V posledních letech bylo natočeno mnoho filmů odehrávajících se v historické Evropě, ve kterých se nám snaží podsouvat, že středověká Evropa byla multikulturní a dokonce i některým vládcům byla náhle změněna jejich barva pleti.
A pokud už nejsou známé evropské historické postavy zrovna jiné barvy pleti, tak se jim alespoň přisoudí příslušnost k LGBTQI.
Proč se takové filmy natáčí? Je to samozřejmě proto, aby si další generace myslely, že stávající multikulturní Evropa je normální, že taková byla vždy a zřejmě doufají, že za pár generací, až bude v některých zemích původní Evropan menšinou, bude historie již definitivně překroucena.
Dalším film, který ohýbá historii a snaží se vnutit multikulturní propagandu, vykresluje dobu Viléma Tella jako období, kdy bylo Švýcarsko multikulturní zemí a běžně tam měli žít i muslimové.
Švýcarsko potřebuje být rozmanitější a zřejmě i film o životě Viléma Tella musí být rozmanitější. Někdo se podíval na legendu o Vilémovi Tellovi a rozhodl: „To chce více muslimů.“
A tady to máme.
Nová filmová adaptace legendy o Vilému Tellovi přináší další materiál tím, že mu dává muslimskou rodinu a zcela ohýbá historii, aby vykreslil dobyvačné muslimy jako ty „hodné.“
Ve filmu se setkáváme s dnes již klasickým zobrazením křížových výprav: zmateným, divokým konfliktem, v němž jsou muslimští obyvatelé Jeruzaléma terorizováni křesťanskými ozbrojenci.
Vidíme, že zraněný Tell je ošetřován muslimskými civilisty; nakonec vidíme, že srazí svého křižáckého kolegu, aby zachránil svého vlastního muslimského zachránce…
Tato adaptace se soustředí na příběh, kdy Tell zachrání muslimku jménem Suna, která je pod útokem evropských vojáků…
Setkáváme se s Tellem, který se vrací do Švýcarska jako zarytý pacifista a zakládá rodinu se Sunou, svou nynější manželkou, kterou hraje íránská herečka Golshifteh Farahani
Je to radikální odklon od předchozích vyobrazení Tellovy manželky, která je obvykle prezentována jako bílá Švýcarka jménem Hedwig, která se spíš drží stranou.
V Hammově verzi je jeho muslimská manželka mnohem hrozivější silou, která ukazuje velkou moudrost a působivé bojové schopnosti.
A ještě větší rozmanitost…
Hamm ve své adaptaci uvádí, že připomíná historickou pravdu, že před všemi těmi staletími existovaly na evropském kontinentu různé rasy, náboženství a řády.
Například postavu Fürsta hraje Amar Chadha-Patel, který zobrazuje velmi zkušeného válečníka z Blízkého východu, i když byl v originálu prezentován jako typický běloch a švýcarský katolický kněz.
Ve Švýcarsku vždy existovaly různé rasy, tvrdí tvůrci filmu…
Multikulturalismus ve 14. století???
Máme zde tedy další „woke“ dílko, které jde vstříc v Evropě velmi rychle přibývající muslimské populaci
Ve skutečnosti v onom 14. století byl v Evropě islám spíš problémem, některé země doslova zakazovaly Saracénům se usazovat na jejich území, jiné byly pod muslimskou nadvládou, což se však netýkalo Švýcarska.
Jenže budoucí generace ve vznikajících evropských chalífátech musí získat dojem, že zde byli už jejich předkové a v podstatě Evropu vybudovali.
Film o bitvě u Vídně? Nebo o španělské reconquistě? Ani náhodou! To jsou do budoucna zcela tabuizovaná témata.
Nakonec i nový Vilém Tell měl pro wokisty stále jisté mezery a v některých ohledech byl příliš konzervativní.
V další adaptaci proto bude Vilém Tell černoška, která nám připomene, že v roce 1307 bylo ve Švýcarsku vždy mnoho ras, jimž dominovali černoši….
„.. v roce 1307 bylo ve Švýcarsku vždy mnoho ras“ a pohlaví!!!
Švajčiarsku „demokraciu“ možno bez preháňania prirovnať k tej saudskoarabskej – bežný biely človek /ktorých neustále ubúda/ , na rozdiel od migranta, musí pod nonstop hrozbami basy či pokuty dodržiavať doslova stovky nariadení, zákonov, zvyklostí, pravidiel od narodenia do smrti. A aj referendum sa vždy koná len na bezvýznamné témy, čiže napr. zákaz stavby mešít či zastavenie neobmedzenej masovej migrácie do už aj tak preľudnenej krajiny je absolútne tabu.