Šok v Německu: Průzkum ukázal, že většina homosexuálů bude volit AfD

V tomto případě samozřejmě nejde o takové ty pofiderní jedince, kteří se v latexovém oblečku a s pavím pérem v zadku producírují v LGBTQ pride průvodech. Jde o ty, kteří se nechtějí někde předvádět a svoji orientaci považují za soukromou záležitost a průvody, které mají ve skutečnosti za cíl poštvat většinovou společnost proti homosexuálům, jim vadí.

Tedy v podstatě jde o mlčící většinu, které nevadí, že AfD odmítá vyvěšovat duhové vlajky a podporovat průvody, které homosexuálům spíš škodí. Šéfka AfD je ostatně sama lesba, která žije s partnerkou, nicméně nemá žádnou snahu se tím prezentovat.

Jen občas připomene, že právě AfD, která je jako jediná strana proti islamizaci a výměně obyvatel, může německé homosexuály ochránit před budoucím letem střemhlav z nejvyšších budov.

V zemi navíc skutečně přibývá útoků na homosexuály a to je zřejmě další důvod, proč tato skupina preferuje právě AfD.

Průzkum, který byl nedávno proveden, velmi šokoval zavedené strany, které na jednu stranu podporují LGBTQ agendu a vyvěšují duhové vlajky, ale na tu druhou dováží jedince, kteří jsou pro homosexuály životní hrozbou.

Zelení či socani tak byli plně přesvědčeni, že právě jim patří hlasy homosexuálů. Jak ukazuje průzkum, tak se hluboce mýlili. Zřejmě je skutečně volí jen ti, kteří vyráží do duhových průvodů, což je ovšem menšina…

Dennis Riehle – německý novinář, spisovatel a konzultant (a zároveň i homosexuál a volič AfD) k tomu píše:

V době probíhajícího soudního jednání o klasifikaci AfD jako podezřelé pravicově extremistické strany, to lze vnímat jako  kampaň AfD, která na veřejnosti stále častěji inzeruje menšiny, což by z hlediska levicové ostražitosti a korektnosti mělo být vlastně hororovým scénářem.

V reakcionářském, demagogickém a propagandistickém narativu o údajných „vazbách AfD na nacistickou scénu“ se totiž až příliš dobře hodí připomínat pronásledování homosexuálů, cizinců a etnických, náboženských či politických menšin ve Třetí říši – a zároveň k tomu dodat: „Už nikdy!“

O tom, že je takové PR v zásadě k ničemu, svědčí například aktuální průzkum mezi gayi, z nichž drtivá většina bude příštích volbách hlasovat pro AfD.

Jak ale může člověk se sklony ke stejnému pohlaví vůbec přijít na nápad oslovit domnělého „nepřítele,“ ptají se duhoví aktivisté s ohledem na protagonisty z vlastních řad, kteří se nestydí přiznat svůj modrý kříž na volební lístek.

Odpověď je poměrně jednoduchá: přistupují k cílům a požadavkům politické síly s klidem, zaujatostí a zvědavostí.

A jsou to právě ti, kteří nedeklarují svou sexuální orientaci jako svůj nejvyšší charakteristický a určující rys, ale vidí se především jako občané jako všichni ostatní, kteří se v každodenním životě zabývají stejnými problémy jako heterosexuálové.

Nezajímá je uplatňování práv homosexuálů, ale stejně jako jejich sousedy je trápí zákon o vytápění, energetická transformace, hospodářský pokles, rostoucí ceny a daně, šikana ze strany vlády semaforu, omezování svobody projevu, chudoba ve stáří, zdravotní péče, byrokracie, idiocie „prosazování demokracie,“ Habeck, Scholz, Lindner, Baerbocková nebo dokonce Merz.

A v neposlední řadě si uvědomují především migraci, která nyní vede ke znatelné erozi kulturní identity a k migraci nebezpečných lidí vydávajících se za uprchlíky, kteří v sobě nesou islamistický postoj, který se ve skutečnosti neslučuje s pestrou existencí.

Koneckonců, ostatní homosexuálové se mohou cítit trochu jako já: Jako gay nepotřebuji duhovou vlajku ani průvod hrdosti. Státní vlajka a demonstrace proti vládě mi úplně stačí.

Protože se definuji především jako lidská bytost, občan a součást této společnosti. Nepatřím do „komunity,“ ale do naší společné vlasti Německa.

V pasu mě méně zajímá údaj o pohlaví a více mě zajímá moje místní národnost. Moje sexuální orientace je moje soukromá věc. Na druhou stranu, můj politický názor může být veřejný.

A mojí ideologií není queerismus nebo multikulturalismus, ale světonázor suverénních a demokratických národů.

Tolik slova německého novináře. Jen by mne zajímalo, zda i v dalších zemích si tyto menšiny uvědomují, jak jsou pro ně vítačské strany nebezpečné nebo naopak volí ty, kteří jim ve skutečnosti škodí – jako třeba u nás Piráti…