Situace v Holandsku směřuje zcela předvídatelným směrem. Jak bylo jasné již před časem, tak zdlouhavé vyjednávání nakonec povede k tomu, že se spojí „všichni proti Wildersovi“ nebo se po delší době neúspěšných pokusů o sestavení koalice (a mezitím vládnutí Rutteho vlády v demisi) vyhlásí nové volby.
Jedna z politických stran, od počátku zcela jasně účelově založená proto, aby odsála hlasy právě protestním stranám, se od možné koalice odklání.
Konzultace mezi NSC, PVV, BBB a VVD o koalici prozatím skončily. NSC se stáhla.
Po naléhání strana obdržela seznam dopisů od ministerstev o stavu veřejných financí. NSC je velmi šokována čtením dopisů, píše Omtzigt ve svém prohlášení.
„NSC poznamenává, že k dnešnímu dni máme pro nadcházející roky různá finanční očekávání. NSC za žádných okolností nechce Holanďanům dávat sliby, o kterých předem ví, že jsou prázdné a nemohou být splněny v nadcházejícím období kabinetu,“ pokračuje Omtzigt.
Tolik ve zkratce k oznámení o odstoupení z koalice, které je jistě účelové, jak podotýkají i mnozí komentátoři. Všichni totiž v Holandsku dávno věděli, jak špatně jsou na tom tamní veřejné finance.
Někteří z komentujících předpokládají, že v případě Omtzigta, šéfa odstupující strany NSC, jde pouze o výmluvu. Jak podotkl jeden z europoslanců, tak o sestavení vlády se rozhoduje v Bruselu.
Jisté europarlamentní frakce jednoduše zakazují koalice s frakcí ID, ty nejradikálnější eurofilní frakce zakazují dokonce i koalice s některými stranami ECR.
Pravděpodobnost, že se podaří sestavit v Holandsku vládu, ve které by byl Wilders premiérem, není příliš velká. Spíš lze očekávat, že budou nové volby, případně dojde k již uvedenému spojení ostatních proti Wildersovi.
Poslední možností je menšinová vláda, kterou by od koalice odstoupivší strana tolerovala, ale i zde je jen malá šance, že to Brusel povolí.
Nic nového pod sluncem, jede se stále podle osvědčeného mustru. Maj to zkrátka všude ošetřené a když se to vymkne, dovezou demokratický majdan.