Obsahovaly některé placebo dávky takzvané „vakcíny“ Pfizer-BioNTech prázdné lipidy bez mRNA?

Už před více než dvěma lety jste si zde poprvé mohli přečíst zprávu o rozdílnosti šarží mRNA injekcí Pfizer. V té době byla tato dnes již potvrzená pravdivá informace zaškatulkována do sféry „dezinformací.“

Později byla tato informace opakovaně potvrzena – a to například v rámci recenzované dánské studie, o které psal dokonce i německý mainstream.

Vždy se ovšem hovořilo výhradně o tom, že mezi šaržemi s různými účinky bylo i několik šarží , které vykazovaly obzvlášť vysokou úmrtnost či poškození zdraví.

Dnes není problém najít seznam těchto šarží, jejichž existence jen potvrzuje, že aplikace genových injekcí byla ruskou ruletou.

Nicméně příliš se nehovořilo o šaržích, které nevykazovaly žádné odchylky, nebyla tam hlášena žádná úmrtí a vlastně ani závažná poškození zdraví.

Občas se hovořilo o tom, že nemalá část injekcí bylo zřejmě placebo. Nicméně už se málo ví o tom, co vlastně bylo ono placebo, které však ve skutečnosti dostalo nejvíc lidí. Většina z těch, kteří v sobě mají více dávek, dostala nejspíš alespoň v jednom z případů placebo.

Vzhledem k tomu, že  zpráva Pfizer-BioNTech o „placebu“ z loňského července se z nějakého důvodu opět stala virální, je vhodná chvíle věnovat se důležitému detailu, který není v původní zprávě zmíněn, a který byl v někdy vzrušené diskusi opomíjen. 

„Placebo“ nutně neznamená fyziologický roztok. Placebo by v tomto kontextu mohlo stejně dobře znamenat „žádná mRNA,“ tj. roztok obsahující všechny složky přípravku kromě mRNA, která má být zabalena do lipidových nanočástic, které slouží jako transportní systém na platformě BioNTech.

Lipidy jsou prázdné: nemají co dodat. Chybí „účinná látka léčiva,“ mRNA.

I když to neřekli hned, zdá se, že právě to měli němečtí profesoři chemie na mysli. Středem této zprávy nebyla nyní slavná dánská studie variability šarží, která zjistila, že různé šarže vakcíny Pfizer-BioNTech byly spojeny s velmi odlišnými úrovněmi toxicity, rozkládající se na tři velké modré, zelené a žluté  skupiny, jak je znázorněno v níže uvedeném grafu.

Těžištěm bylo zjištění německých profesorů, že kromě jedné všechny „žluté“ šarže, které jsou podle dánských údajů téměř zcela neškodné, nebyly po celou dobu podrobeny testování kontroly kvality ze strany agentury EU, která je odpovědná za uvolňování šarží.

Zde šlo konkrétně o německý institut Paula Ehrlicha (PEI).

Jak poznamenal profesor Gerald Dyker v rozhovoru s německou novinářkou Milenou Preradovic, podporuje to podezření, že žluté šarže jsou „něco jako placebo,“ tj. jako by PEI předem věděl, že jsou neškodné, a proto nepotřebují testování.

Byly testovány všechny (vysoce toxické) modré šarže a také velká většina (poněkud toxických) zelených.

Ale v rozhovoru pak profesor Dyker řekl ještě něco jiného:

Navíc je to možná také informace, která je pro posluchače velmi zajímavá. Pod pojmem „placebo“ myslíme fyziologický roztok v případě injekcí a cukrové pilulky v případě jakéhokoli druhu tablet.

Ale podle nedávné legislativy EU může placebo obsahovat také všechny pomocné látky. Chybět musí pouze skutečná účinná látka. A to by v tomto případě znamenalo, že lze podat vše ostatní. Formulace nanočástic je rozhodně povolena. Chybět musí pouze upravená RNA.

Mohly tedy slavné „žluté“ šarže v dánské studii obsahovat všechno kromě mRNA?

Nicméně také v případě žlutých šarží se objevily i nějaké ty méně závažné vedlejší účinky.

Ale za předpokladu, že „žluté“ šarže ve skutečnosti vyvolaly určité množství nežádoucích účinků – rozhodně více, než kolik by se dalo očekávat od čistě psychogenních reakcí na injekci fyziologického roztoku – mohlo by to být samozřejmě vysvětleno pomocnými látkami.

Koneckonců je známo, že samotné lipidové nanočástice jsou spojeny s toxicitou. Dokonce i prázdné lipidy by mohly způsobit některé nežádoucí reakce.

Možnost, že „žluté“ šarže obsahovaly vše kromě mRNA, naznačuje tajnou dohodu, konkrétněji, mezi německým regulátorem (PEI) a německou firmou BioNTech. (Konkrétní důvody, proč by taková tajná dohoda nebyla překvapivá, viz článek zde.)

BioNTech je vývojářem a vlastníkem platformy mRNA použité v injekcích Pfizer-BioNTech a na rozdíl od USA se předpokládá, že spolupracuje se subdodavateli a dodává veškerou mRNA používanou při zásobování v EU.

Vyplývá to z podrobností nezredigované verze Advanced Purchase Agreement (APA) uzavřené mezi Evropskou komisí a konsorciem Pfizer-BioNTech. Oddíl I.6.3 APA, který je k dispozici zde.  Tato verze zní:

Dodávky vakcín v Evropě budou primárně pocházet z výrobního závodu společnosti Pfizer v Puurs v Belgii a budou zahrnovat RNA produkovanou ve výrobních závodech kontrolovaných BioNTechem, včetně míst provozovaných následujícími subdodavateli v Německu…

Po vyjmenování subdodavatelů však příslušný oddíl APA dále upřesňuje:

Dodavatel však může vyrábět a dodávat i ze zařízení mimo Evropu, kde je to vhodné, aby dodávky urychlil.

Důvodem pro tuto výjimku byla známá úzká místa ovlivňující dodávky Pfizer-BioNTech EU na počátku, protože BioNTech byla schopna dokončit nákup svého vůbec prvního velkého výrobního závodu v Marburgu až po obdržení povolení. .

„Zařízení mimo Evropu“ nepochybně odkazuje na výrobní závod společnosti Pfizer v Andoveru ve státě Massachusetts, kde Pfizer vyrábí mRNA na základě licence od společnosti BioNTech.

Nyní víme, že vysoce toxické „modré“ šarže v dánské studii byly uvedeny jako první, poněkud toxické „zelené“ šarže následně a téměř neškodné „žluté“ šarže jako poslední.

Mohly by tedy „modré“ šarže obsahovat mRNA ze zařízení Pfizer-Andover, „zelené“ šarže mRNA – možná v nižší dávce nebo jinak pozměněné – ze zařízení BioNTech-Marburg a „žluté“ šarže zcela bez mRNA ze všech zařízení?

To zase vyvolává další otázku: vykazuje americká dodávka podobný chronologický vzorec klesající toxicity šarží?

Nebo zůstala toxicita americké dodávky obsahující mRNA od Pfizer-Andover v průběhu času konstantní?