Pandemická smlouva WHO: Kdo s ní přišel jako první?

Možná si pomyslíte, že tím, kdo s ní přišel, je WHO. Jenže veřejnost se o ní dozvěděla až v momentě, kdy se již v zákulisí dávno vědělo, že se bude schvalovat.

Tím, kdo zadal prvotní impuls, měl být evropský hegemon. To by bylo v souladu s tím, že evropská politika jako taková je pod přímým vlivem Berlína a EU je vlastně projekt, jehož cílem je jen pokračovat v budování  4. říše. A to zřejmě ne pouze v rámci Evropy.

S tím, jak se WHO posouvá ke schválení „Pandemické smlouvy“ a revizi svých Mezinárodních zdravotnických předpisů (MZP), o nichž se někteří znalí pozorovatelé domnívají, že jsou ještě závažnější, zdá se, že dominantní teorií mezi odpůrci je, že tyto změny posílí soukromé zájmy těch, kdo za WHO stojí.

Tato teorie ale na první pohled nedává smysl. Ostatně WHO – stejně jako OSN nebo WTO – je mezinárodní organizací, v níž probíhají jednání mezi členskými státy. Bez ohledu na to, kolik peněz soukromé zdroje přispívají, dává jim to vliv, ale žádné místo u jednacího stolu a žádný hlas. 

Bez konkrétní státní podpory by projekt, jako je pandemická smlouva a související revize MZP, nebyl možný.

Vrátíme-li se dost daleko – do doby, kdy sotva kdo ještě slyšel termín „pandemická smlouva“ – zjistíme, že smlouva měla vládního sponzora a že to – nepřekvapivě – byla stejná země, která  byla hybnou silou „pandemické reakce“ WHO na Covid-19: Tou zemí je Německo.

DPA s odkazem na tehdejšího německého ministra zdravotnictví Jense Spahna 24. května 2021 nadepsala: „Spahn prosazuje mezinárodní smlouvu: Jak chce WHO zabránit nové pandemii“.

Článek ve skutečnosti není o tom, jak chce WHO zabránit budoucí pandemii, ale spíše o tom, jak to chce udělat Německo. Připojená reklama říká:

„Jak lze katastrofě, jako je pandemie koronaviru, v budoucnu zabránit? Německo a další země věří ve smlouvy OSN. Na zasedání WHO chtějí zlomit odpor ostatních zemí“.

Dále se uvádí, že Německo a jeho spojenci (tzn. EU) chtěli využít výroční konferenci WHO k projednání mezinárodní úmluvy o pandemii.

A tak se také stalo.

Na konci výročního setkání, o několik dní později, tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová a skupina dvou desítek dalších světových vůdců vydala společné prohlášení vyzývající k uzavření pandemické úmluvy. 

Mezi signatáři – tedy těmi, kdo stáli spolu s Německem na samém počátku schválení pandemické smlouvy – byli:

JV  Bainimarama, ministerský předseda Fidži; Prajut Chan-o-cha, předseda vlády Thajska; António Luís Santos da  Costa, předseda vlády Portugalska; Mario Draghi, předseda vlády Itálie; Klaus  Iohannis, prezident Rumunska; Boris  Johnson, předseda vlády Spojeného království; Paul  Kagame, prezident Rwandy; Uhuru  Kenyatta, prezident Keni; Emmanuel  Macron, prezident Francie; Angela  Merkelová, kancléřka Německa; Charles  Michel, předseda Evropské rady; Kyriakos  Mitsotakis, předseda vlády Řecka; Moon  Jae-in, prezident Korejské republiky; Sebastián  Piñera, prezident Chile; Andrej Plenković, předseda vlády Chorvatska; Carlos  Alvarado   Quesada, prezident Kostariky; Edi  Rama,  ministerský předseda Albánie; Cyril  Ramaphosa, prezident Jižní Afriky; Keith  Rowley , předseda vlády Trinidadu a Tobaga; Mark  Rutte, předseda vlády Nizozemska; Kais  Saied, prezident Tuniska; Macky  Sall, prezident Senegalu; Pedro  Sánchez, předseda vlády Španělska; Erna  Solberg, premiérka Norska; Aleksandar  Vučić, prezident Srbska;  Joko  Widodo, prezident Indonésie; Volodymyr  Zelenskyj, prezident Ukrajiny,  Tedros  Adhanom Ghebreyesus, generální ředitel Světové zdravotnické organizace.

„Státy se musí zavázat ke spolupráci a k ​​provádění společně definovaných pravidel,“ uvedl Spahn. „Aby to neplatilo jen tak naoko, plánuje se právně závazná smlouva: Každý, kdo se jí zúčastní, ji musí dodržovat. Mělo by vzniknout jakési donucení: pak by si v praxi mohly dovolit nespolupráci jen darebné státy, které by musely počítat s mezinárodním odsouzením.“

Když už mluvíme o soukromých versus státních zájmech: Do poloviny roku 2021, Německo překonalo nadaci Billa a Melindy Gatesových a stalo se největším dárcem WHO a přes noc téměř zečtyřnásobilo svůj příspěvek, což je snaha stát se spolu s WHO globálním lídrem v prevenci a reakci na pandemie. Německý příspěvek v té době činil téměř 21 miliard amerických dolarů (viz zde).

Veškeré dodatečné financování bylo samozřejmě dobrovolné (statutární příspěvek Německa jako členského státu činil pouze 5 procent z celkové částky) a téměř celé bylo vyčleněno právě na rozpočet WHO pro reakci na Covid-19. 

Naproti tomu většina finančních prostředků Gatesovy nadace i nadále směřovala na vymýcení dětské obrny, stejně jako v předchozích letech. (Viz vývojový diagram zde).

Přesněji řečeno, zatímco celkový příspěvek Německa do rozpočtu WHO výrazně převyšoval příspěvek Gatesovy nadace, jeho konkrétní příspěvek do rozpočtu pro reakci na Covid-19 převyšoval příspěvek Gatesovy nadace. 

Následující grafika z databáze WHO to ilustruje pro rok 2020: Německý příspěvek ve výši 425 milionů USD je zdaleka největší, Gatesova nadace s pouhými 15 miliony USD je dokonce za zeměmi jako Jemen!

V roce 2021 bylo Německo stále na špici, ale Evropská komise v čele s bývalou německou ministryní obrany Ursulou von der Leyenovou se nyní posunula na druhé místo (s velkým náskokem).

Příspěvky Německa (406 milionů dolarů) a Komise (160 milionů dolarů) by dohromady představovaly asi polovinu celkového rozpočtu WHO na Covid-19. Příspěvek Gatesovy nadace se snížil na pouhých 10 milionů dolarů. (Viz databáze WHO zde , výběr „SPRP 2021“).

Německo navíc nejen masivně financovalo reakci WHO na Covid-19. V rámci organizace mělo také jedinečně dobrou pozici, aby mohlo ovlivňovat vývoj Pandemické smlouvy a revize Mezinárodních zdravotnických předpisů.

Zpráva DPA uvádí, že „odborná komise WHO vedená Lotharem Wielerem, ředitelem Institutu Roberta Kocha“ doporučila rychlé vyslání „krizových týmů“ do oblasti propuknutí pandemie.

Tento postup by měl být „zakotven ve smlouvě“, to znamená, že by měl být povinný, bez ohledu na to, zda země chce takové „krizové týmy“ převzít či nikoli.

Wieler, který mezitím odstoupil z funkce ředitele RKI, předsedal reviznímu výboru WHO pro fungování mezinárodních zdravotních předpisů během COVID 19, který nepochybně hrál klíčovou roli při vývoji navrhovaných revizí MZP. To je možná výbor, na který se zpráva DPA odvolává.

Wieler je také dlouholetým zastáncem takzvaného přístupu „One Health“, který se zaměřuje na „zoonotické“ neboli zvířecí příčiny lidských nemocí, což je jádro navrhované pandemické smlouvy.  Wieler je mimochodem veterinář.

Jako další důkaz německého závazku „připravenost na pandemii“ uvádí zpráva DPA grant od federální vlády ve výši 30 milionů eur WHO na zřízení „pandemického centra včasného varování“ v Berlíně. 

Z 30 milionů eur se stalo 100 milionů amerických dolarů a „systém včasného varování“ se stal centrem informací o pandemiích a epidemiích, které pak bylo otevřeno také v Berlíně – jen o tři měsíce později! – 1. září 2021 kancléřkou Merkelovou a šéfem WHO Tedrosem.

Ačkoli je centrum běžně označováno jako centrum WHO, ve skutečnosti je provozováno jako plné partnerství mezi WHO a nikým jiným než německou RKI. 

Dne 1. září 2021 oslavili Wieler a Tedros založení partnerství slavnostním nárazem do lokte, jak ukazuje následující obrázek z tweetu RKI: