Německé firmy hromadně prchají do zahraničí

Není dne, kdy by se neobjevila nějaká nová informace, která jen potvrzuje, že je Německo drastickým způsobem deindustrializováno. To se samozřejmě dotkne i všech satelitů, z nichž jsme asi my tím nejzávislejším.

Pokud půjde nadále německá ekonomika směrem ke dnu, stáhne nás přirozeně s sebou.

Za vším samozřejmě stojí hned několik faktorů – zejména ničivá zelená politika a také protievropské sankce (z nějakých neznámých důvodů nazývané sankcemi protiruskými).

V reakci na drahé energie, uhlíkové povolenky a stále tvrdší  požadavky ESG nyní Německo opouští jedna firma za druhou. A jisté je, že k nám takové firmy nepůjdou.

Jedinými výhodami, které nabízíme, je levná pracovní síla a blízkost k Německu. Tam ovšem výhody končí.

Energie jsou dokonce dražší než v Německu a firmy u nás čekají stejné nevýhody pramenící z politiky zeleného údělu EU či sankcí jako v případě Německa.

Podle všeho hodlá hodně firem zamířit za lákavými pobídkami do USA, ale i do Číny a dalších zemí, kde budou konkurenceschopné.

Deindustrializace Německa byla poprvé podpořena čísly. Podle aktuálního barometru energetické transformace Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK) zvažuje 43,4 procenta všech průmyslových podniků s více než 500 zaměstnanci přemístění svých kapacit do zahraničí.

Ale nekončí to pouze v rámci úvah.

Pouze 6,7 procenta v průzkumu uvedlo, že to plánují. U 17 procent jsou opatření již v plném proudu. A dalších 19,7 procenta uvedlo, že si to už uvědomují. To znamená, že 36,7 procenta větších průmyslových společností si v současné době balí kufry na útěk do zahraničí.

„Obavy o vlastní konkurenceschopnost nikdy nebyly větší,“ řekl Achim Dercks, zástupce generálního ředitele DIHK, při prezentaci průzkumu v úterý v Berlíně.

Dokonce i mezi všemi průmyslovými společnostmi, včetně malých a středních, jsou myšlenky na migraci rozšířené:

Tyto výsledky průzkumu DIHK mezi 3 572 společnostmi ze všech sektorů a regionů jdou ruku v ruce s nejnegativnějším hodnocením energetické transformace od doby, kdy komora před jedenácti lety poprvé shromáždila toto číslo.

Na stupnici od minus 100 do plus 100 nyní všechny společnosti DIHK hodnotí dopad klimatické politiky na své podnikání v průměru minus 27.

Mezi průmyslovými podniky se toto číslo propadlo na minus 38 a v energeticky náročném průmyslu dokonce na minus 55. V loňském roce byl tento index stále na mínus sedmi napříč všemi sektory. Dercks vysvětlil: „Havárie je opravdu extrémní.“

DIHK z toho viní zejména politiky: nepodařilo se jim absorbovat negativní náladu navzdory brzdám cen elektřiny a terminálům LNG. Naopak: „Spíše vytvořili novou zátěž s končící úlevou, pomalým rozšiřováním sítě nebo nepraktickými předpisy, jako je zákon o energetice budov nebo zákon o energetické účinnosti.“

To se zřejmě týká především kancléře Olafa Scholze (SPD) a spolkového ministra hospodářství Roberta Habecka (Zelení), který je také zodpovědný za recesi.

Firmy si také stěžují na nadměrnou regulaci ze strany politiků. 67 procent společností s 250 až 500 zaměstnanci uvádí jako největší překážku nadměrnou byrokracii a regulaci. DIHK zastupuje v Německu celkem tři miliony firem.