Přechod na digitální měnu – a tedy do samotného digitálního otroctví – zpravidla podporují sami občané. A to tím, že postupně odstupují od hotovostních plateb, přičemž stále více preferují platby bezhotovostní.
V Evropě je chování spotřebitelů různé – například zatímco Německo, Slovensko nebo Rakousko se drží hotovosti, tak našinci od ní zcela dobrovolně odstupují a stále častěji preferují platby kartou, mobilem nebo hodinkami.
Na druhou stranu je zemím, které patří k eurozóně, setrvávání u hotovosti platné „jak mrtvému zimník.“
Za tyto země nakonec bude rozhodovat ECB a EU. Každopádně se většina Evropanů více či méně dobrovolně žene směrem k bezhotovostní společnosti.
Stáváme se tak podobně vhodným místem pro zavádění bezhotovostní společnosti jakým je také Austrálie, kde toho již největší banky využívají…
Základní problémy digitálních měn centrálních bank (CBDC) zde byly řešeny mnohokrát, ale možná je třeba tyto dvě skutečnosti zopakovat:
Za prvé, v bezhotovostní společnosti je ztraceno veškeré soukromí v obchodě a za druhé, banky a vlády budou kontrolovat přístup ke všem vašim penězům.
Bude-li takový systém povolen, bude působit jako významný odrazový můstek k technokratickému autoritářství. Je to nevyhnutelné.
Australská vláda a centrální banka se v uplynulém roce zapojily do beta testu s ohledem na šíření CBDC. Jejich partnerské projekty s Bankou pro mezinárodní platby a pilotní programy se společnostmi, jako je Mastercard, letos na podzim skončí a vypadá to, že australští byrokraté plánují zavést svůj bezhotovostní systém velmi rychle po dokončení zkušebního provozu.
Na obranu CBDC úředníci naznačují, že Australané se již přesouvají do bezhotovostní společnosti, a uvádějí skutečnost, že populace šla z 32% plateb pomocí hotovosti na pouhých 16% v rozmezí tří let.
Samozřejmě, co nezmiňují, je, že agresivní a drakonické covidové lockdowny a nařízení Austrálie od roku 2020 tlačily veřejnost k tomu, aby se více spoléhala na digitální a online nákupy.
Čtyři největší banky v zemi již ruší mimoburzovní výběry hotovosti na většině svých poboček. Budou zřízena speciální centra pro složitější bankovní potřeby včetně hotovosti, ale celkovým trendem bude snížení papírových peněz, což donutí obyvatelstvo se postupně plně digitalizovat.
Používání CBDC establishmentem ke kontrole toku peněz je přímo spojeno s programy sociálního inženýrství. Jak členové Světového ekonomického fóra otevřeně přiznali, vlády by mohly naprogramovat používání CBDC tak, aby zabránily nákupům položek, které považují za negativní sociální dopad.
Tyto zakázané položky mohou být cokoli od munice po maso. Jinými slovy, nemusí oficiálně „zakazovat“ určité produkty, vše, co musí udělat, je znemožnit jejich nákup.
Mikromanagement však jde mnohem dál. Existují plány na vytvoření CBDC, které „vyprší“, což přinutí veřejnost, aby je utratila dříve, než skončí jejich platnost.
Je zde také otázka hodnocení sociálního kreditu, které bylo zavedeno v Číně a plíží se do západních institucí. Co když jednoho dne mocní rozhodnou, že určité projevy a určitá přesvědčení způsobují „škodu“ většímu kolektivu a musí být potlačeny peněžními tresty?
Stačí si vzpomenout, co se dělo kamioňákům v Kanadě, ale k blokování financí za „závadné“ názory již došlo v mnoha případech i v Německu.
To by mohlo mít za následek omezení toho, jak můžete používat svůj bankovní účet pokaždé, když uděláte na sociálních médiích komentář, který se systému nelíbí.
Nebo to může vést k tomu, že váš účet bude na určitou dobu zmrazen, dokud se veřejně neomluvíte za své výroky.
Je logické, že Austrálie by byla jednou z prvních západních zemí, která přijala bezhotovostní strukturu.
Vláda byla poměrně úspěšná při prosazování extrémních covidových lockdownů s minimálním odporem veřejnosti, a to do té míry, že občané ve městech byli v domácím vězení a v mnoha případech nesměli ani jít do parků nebo na pláže.
Je pravděpodobné, že establishment vidí Australany jako snadný cíl pro první plně bezhotovostní společnost.
