V rámci nedávných úniků z Pentagonu se zdaleka neobjevily pouze zprávy o ukrajinském konfliktu. V únicích se daly najít i informace o vztahu USA ke zbytku světa, včetně tzv. „globálního jihu.“
Nedávná zpráva The Washington Post o únicích z Pentagonu dokazuje, že vliv USA na globálním Jihu je dnes velmi omezený, což je v rozporu s očekáváním, že USA mohou přinutit kteroukoli zemi na svou stranu proti Rusku a Číně.
Ať je to jakkoli, strategická situace není pro USA až tak strašná, jak média tvrdí, přičemž USA mají stále významný vliv v Pákistánu a Brazílii, což kompenzuje jejich poměrně malý vliv ve středoasijských republikách a úplnou absenci vlivu USA v Indii.
The Washington Post (WaPo) zveřejnil svou nejnovější zprávu o únicích z Pentagonu pod titulkem „Klíčové národy seděly v patové situaci USA s Ruskem a Čínou, ukazují úniky. “
Žádného seriózního pozorovatele by však nemělo překvapit, že země globálního Jihu jako Pákistán, Indie, Středoasijské republiky (SAR) a Brazílie se staví na více stran nové studené války. Tento příspěvek kritizuje zprávy Washington Post o politice těchto zemí a také poskytuje některé stručné pohledy na tyto země.
Pákistán
Za prvé, pro USA bylo vždy snem očekávat, že se tato země někdy vážně distancuje od Číny, přestože její budoucí ekonomické vyhlídky příliš závisí na obchodu a investicích s Čínou.
Pákistánské rozhodnutí zdržet se hlasování o protiruských rezolucích na Valném shromáždění Organizace spojených národů by mělo být chápáno v tomto smyslu, protože stát na stejné straně se Spojenými státy v této globální otázce by v Číně vyvolalo podezření.
Ačkoli se oficiální zahraniční politika Pákistánu od americké – ale jen zdánlivě „demokratické“ – změně režimu proti Imranu Chánovi před rokem nezměnila, Washingtonu se přesto podařilo zmařit geostrategickou trajektorii tohoto jihoasijského státu.
Kaskádové krize, které následovaly po jeho vypuzení, ochromily Pákistán právě ve chvíli, kdy se potřeboval soustředit na hledání svého místa v nově vznikajícím světovém řádu uprostřed bezprecedentního zrychleného globálního posunu režimu směrem k multipolaritě.
Z toho lze usoudit, že investice USA do této akce se vyplatila, neboť tzv. „Wolfowitzova doktrína“ byla bez problémů implementována.
Tento koncept diktuje, že USA musí proaktivně zmařit vzestup jakékoli země, která by mohla představovat potenciální hrozbu pro jejich regionální zájmy, což se nepochybně podařilo v případě Pákistánu, který již nemusí být nikdy schopen znovu získat ztracenou multipolární dynamiku.
Indie
Geostrategická situace Pákistánu je v ostrém kontrastu s rychlým vzestupem Indie, která se ve stejném období stala hlavní globální mocností.
Její pragmatická politika principiální neutrality v rusko-americké dimenzi Nové studené války přinesla skvělé strategické ovoce tím, že umožnila Dillí dokonale se postavit mezi tyto dva přední hráče v globální systémové změně. Příklad Indie inspiroval další země globálního Jihu, aby následovaly jejího příkladu. Indie tak má jedinečný vliv v rámci této skupiny zemí.
Pentagon Leaks tvrdí, že poradce pro národní bezpečnost Doval řekl svému ruskému protějšku, že Dillí nebude na multilaterálních fórech odporovat Moskvě, což je v souladu s výše uvedenou politikou.
Přiklonit se na stranu USA proti Rusku na těchto akcích, zejména na G20, které letos hostí, by spustilo řetězovou reakci, která by vyvrcholila tím, že by se Indie podřídila USA jako svému největšímu zástupnému státu, čímž by opustila svou nestrannou politiku. která inspirovala celý globální jih.
Zatímco Washington Post je k této politice ve vztahu k zájmům USA skeptický, je pravda, že Indie má k USA velmi blízko, a to navzdory jejímu odmítnutí přistoupit na americké požadavky na sankce proti Rusku.
Tyto dvě země mají společné zájmy, pokud jde o řízení vzestupu Číny, ale ani tato důležitá shoda neznamená, že Indie je spojencem USA proti Číně nebo že má zájem spojit své ozbrojené síly s ozbrojenými silami NATO.
Středoasijské republiky
Úniky z Pentagonu výstižně popsaly strategické kalkulace středoasijských republik v nové studené válce a jejich do očí bijící oportunismus. Ve skutečnosti středoasijské republiky rády spolupracují s kýmkoli, kdo poskytuje okamžité výsledky, což je právě teď Čína, aby snížily to, co jejich vůdci vnímají jako takzvanou závislost na Rusku.
Tyto motivy otevírají USA příležitosti, které jsou pro Moskvu nepříjemné, protože se obávají vojenského zásahu USA do regionu.
V této souvislosti ruský ministr obrany Šojgu minulý týden řekl svým kolegům z SCO v Dillí, že jeho země zvyšuje bojovou připravenost svých základen v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu uprostřed pokusů Spojených států a jejich spojenců o obnovení jejich vojenské přítomnosti ve Střední Asii.
Je jasné, že Kreml proaktivně maří regionální plány Pentagonu, včetně nekonvenčních plánů na podporu různých teroristických skupin ze strany USA.
Žádná z těchto zemí by nikdy nesouhlasila s absorbováním ISIS, ale některé země, jako je Tádžikistán, člen CSTO a nový ruský spojenec Uzbekistán, mohou být zlákány kreativními návrhy USA na spolupráci za účelem rozvoje vazeb s americkými silami.
Jejich rostoucí ekonomické vazby s Čínou by je však mohly potenciálně odradit, pokud by Peking byl s tímto scénářem stejně nespokojený jako Moskva, která se kvůli zhoršujícím se vztahům s Washingtonem obává obklíčení USA.
Brazílie
Poslední kritická část zprávy Washington Post o únicích z Pentagonu se týká zahraniční politiky brazilského prezidenta Luly a zejména jeho návrhu takzvaného „mírového klubu“ na zprostředkování rozhovorů stran zástupné války mezi NATO a Ruskem na Ukrajině.
Jak bylo v té době analyzováno, údajné schvalování Lulovy mírové rétoriky ze strany Ruska není překvapivé, protože optika, s níž obviňuje Západ z tohoto konfliktu, je v rozporu se zájmy Západu v oblasti měkké síly.
Přesto je tato hlava státu největší latinskoamerické země stále politicky na straně USA (kterým ostatně vděčí za své zvolení) proti Rusku v geostrategicky nejvýznamnějším konfliktu od 2. světové války, jak zde dokumentuje představitel brazilské vlády postoj k této proxy válce.
Lulův nejvyšší poradce pro zahraniční politiku toto hodnocení potvrdil v dlouhém rozhovoru, po kterém jeho šéf řekl, že Rusko nenavštíví, dokud neobnoví mírová jednání s Kyjevem.
Lulovu velkou strategii lze zjednodušeně popsat jako jeho touhu oddělit se od Číny a zároveň propagovat „wokismus“ po celém světě prostřednictvím globální sítě vlivu, na čemž se dohodl s americkými demokraty při návštěvě USA.
Vztahy s Ruskem jsou považovány za postradatelné, když jsou vyžadovány jednostranné oběti pro udržení důvěry jeho ideologických spojenců, takže USA by neměly brát příliš vážně Lulovu povrchní mírovou rétoriku.
Závěrečné myšlenky
Jak dokazuje nejnovější zpráva o úniku z Pentagonu od WaPo, vliv USA na globálním Jihu má v těchto dnech velmi reálné limity, což je v rozporu s očekáváním, že USA mohou přinutit kteroukoli zemi postavit se na jejich stranu proti Rusku a Číně.
Ať je to jak chce, strategická situace však není pro USA až tak špatná, jak se obávají média, protože USA mají stále značný vliv v Pákistánu a Brazílii (v obou zemích ostatně pomohla prezidenta dosadit Bidenova CIA), což kompenzuje jejich relativně menší vliv ve středoasijských státech a jejich úplnou absenci v Indii.
