Hlasování europarlamentu: Přísnější migrační politika a jednodušší deportace

Včera se v europarlamentu hlasovalo o zpřísnění migrační politiky a deportací, což mnozí odpůrci invaze kvitují s povděkem. Nicméně zde je třeba zdůraznit, že pokud někoho není kam deportovat, tak prostě v Evropě zůstane.

To se týká zejména těch, kteří přichází bez dokladů. Dále je třeba vzít do úvahy neziskovky, které takřka každou deportaci napadnou u soudu. Aktivistické soudy pak velmi často deportaci zamítnou.

O čem se tedy konkrétně hlasovalo a jak hlasovali naši europoslanci?

Hlasovalo se o takzvaném „nařízení o návratu“ a návrh byl schválen poměrem hlasů 418 pro ku 218 proti, přičemž 30 se zdrželo hlasování. Jakmile zákon bude formálně schválen Radou, vytvoří přísnější celoevropský rámec pro deportaci migrantů, kteří nemají  právo zůstat v Evropě.

Každopádně vítači z toho nebyli nijak nadšení.

Hlasování vyvolalo v sále velmi rozdílné reakce a vlnu emocí. Příznivci tleskali a europoslanci napravo skandovali „pošlete je zpět,“ tedy frázi, která se občas objevuje i v protimigračních demonstracích.

Done deal: Mass deportations from Europe will soon become reality✈️ pic.twitter.com/rQ66WpZL3P

— Charlie Weimers MEP 🇸🇪 (@weimers) June 17, 2026

Levicoví zákonodárci odpovídali skandováním „hanba vám.“ Pro miliony Evropanů však skutečnou ostudou není deportace, ale to, že nelegální migranti mohou i na základě pravidel EU zůstat v jednotlivých zemích roky poté, co jim bylo nařízeno odejít.

Pouze asi 20 procent lidí, kterým bylo nařízeno opustit EU, je skutečně deportováno.

Nový zákon má za cíl ukončit absurdní systém deportací EU. Ukládá přísnější povinnosti spolupráce, rozšiřuje pravomoci zadržování, posiluje zákazy vstupu, umožňuje návratové uzly mimo EU a ztěžuje odmítnutým migrantům, aby zmizeli v jiném členském státě.

Důležitou součástí balíčku jsou také návratové uzly v zemích mimo EU. Tato zařízení by umožnila členským státům převádět odmítnuté žadatele o azyl a nelegální migranty mimo EU prostřednictvím dohod s třetími zeměmi.

Uzly by mohly sloužit jako tranzitní místa pro lidi čekající na návrat do zemí původu. Mohly by také držet migranty po delší dobu, pokud jejich domovské země odmítají spolupracovat nebo pokud není možné okamžité vyhoštění.

Takzvaní „nezletilí bez doprovodu“ by byli osvobozeni od převozu do center. Rodiny s dětmi však mohou být stále přesunuty v rámci tohoto zákona, což rozzuřilo neziskovky a levicově globalistické, promigrační politiky.

Nicméně zde je opět dobré připomenout, že za nezletilce se dnes vydává téměř každý, kdo přijde do Evropy, takže těch, kteří se do deportačních uzlů dostanou, příliš mnoho zřejmě nebude.

Nařízení by také mělo umožnit zadržení na mnohem delší dobu. Ilegálové čekající na vyhoštění by mohli být zadrženi až na dva roky, v určitých případech i s dalšími prodlouženími a přísnějšími pravidly pro ty, kteří jsou považováni za bezpečnostní riziko.

Zákon také posiluje vzájemné uznávání rozhodnutí o návratu v rámci EU. Deportační příkaz vydaný v jednom členském státě bude snazší vymáhat v jiném.

Odmítnutí migranti by tedy neměli být schopni se vyhnout deportaci jen tím, že se přesunou z jedné evropské země do druhé.

Zákazy vstupu na území EU by se také zpřísnily. Ve většině případů by se mohly zvýšit z pěti na deset let, zatímco migranti s bezpečnostním rizikem by mohli čelit ještě přísnějším vyloučením.

Nařízení také dává úřadům silnější pravomoci k vyhledávání nelegálních migrantů a shromažďování důkazů pro jejich vyhoštění. Úředníci by mohli prohledat bydliště migranta nebo jiné relevantní prostory.

Zákon by také ukončil automatické pozastavení deportací pokaždé, když je podána právní námitka. Soudy by místo toho rozhodovaly případ od případu, zda by měl být příkaz k vyhoštění pozastaven.

Tato změna zasahuje jednu z nejvíce zneužívaných částí systému. Odvolání se příliš často stala nástroji zdržování, která umožňují odmítnutým migrantům zůstat v Evropě dlouho poté, co jejich žádosti o azyl selhaly.

Tolik tedy ve zkratce o tom, co obsahuje onen protimigrační balíček. Schválen byl vlastně jen díky situaci v Německu. AfD totiž velmi výrazně předbíhá CDU/CSU, takže Merzova domovská strana musí v oblasti migrace odstoupit od dosavadní politiky ražené Merkelovou.

Největší frakce – lidovecká, kterou vede právě CDU – proto hlasovala pro balíček, což by ještě v minulém volebním období nebylo možné. Ale k této frakci se dokonce přidalo i několik politiků nalevo, jak se dozvíte níže, kde budu rekapitulovat hlasování českých a slovenských europoslanců.

Ke schváleným migračním pravidlům jen dodávám, že bude také velmi záviset na tom, jak je budou dodržovat jednotlivé země. Například tvrdě vítací španělská vláda již v krátké době legalizovala 900 000 ilegálů a bude v tom pokračovat.

Takže pokud několik zemí s vítačskými vládami bude legalizovat, zavede se nový systém. Migranti zamíří do těchto zemí a po legalizaci budou mít možnost zcela legálně pobývat kdekoli v EU.

Aktuálně je tvrdě vítačská vláda v rámci EU také například v Irsku a vše napovídá tomu, že od podzimu bude vládnout i ve Švédsku. Navíc jsou zde dohody EU se zeměmi jako Maroko, Pákistán, Bangladéš a Indie, odkud mají do zemí EU proudit – údajně za prací – legální migranti.

K nim se samozřejmě právě schválená pravidla nevztahují. Nepředpokládám tedy, že by nová pravidla nějak výrazně pomohla, ale jistě je to lepší, než kdyby bylo toto zpřísnění zamítnuto.

Na konci vždy u podobných hlasování uvádím, jak kdo hlasoval. Tentokrát je to však zcela zbytečné, protože hlasování bylo vzácně jednotné.