Již Olympiáda 2016 byla ve znamení mužů v ženských sportech, bude ta v roce 2024 ještě horší?

Zatímco v současné době probíhají jednání o tom, zda vpustit ruské a běloruské sportovce na pařížskou Olympiádu v příštím roce, prozatím se počítá s tím, že v ženských kategoriích budou soutěžit také muži, kteří se prohlásí za ženy.

Proti tomuto rozhodnutí se nyní zvedá vlna odporu a objevila se i připomínka Olympiády z roku 2016, na které také závodili biologičtí muži v ženských kategoriích.

Jak ovšem posoudit muže, když současný západ již plně pohlcující genderová ideologie považuje za muže každého, kdo se jím prohlásí? A pozor, nejde jen o USA, státy EU, Austrálii, Nový Zéland a Kanadu.

Tato ideologie již plně zachvátila také Japonsko, Jižní Koreu, Mexiko, Brazílii a některé další jihoamerické země. Ovšem také Afrika vysílá nejednoho muže do ženských závodů.

Olympiáda v roce 2024 – a to zejména co se ženských sportů týká – tak bude vskutku velmi bizarní podívanou. K tomu  může dojít v případě, že se nezvedne větší odpor.

MOV totiž vydal pravidla, podle nichž může v ženské kategorii soutěžit kdokoli, kdo se za ženu prohlásí.

Nyní se takový hlas odporu ozval z Kanady. Jde o trenéra, jehož svěřenkyni unikla zlatá medaile jen proto, že soupeřila s biologickými muži.

A jak se pozná biologický muž? Celkem jasně. Disponuje chromozomy XY. Tak jako všichni soupeři oné Kanaďanky, která skončila čtvrtá, nicméně první mezi skutečnými biologickými ženami, které se poznají tak, že disponují chromozomy XX…

Bývalý hlavní trenér Athletics Canada prozradil, že mu vyhrožovali právníci Kanadského olympijského výboru poté, co vyjádřil nespokojenost s výsledky běhu žen na 800 m na olympijských hrách v roce 2016. V soutěži se na předních místech umístili tři biologičtí samci, čímž se na čtvrté místo posunula nabídka kanadské ženy.

Peter Eriksson,  bývalý hlavní trenér kanadského olympijského a paralympijského programu, hovořil o tom, co se stalo na zasedání v Riu v roce 2016, a o důsledcích, kterým by čelil, kdyby promluvil jménem kanadské atletky Melissy Bishopové. Bishopová se umístila na čtvrtém místě poté, copřed ní skončili tři biologičtí muži.

V závodu žen na 800 m si zlato odvezla Caster Semenyaová z Jihoafrické republiky, Francine Niyonsabaová z Burundi byla stříbrná a Margaret Nyairera Wambuiová z Keni skončila bronzová. Všichni tři sportovci mají rozdíly v sexuálním vývoji (DSD) a ačkoli jsou legálně uznáváni jako „ženy“, mají chromozomy XY a jsou biologicky muži.

Většina žen, včetně elitních atletek, má přirozené hladiny testosteronu 0,12 až 1,79 nanomolů na litr (nmol/l), ale Semenya má mužské pohlavní žlázy produkující normální hladinu testosteronu pro muže. Je tedy biologický muž.

V roce 2011 bylo u Semenya naměřeno 15,6 a 29,3 nmol/l. O několik let později rozhodnutí Arbitrážního soudu pro sport odhalilo, že Semenya má genetickou poruchu, kdy normální mužský sexuální vývoj selhává v děloze, což má za následek vnější genitálie, které se při narození zdají být vagínou, ale ve skutečnosti jde o nedostatečně vyvinutý penis.

Sportovci s  podobnými vývojovými vadami byli kdysi aktivně vyhledávaní národními trenéry kvůli jejich obrovské „přirozené“ výhodě.

Bývalý hlavní trenér Athletics Canada Peter Eriksson v rozhovoru řekl, že byl pobouřen výsledky běhu na 800 m žen v roce 2016 a chtěl mluvit proti nespravedlnosti jménem Melissy Bishopové, kanadské běžkyně, která by byla první, nebýt tří mužských atletů.

„Byl jsem první, kdo viděl Melissu po závodě, a řekl jsem jí: Jsi nejlepší žena v závodě, ale za to nedostaneš medaili,“ říká Eriksson. „Byla to taková nespravedlnost, že jsem chtěl mluvit nahlas, a pak mi zavolal právník Kanadského olympijského výboru, že pokud otevřu ústa, budu mít doživotní zákaz sportu.“

Eriksson vysvětlil, že v té době World Athletics tvrdila, že chybí důkazy o výhodě, kterou mají atleti DSD, ale že na místě nebyl žádný zmatek ohledně toho, co jsou Semenyaová a ostatní.

„Každý věděl, že například Caster Semenyaová je muž. Všichni si to uvědomovali, ale myslím, že světová atletika nechtěla nic dělat,“ říká Eriksson. 

„To je nyní také zdokumentováno v soudních záznamech. On má dokonce velmi vysoký testosteron a je XY. Před několika lety se pokusil snížit svůj testosteron a začal podávat špatné výkony, takže s tím přestal.“

Eriksson byl najat na pozici hlavního trenéra v Athletics Canada v roce 2013 a během svého působení se Eriksson zapsal do historie tím, že vedl Kanadu k rekordnímu počtu medailí na velkých akcích. Prosadil se také jako nejlepší  hlavní trenér medailistů v kanadské atletické historii.

Erikssonova smlouva však byla zrušena jen několik měsíců po olympijských hrách v Riu, přestože dovedl tým Kanady k nejvyššímu počtu medailí v atletice od roku 1932. Eriksson říká, že mu nikdy nesdělili důvod, ale Athletics Canada uvedlo, že rozhodnutí bylo způsobeno „změnami na nejvyšší výkonnostní struktuře.“

Nyní je Eriksson v důchodu a vypráví o tom, že ztráta Bishopové měla obrovský dopad na její život jak emocionálně, tak finančně.

Celoživotní trenér Bishopové byl během olympijských her v roce 2016 velmi nemocný, ale vynaložil velké úsilí, aby byl přítomen a byl svědkem své nejdůležitější soutěže vůbec. Bishopová vzala své čtvrté místo jako selhání a velmi ji to ovlivnilo.

Eriksson říká, že byl první, kdo mluvil s Bishopovou po jejím závodě, a že byla v slzách. Přestože byla skutečnou vítězkou, neobdržela zlatou medaili a přišla o masivní výdělky, které by mohly následovat, kdyby si medaili zasloužila.

Eriksson řekl, že Bishopová by vydělala spoustu peněz díky své smlouvě s Nike, pokud by se umístila v top 3, a že byla hlavní kandidátkou na to, aby se pro ně stala vlajkovou lodí atletiky. Všechny její příležitosti ale bez medailového umístění promarnila.

„V té době bylo Melisse 27 let a to je nejlepší věk na to, aby byla vrcholovým sportovcem na této akci a byla medailistkou, a to jí bylo odebráno. A nikdo o tom nemluvil a kanadský tým se neozval,“ říká. „Melissa věděla, že s tím vším její sportovní život končí.“

Lynsey Sharp, skotská běžkyně, která se umístila na šestém místě na 800 m, byla jednou z mála sportovkyň, které veřejně mluvily o výsledcích. Sharpová byla po závodě dotazována a v slzách vysvětlila, že bylo obtížné soutěžit proti Semenyaové a dalším hyperandrogenním atletům.

Podle Erikssona Sharpová také obdržela od transgender komunity výhrůžky smrtí – a to i vůči její rodině.

Linda Bladeová, kanadská trenérka a hlasitá obhájkyně práv sportovkyň, byla první, kdo obnovil zájem o výsledky ženského běhu na 800 metrů v roce 2016 poté, co zveřejnila informace o hrozbách, které Eriksson obdržel na svůj Twitter.

Bladeová přidala k této záležitosti svůj vlastní komentář a napsala na Twitter: „Vedení naší země se raději zaprodá kultu, než aby bránilo jednoho z našich šampionů – a to i za cenu zamávání Olympijskému zlatu na rozloučenou !! Je to obětování ženy a celé její kariéry na oltář #GenderIdeologie..“ 

Eriksson řekl, že Melissa Bishopová viděla tento tweet a ohromně s její reakcí souzněla.

„Když viděla tweet od Lindy, zavolala jednomu z lidí, kteří byli v týmu, a byla emotivní. Byla vděčná, že si to lidé pamatují a že jsem o tom mluvil,“ říká Eriksson.

Bladeová vyzvala Mezinárodní olympijský výbor a World Athletics, aby pro  napravily výsledky Olympijských her v roce 2016 ve prospěch Bishopové a požádala o zpětné přidělení zlata stejným způsobem, jak se to někdy dělá v dopingových případech.

Eriksson souhlasí s Bladeovou a také věří, že Bishopová by měla dostat medaili.

„Není možné se jen prohlásit za ženu a soutěžit v ženské divizi. To je špatně. Není v tom žádná férovost. Navíc také věda vypráví skutečný příběh,“ říká.

Uprostřed rostoucího odporu společnost World Athletics nedávno  oznámila, že zakáže transgender sportovcům, kteří prošli mužskou pubertou, soutěžit v ženských soutěžích světového žebříčku. 

Ale pro sportovce s DSD World Athletics jednoduše stanovila limit na jejich testosteron a omezila jeho hladiny na 2,5 nmol/l. Přitom jde stále o biologické muže.

Eriksson říká, že to nestačí.

„Pokud byste jako žena měli takovou hladinu testosteronu, dostali byste doživotní suspendaci,“ říká a dodává: „99 % žen má méně než 1 nmol/l testosteronu. Je to pokrytectví.“

Přesto se domnívá, že problémem není světová atletika, ale Mezinárodní olympijský výbor (MOV), který má odlišnou politiku ohledně transgender a DSD sportovců.

Pravidla MOV, zveřejněná v listopadu 2021, byla zaměřena na „nediskriminaci“ a tvrdí, že mužští sportovci by neměli snižovat hladinu testosteronu, aby mohli soutěžit v ženském sportu.

MOV tak plně připouští muže v ženských sportech.

Eriksson věří, že sport by měl být plně segregován podle pohlaví, a poznamenává, že výhody mužské puberty, které ovlivňují kosti, plíce, svaly a celkovou sílu, nelze získat jako žena.

„Není nikdo, kdo by řekl, že transgender nebo DSD sportovci by neměli mít možnost soutěžit ve sportu. Samozřejmě by měli mít tu možnost.  Potřebují ale soutěžit v kategorii svého pohlaví. Ne na základě toho, co si myslíte, že jste,“ říká Eriksson.

„Buď mohou mít své vlastní klasifikace, jako v paralympijském sportu. Nebo mohou jít do třídy pohlaví, se kterým se narodili. Ale musí zůstat ve svém biologickém pohlaví.“