Jak si farmaceutický průmysl zajišťuje svůj vliv na politiky po celém světě

Dnes se již velmi dobře ví, že loutky ve vládách – buď uplacené nebo vydíratelné – dostávaly po celém světě tytéž notičky. Ty přicházely z USA, kde měly na covidovou politiku jedinečný vliv farmaceutické firmy v jejichž žoldu pracovali všichni, kdo rozhodovali o lockdownech, rouškách, (ne)léčbě, „očkování“ a dalších opatřeních.

V období Covidu tak působili známí zástupci zdravotnických orgánů jako mluvčí farmaceutických společností. Kardiolog Peter Andrew McCullough vysvětluje:

„FDA, NIH a CDC jsou americké zdravotnické orgány. Bývalý mluvčí FDA Scott Gottlieb je nyní v představenstvu farmaceutického gigantu Pfizer, bývalý komisař FDA Stephen Hahn v Moderně a Rick Bright z ministerstva zdravotnictví pracuje v Rockefellerově nadaci od roku 2021.“

Šéf agentury Reuters, odkud přebírají články  korporátní média z celého světa, je již roky také členem představenstva Pfizeru a je i aktivní ve WEF.

O kontaktech šéfky EK Lejnové a šéfa Pfizeru Bourly se také všeobecně ví. Jejich SMS komunikace je však stále utajována a vyšetřování korupce bylo zameteno pod koberec.

Ovšem podobné propojení politiků, čelních představitelů zdravotnických organizací a farmaceutických firem není ničím novým.

V Evropě je situace podobná jako v USA již roky: v roce 2003 byl německý veterinář a epidemiolog Klaus Stöhr vedoucím očkovacího programu Světové zdravotnické organizace (WHO) a propagoval očkování proti ptačí chřipce. Nešetřil vyvoláváním strachu: odhadoval, že onemocní dva až sedm milionů lidí, 25 až 30 procent světové populace. Nakonec bylo celosvětově 861 nemocí a 456 úmrtí.

Na začátku roku 2007 Stöhr přešel z WHO do farmaceutické společnosti Novartis. V té době však mainstreamová média stále dělala svou práci a šéfredaktor British Medical Journal napsal:

Důvěryhodnost WHO byla vážně poškozena.

Tři autoři obnovených pokynů WHO pro řešení chřipkových pandemií z roku 2004 byli na seznamech farmaceutických společností Roche a Glaxo Smith Kline. Obě společnosti distribuují vakcíny a léky proti chřipce.

2009 další „pandemie.“ Tentokrát WHO vyhlásila nejvyšší možnou úroveň pandemie kvůli prasečí chřipce.

Již dříve však z definice vypustila počet existujících úmrtí a onemocnění nezbytných pro vyhlášení pandemie. Od té doby stačilo, aby se virus rychle rozšířil alespoň do dvou ze šesti regionů WHO. Žádná další úmrtí, žádné nemoci nejsou potřeba k tomu, aby pandemie bila na poplach.

A opět se spustila mašinérie strachu. Ředitelka WHO Margaret Chan prohlásila, že „prasečí chřipka je nezastavitelná“. Co pomáhá? Očkování!

Mnohé evropské země tehdy nakoupily statisíce až miliony vakcín. Ty se nakonec většinou vyhodily. Ve Švédsku, kde se jimi proočkovaly zejména děti, zůstalo v důsledku těchto „vakcín“ mnoho dětí postižených nevyléčitelnou narkolepsií.

Každopádně na zakoupených a později zpravidla vyhozených vakcínách proti prasečí chřipce farmaceutický průmysl velmi slušně vydělal. A lze předpokládat, že ti, kdo vakcíny v jednotlivých zemích propagovali, také nezůstali škodní.

A pak přišel Covid. Z chyb a dezinformací předchozích „pandemií“ však nebyly vyvozeny žádné závěry, odpovědným osobám a institucím byla přiznána nejvyšší důvěryhodnost, ani náznak skepse. Naopak. Každý, kdo kritizoval šíření poplašných zpráv, byl hrozbou pro lidstvo.

A po bližším nahlédnutí do životopisů mnoha z těch, kdo záhy prosazovali očkování, bylo možno nalézt spojení s WHO nebo farmaceutickými firmami. Střet zájmů však nikoho nezajímal.

Zajímavá byla například situace v Rakousku, které v rámci Evropy zavedlo zdaleka nejtvrdší pravidla, povinné očkování bylo nařízeno všem nad 18 let – bez rozdílu.

Proč právě tam byl takový tlak na očkování? Protože osm rakouských „expertů na očkování“ spolkové vlády udržovalo finanční vztahy s farmaceutickým průmyslem. Noviny napsaly před rokem:

Znovu a znovu se objevuje název: Pfizer. Až na několik výjimek je malý zájem o transparentnost. To platí jak pro ministerstvo zdravotnictví, tak pro ORF, které vysílaly lobbistickou akci farmaceutického průmyslu jako „informaci“.

Zelené ministerstvo zdravotnictví nechtělo poskytnout žádné informace, ani politikům opoziční FPÖ, ani novinářům. Dodnes zůstávají možné propletence rakouských zdravotnických zástupců s farmaceutickým průmyslem ve tmě.

Ale nyní se již ustavuje rakouský covidový výbor, který by měl všechna napojení a zločiny politiků i rádoby „odborníků“ objasnit.

Připomínám, že také u nás byli někteří odborníci, kteří vedli covidovou hysterii a podporovali povinné očkování, napojeni na farmaceutické firmy či WHO. Jenže zatím se zdá, že zde není nikdo, kdo by chtěl také u nás podobné vyšetřování, do jakého se nyní pustili v Rakousku, zahájit.

Možná by bylo dobré se u našich jižních sousedů inspirovat. Nebo zůstanou naši zločinci nepotrestáni?