Ahmed se po zatčení smál a nijak svého činu nelitoval, naopak. Přesto dostal nejnižší možný trest a nemusí se bát ani deportace. Vzhledem k tomu, že ve Švédsku jsou násilníci propuštěni poté, co si odpykají 2/3 trestu, brzy bude venku z vězení a může v obohacování pokračovat.
23letý Ahmed ze Sýrie je odsouzen za znásilnění dvou různých žen, zatímco je nazýval „děvkami“. Přesto nebude deportován.
Jedno znásilnění bylo spácháno 2. října 2022 v Gothia Towers v Göteborgu. Podle rozsudku zločin obsahoval prvky brutálního násilí a Syřan údajně ženu znásilnil mimo jiné i kartáčkem na zuby.
Druhé znásilnění, za které je 23letý muž odsouzen, se odehrálo v červnu 2022 na cestě v lese v Kullaviku v obci Kungsbacka. Žena vypověděla, že během znásilnění ji Ahmed opakovaně škrtil a silně tahal za vlasy.
„Kurva děvko, dělej svou práci,“ křičel. Obě ženy uvádějí, že byly v souvislosti s událostmi opakovaně označovány jako „děvky“. Při znásilňování jim přikazoval: „Řekni, že jsi moje malá děvka,“ nebo „kurva, dělej svou práci“ a podobně.
Minulý týden byl Ahmed odsouzen okresním soudem v Göteborgu ke 4 letům a 3 měsícům vězení za dva případy znásilnění a několik méně závažných drogových trestných činů.
Je občanem Sýrie, ale navzdory tomu státní zástupce nepožádal o jeho deportaci.
Minimální trest za znásilnění byl dne 1. srpna 2022 zvýšen z trestu odnětí svobody na minimálně dva roky na nejméně tři roky. Znásilnění k 1. červnu 2022 se posuzuje podle předchozí trestní stupnice, zatímco znásilnění dne 2. října 2022 se posuzuje podle nové trestní stupnice.
„Obě znásilnění byla provedena s využitím brutálního násilí a fyzickým omezením. Okresní soud má za to, že oba činy mají sankční hodnotu, která přesahuje příslušné minimální tresty,“ píše okresní soud v Göteborgu.
Obě ženy tvrdí, že se jejich životy po znásilnění změnily. Jedna z nich říká, že se tak bála, že ji Ahmed a jeho příbuzní najdou, že prvních pár týdnů vůbec nechodila ven. Pořád plakala, měla úzkosti a nemohla jíst. Stále má noční můry, v noci je úzkostná a při sebemenším zvuku sebou začne trhat. Kvůli incidentu přestala chodit do školy.
Druhá žena říká, že trpí problémy se spánkem, úzkostí a stresem kvůli znásilnění. Často má záchvaty paniky a má potíže s prací. Její otec u soudu řekl, že mu volá uprostřed noci asi dvakrát nebo třikrát týdně a „křičí v slzách“.
„Má pocit, že ztratila sebeúctu,“ napsal okresní soud v rozsudku.
Tolik k případu. Zde je jeden důležitý fakt: Oběti se bojí nejen útočníka, ale především gangu, ke kterému dotyčný patří. I proto většina žen znásilnění nenahlásí. Mají strach, že si je pak najde násilník nebo jeho gang nebo rodina.
Lze se tedy jen dohadovat, kolik dalších takových znásilnění ještě zůstalo nenahlášeno, když už samo nahlášení činu si žádá pořádný kus odvahy…
Byť otcom tých poškodených, tak už v živote by nesral na jednu kopu. Postaral by som sa mu o to, že by si už viac nevrzol.
Ozaj a čo prípad Assange? Veď toho tiež mali údajne súdiť za nejaké znásilnenie? To je sila čo poviete?