BlackRock a Vanguard (který je většinovým vlastníkem BlackRock) jsou investiční giganty, které skutečně ovládají svět. Vlastní 90% světových korporací a jen málokdo z nás se může jejich produktům či firmám vyhnout. Nepodpořit tyto investiční giganty znamená žít mimo civilizaci a být zcela oproštěni i většiny jejích výdobytků.
Kdo však za těmito investičními společnostmi stojí? Hned na začátek chci upozornit, že jejich skutečné akcionáře nezná nikdo. Ovšem přesně to byl cíl těchto společností. Za nimi totiž stojí přesně ti, kdo skutečně ovládají svět. To oni mají vliv na vše co se děje třeba i v Evropě. Vliv loutek ve vládách je minimální, ty pouze plní rozkazy.
Jak již víte, tak loutky ve vládách po celém světě jsou ovládány skrze další globalistické organizace jako je WEF a jeho pobočky či u nás nechvalně známý Aspen institute.
Pro nás je ovšem důležité kdo je na úplném vrcholu. Podívejme se tedy blíže na to, kdo stojí za investiční společností BlackRock, která má podíl ve většině mamutích korporací – a to často i těch, které se navenek tváří jako konkurence. Dnes však ve skutečnosti konkurence takřka neexistuje.
BlackRock začal v roce 1988 jako obchodní návrh od investičního bankéře Larryho Finka a zástupu jeho obchodních partnerů. Fink dokázal v roce 1986 jako manažer investiční banky First Boston prohrát 100 milionů dolarů za jediné čtvrtletí tím, že vsadil na špatné úrokové sazby. Fink, pokořen tímto ponižujícím neúspěchem, proměnil citrony v limonádu vytvořením vize pro investiční firmu se zaměřením na řízení rizik.
Fink shromáždil hrstku partnerů a předložil svůj návrh spoluzakladatelům Blackstone Pete Petersonovi a Stephenu Schwarzmanovi, kterým se nápad natolik zalíbil, že souhlasili s poskytnutím úvěru Finkovi ve výši 5 milionů dolarů výměnou za 50% podíl ve společnosti. Finkova společnost, původně nazývaná Blackstone Financial Management, dosáhla zdravého zisku během několika měsíců, za rok zčtyřnásobila hodnotu svých aktiv a do roku 1992 zvýšila hodnotu svého spravovaného portfolia na 17 miliard dolarů.
Nyní, když se etablovali jako nezávislá společnost, začali Schwarzman a Fink uvažovat o odtržení společnosti od Blackstone a jejím zveřejnění. Schwarzman navrhl dát nové nezávislé společnosti jméno, které by zahrnovalo „černý“ (black) jako odkaz na původ v Blackstone, a Fink vymyslel jméno BlackRock.
Ale společná záliba ve vytváření zbytečného zmatku nestačila k udržení partnerů pohromadě. V roce 1994 se tito dva rozhádali kvůli nové platbě za pronájem (nebo šlo možná o zoufalství ze Schwarzmanova probíhajícího rozvodu – zde se verze jejich „rozchodu“ různí) a Schwarzman prodal podíl v Blackstone společnosti BlackRock za pouhých 240 milionů dolarů. Později Schwarzman připustil, že to byla chyba.
Po oddělení od Blackstone a založení BlackRock jako nezávislé společnosti byl Fink na dobré cestě vybudovat ze své společnosti globálního finančního obra, jakým je dnes.
V roce 1999 společnost BlackRock s aktivy ve výši 165 miliard USD vstoupila na burzu v New Yorku za 14 USD za akcii. Rozšířením svých analytických služeb a služeb řízení rizik o svůj proprietární Aladdin Enterprise Investment System získala firma v roce 2004 podílový fond State Street Research & Management, který se v roce 2004 sloučil s Merrill Lynch Investment Managers (MLIM) a v roce 2007 koupil fond Quellos Group se sídlem v Seattlu, čímž se celková hodnota spravovaných aktiv BlackRock dostala na více než 1 bilion dolarů.
Ale byla to až globální finanční krize v letech 2007-2008, která katapultovala BlackRock na jeho současnou pozici finanční dominance.
Ještě předtím, než došlo k pádu Lehman Brothers a velké „finanční krvavé lázni“ v září 2008, se Wall Street kolektivně obrátila o pomoc na BlackRock. Společnosti AIG, Lehman Brothers, Fannie Mae a Freddie Mac najaly společnost, aby v měsících, které vedly ke krachu, probrala jejich rozsáhlé dluhové závazky.
BlackRock se zasloužil o to, že byl jedinou společností, která dokázala přijít na omračující matematiku za složitými dluhovými swapy a exotickými finančními nástroji, které byly základem nestálého finančního systému. Mnoho králů Wall Street mělo Finka na rychlé volbě, když se trhů začala zmocňovat panika. .
„Přemýšlím o tom jako Krotitelé duchů: pokud máte problém, komu zavoláte? BlackRocku!“ řekl tehdy CNN generální ředitel UBS Terrence Keely.
A proč nedůvěřovat Finkovi, že uklidí nepořádek po hypoteční krizi? Byl to ostatně on, kdo odstartoval celý průmysl toxických subprime hypoték.
Pamatujete si jak přišel o zaměstnání, protože prohrál 100 milionů dolarů za First Boston v roce 1986? Bylo to pouhé tři roky poté, co Fink vydělal miliardy pro zákazníky banky tím, že postavil svůj první zajištěný hypoteční závazek (CMO) a téměř sám vytvořil trh s rizikovými hypotékami, který tak okázale zkolaboval v roce 2008.
Takže podle toho, jak se na to podíváte, Fink byl buď dokonalý muž, který uklidil nepořádek, který jeho CMO napáchal, nebo by měl být Fink prvním, kdo za to měl jít do vězení. Hádejte, jak to vidí americká vláda?
Ano, tušíte správně. Samozřejmě viděli ve Finkovi svého zachránce.
Konkrétně se americká vláda obrátila o pomoc na BlackRock. Problémový americký ministr financí Timothy Geithner osobně konzultoval Larryho Finka v průběhu 18měsíční krize nejméně 49krát. A zřejmě nebylo pochyb o tom, kdo byl v tomto ohledu zodpovědný, když Geithner na konci Obamova prvního funkčního období zjistil, že jeho pozice ministra financí je ohrožena. Finkovo jméno totiž bylo na krátkém seznamu těch, kteří by mohli být jeho nástupcem.
Federální rezervní systém (FED) také vložil svou důvěru do BlackRock a požádal společnost o pomoc se správou záchranného programu z roku 2008. Nakonec BlackRock sehrál roli ve financování prodeje Bear Stearns ve výši 30 miliard USD společnosti JP Morgan při záchraně AIG za 180 miliard USD a miliardové pomoci Citigroup.
Když se po pádu Lehman Brothers konečně usadil na Wall Street prach, nebylo pochyb o tom, kdo na něm sedí: BlackRock. Jedinou otázkou bylo, jak BlackRock převede své rostoucí bohatství a finanční vliv na skutečnou politickou moc.
Pro Finka byla odpověď jasná: chtěl přejít od drobného zločinu vysokých financí do kriminální první ligy politiky. V souladu s tím strávil poslední desetiletí budováním politického vlivu BlackRock do bodu, kdy se stal (jak dokonce Bloomberg připouští) de facto „čtvrtou složkou vlády“.
Když se vedoucím pracovníkům BlackRock podařilo dostat do rukou důvěrnou prezentaci v PowerPointu od Federálního rezervního systému, která hrozila, že BlackRock podřídí stejnému regulačnímu režimu jako velké banky, gigant z Wall Street utratil miliony za úspěšné lobování u vlády, aby návrh stáhla.
Ale lobování u vlády je zdlouhavá cesta k tomu, jak získat to, co chcete. Jak vám řekne každý dobrý finanční guru, je mnohem efektivnější z hlediska nákladů zajistit, aby nebyly zatěžující předpisy vůbec zaváděny. Možná to je důvod, proč Fink po léta shromažďoval vlivné politiky, aby působili jako poradci a členové správní rady, aby mohl zajistit, že BlackRock bude mít klíčového zástupce na každém velkém politickém postu.
Jak William Engdahl podrobně popisuje ve své vlastní synopsi BlackRock:
Zakladatel a generální ředitel BlackRock Larry Fink má zjevný zájem o koupi vlivu po celém světě. Postavil bývalého německého poslance za CDU Friedericha Merze do čela německého BlackRock, když to vypadalo, že by mohl následovat kancléřku Merkelovou a bývalého britského kancléře pro státní pokladnu George Osborna určil jako „politického poradce“. Fink jmenoval bývalou šéfku štábu Hillary Clintonové Cheryl Mills do představenstva BlackRock, když se zdálo jisté, že Hillary bude brzy v Bílém domě.
Do své rady jmenoval bývalé centrální bankéře a následně zajistil lukrativní smlouvy s jejich bývalými institucemi. Stanley Fisher, bývalý šéf Bank of Israel a pozdější místopředseda Federálního rezervního systému, je nyní hlavním poradcem společnosti BlackRock. Philipp Hildebrand, bývalý prezident Švýcarské národní banky, je viceprezidentem společnosti BlackRock, kde vede investiční institut BlackRock. Jean Boivin, bývalý viceguvernér Bank of Canada, je globální ředitel pro výzkum v investiční firmě BlackRock.
A to není vše. Když nastal čas jmenovat ředitele Národní ekonomické rady, odpovědného za koordinaci tvorby politik v domácích a mezinárodních ekonomických otázkách, Bidenovi nohsledi se přirozeně obrátili na Briana Deese, bývalého globálního šéfa udržitelného investování ve společnosti BlackRock Inc.
V roce 2019 byl výstup BlackRock na vrchol politické moci skutečně dokončen. Ve stejnou dobu, kdy Světové ekonomické fórum jmenovalo Finka členem své správní rady, podnikl tehdejší kandidát na prezidenta Joe Biden pouť na Wall Street, aby požádal BlackRock o podporu v boji proti Trumpovi. „Jsem tu, abych pomohl,“ ujistil údajně Fink Bidena.
A zbytek, jak se říká, je historie.
Nebo spíše současnost. Protože když odloupneme vrstvy propagandy posledních tří let, zjistíme, že pozoruhodné události podvodné epidemie nemají s virem absolutně nic společného. Místo toho jsme svědky posunu měnového a ekonomického systému, který vymyslel, navrhl a následně realizoval (uhodli jste!) BlackRock.
BlackRock je totiž akcionářem všech firem, které prodávaly zejména v západních zemích genové injekce. A zdaleka nejen to.
A právě toto téma bude předmětem 2. části tohoto seriálu…
já bych to možná tak nenafukoval s Blackrockem, při vědomí, že celý akciový trh v němž hraje důležitou roli je v podstatě z principu nafouknutá finanční a spekulativní bublina, která může klidně splasknout na nulu během jednoho týdne. Nebylo by to poprvé ani naposled. Mnohem důležitější, mnohonásobně větší a stabilnější než potištěné papíry zvoucí se akcie je soukromý majetek lidí, půda, lesy, byty, domy, auta, stroje. Proto si finanční šlechta udělala velký zálusk na tento privátní majetek a pod heslem Klause Švába “ nebudete nic vlastnit a budete šťastní” se rozhodli s pomocí hovadin typu green deal, CO2, innklusivní kapitalismus a podobných nesmyslů, zaútočit na privátní majetek lidí. Ovšem ovce spí , nic zlého netuše sledují letáky akcí a slev v zahraničních obchoďácích kde bude máslo o dvě koruny levnější. Jednoho dne se však mohou probudit na ulici bez majetku a určitě nebudou šťastní.
tytzv potistene papirky zvouci se akcie je hruby omyl neboli blabol. akcie je podil na firme. tzn. ze to je i podil na jejim majetku. tzn nemovitosti jako jsou tovarny, kancelare, pozemky, prodejny,know how, apod. spekulativni papirky jsou pak ruzne derivaty na tyto majetky jako jsou swapy, opce, pakove etf, atd.