Nedávno byla po delším vyšetřování zveřejněna zpráva o vyšetřování muslimských znásilňovacích gangů. Zpráva neobsahuje jen všeobecná zjištění, která se dostala až 70 let nazpět, kdy došlo k prvním případům znásilňování ve Velké Británii. Její součástí jsou i svědectví tisíců obětí či jejich blízkých.
Zpráva na stranách 18 až 101 shrnuje některé z nich. Po několika výpovědích obětí, které jste si zde mohli přečíst dříve, je zde svědectví matky. Toto svědectví nám ukazuje, že zneužívání probíhá generace.
Také ona byla krátce obětí znásilňování, ale její utrpení nemělo naštěstí tak dlouhého trvání jako u jiných obětí. Horší je, že později se stala obětí gangů i její dcera.
Následuje Whitneyina výpověď…
Whitney vyrůstala v chudé domácnosti. Její matka trpěla vážnými duševními problémy a otec nebyl v jejím životě přítomen.
Poprvé ji v patnácti letech sexuálně zneužívali dva dospělí pákistánští bratři. Jeden z bratrů, vzpomíná Whitney, se k ní zprvu choval jako její přítel. Oba bratři ji pravidelně vozili do bytu v Birminghamu, podávali jí alkohol a ona s nimi podle jejích slov „měla sex.“
Jejich interakce s Whitney se brzy zvrhly v násilné. Začali ji bít a při jedné příležitosti jí přiložili k obličeji rozžhavenou žehličku.
Whitney vzpomíná, že bratři ji přestali kontaktovat až poté, co si pro ni přijeli k domu a našli všechny její strýce sedět na zídce venku. Po tomto incidentu se už nikdy nevrátili. Nepamatuje si přesně, jak nebo proč se tam její strýcové ocitli, ale věří, že je matka požádala, aby zasáhli.
O mnoho let později si Whitneyina dcera v jedenácti letech začala ubližovat a dokonce se pokusila o sebevraždu. Její telefon obsahoval sexuálně explicitní zprávy. Whitneyina dcera jí řekla, že ve škole je „sexuální místnost,“ kterou provozují starší chlapci.
Whitney, hluboce znepokojená svou dcerou, kontaktovala sociální služby. Ty jí kromě rozhovoru o problémech nenabídly mnoho podpory. V jednom případě jí sociální služby omylem poslaly spisy šesti dalších dětí místo spisů její dcery, což ji vedlo k hluboké nedůvěře v jejich schopnost pomoci.
Whitneyina dcera byla donucena k zaslání sexuálního obrázku, který se poté šířil po několika školách, místní komunitě a nakonec i na internetu. To vedlo k tomu, že se jí dostalo nežádoucí pozornosti od dospělých mužů různých etnik a z mnoha zemí.
Od té chvíle začala Whitneyina dcera pravidelně mizet. Tato zmizení byla přímo spojena se sexuálními požadavky a vykořisťováním ze strany starších chlapců a dospělých mužů.
Vyhrožovali jí násilím, pokud by kontaktovala policii, a někdy se vracela domů s chybějícími částmi oblečení. Whitney opakovaně hlásila své obavy policii a sociálním službám a jasně uvedla, že se domnívá, že je její dcera sexuálně zneužívána.
Policie často reagovala zpožděně, nebyla pořizována prohlášení a vyšetřování bylo ukončeno bez dalších kroků. Sociální služby odmítly rodinu přestěhovat, snížily úroveň rizika a nakonec případ uzavřely i přes pokračující únosy a znásilňování.
Whitney sama byla obviněna a její vlastní minulost byla zneužita k podkopání její důvěryhodnosti jako rodiče. Její rodina dostávala opakované výhrůžky, včetně varování, že jim bude vypálen dům, pořezán obličej a budou rozsekáni mačetami.
Později Whitney zjistila, že její dcera byla zařazena do Národního referenčního mechanismu (NRM) jako oběť obchodování s lidmi, aniž by o tom byla informována.
NRM je oficiální rámec Spojeného království pro identifikaci, doporučování a podporu obětí obchodování s lidmi a moderního otroctví a slouží k tomu, aby určený odborník uznal, že daná osoba je potenciální obětí obchodování s lidmi nebo moderního otroctví.
