V Rakousku probíhá první kolo prezidentských voleb. Jaký mají Rakušané výběr?

Rakušané se nyní rozhodují o tom, koho pošlou do druhého kola prezidentské volby. Sledovat prezidentské volby v Rakousku je zajímavé už jen proto, že před 5 lety došlo k falšování, do kterého byly zapleteny především korespondenční hlasy. Dodnes většina Rakušanů nepochybuje o tom, že extrémně neoblíbený Alexander van der Bellen vyhrál podvodem.

Zajímavé v tomto kontextu jsou i některé dohady, že rakouské prezidentské volby měly otestovat jak lze přes korespondenční volby dostat do popředí jinak neoblíbeného kandidáta, aby se později totéž ověřilo u voleb v USA.

Ostatně, končící rakouský prezident má s Bidenem mnoho společného. Je to zelený ultralevičák, zastánce výměny obyvatel, ale i povinného covidového očkování. Oddaný globalista a samozřejmě oblíbenec mainstreamových médií. V tom má jistou výhodu.

Mají však Rakušané z čeho vybírat? Koho by nyní měli volit, aby „převolili“ zelenou loutku globalistů, která se nyní bude pokoušet získat dalších 5 let u teplého korýtka?

Asi hlavním favoritem opozice je kandidát jediné skutečně opoziční parlamentní strany FPÖ Dr. Walter Rosenkrantz. Zdá se, že pouze Rosencrantz má reálnou šanci utkat se s Van der Bellenem ve druhém kole. Pro voliče  FPÖ zřejmě jasná volba, nepřijatelný bude pro vítače. Jenže Rosenkrantz má i své mouchy. Dodnes totiž nepřinesli žádné vysvětlení pro jeho kriminalizaci odpůrců koronavirových opatření . Také se rozhodl – bez zjevné potřeby – podstoupit genovou terapii. V tom šel hodně proti vlastní straně, která organizovala nejeden protest proti povinnému očkování a restrikcím. 

Přes všechny turbulence ve své straně je dr. Michael Brunner ze strany MFG (Lid, Svoboda, Základní práva) považován za nejdůvěryhodnější sílu odporu ze všech kandidátů. Od samého začátku bojoval proti narativu o Covidu a bojoval za lidská a základní práva s velkým osobním rizikem. Nikdy neuhnul ani o milimetr, pokud jde o obranu proti povinnému očkování a nesmyslným opatřením. Jenže bodovat zřejmě může jen u některých neočkovaných Rakušanů. Ti jsou však v zemi v menšině. Druhé kolo je tedy pro dr. Brunnera nepravděpodobné.

Mag. Dr. Tassilo Wallentin je novinářem z Kronen Zeitung. Šokující ale byly jeho výroky o údajně nutné redukci populace.  Mnohému nasvědčuje i fakt, že Wallentin vidí v systému také mnoho pozitivních stránek. Wallentin je členem Řádu svatého Jiří, monarchistické společnosti, o níž se říká, že je v popředí svobodného zednářství. Řád je zaměřen globalisticky, hlásí se k myšlence sjednocené Evropy, podporuje pojetí mnohonárodnostního celku a naléhavou potřebu spolupráce států střední a jihovýchodní Evropy.

Gerald Grosz je známý jako nadaný řečník a komik na sociálních sítích. Je to homosexuál a má bohaté zkušenosti z pravicovějšího konzervativního spektra stran. Otázkou zůstává, zda to s kandidaturou myslí vážně nebo v ní vidí PR příležitost, jak sám sebe zpropagovat. V předchozích konfrontacích ORF a dalších televizních akcích se mu dařilo. Grosz je také členem Řádu svatého Jiří, monarchistické společnosti, o níž se říká, že je v popředí svobodného zednářství.

Heinrich Staudinger se chce prezentovat jako levicový rebel. Na sociálních sítích se ale objevují i ​​četná vyjádření lidí, kteří tvrdí, že se stali jeho ekonomickými oběťmi.  Pravděpodobně pouze Staudinger sám ví, proč se rozhodl kandidovat. Jeho šance na postup jsou nulové.

Dominik Wlazny, známý také jako opilý zpěvák “Marco Pogo” rozhodně není životaschopnou alternativou. Je tajným kandidátem SPÖ (socani) a je pravděpodobné, že bude  prosazován SPÖ města Vídně.  Očkovací doktor Wlazny v podstatě představuje stejné hodnoty jako Van der Bellen, s tím rozdílem, že je mnohem mladší a může tedy škodit mnohem déle. Existuje riziko, že „systém“ bude fungovat tak, aby zinscenoval souboj mezi Van der Bellenem a Wlaznym s využitím všech dostupných hlasovacích karet.

Tolik přehlídka kandidátů, mezi nimiž budou nyní Rakušané volit. Kdo se dostane do finále se ještě uvidí, ale podle různých pesimistických narážek na některých rakouských alternativách je jasné, že si od voleb prezidenta mnoho neslibují. Očekávány jsou i podobné manipulace, k jakým došlo před pěti lety.

Pokud se pak podíváme na kandidáty, kteří se rýsují pro lednové volby u nás, pak je jasné, že finále téměř jistě skončí soubojem dvou „Aspeňáků.“ Nicméně našim prezidentským volbám se hodlám více věnovat až v momentě, kdy se zcela jasně vyrýsují konkrétní kandidáti.