Neuvěřitelný případ z berlínského parku nám ukazuje, jak daleko již zašlo vymývání mozků Němců

Neuvěřitelný případ z berlínského parku nám ukazuje, jak daleko již zašlo vymývání mozků Němců

Jednání policistky v případě, o němž je tento článek, je pro většinu z nás nepochopitelné, ale víc než co jiného nám mnohé objasňuje. Mimo jiné i to, jak se cestou vymývání mozků může společnost změnit na sebedestruktivní, tedy dokáže se nejen dostat do situace, kdy se nechá dobrovolně vyměnit za cizí nepřátelskou kulturu, ale dokonce tuto výměnu aktivně podporuje.

Systém, který neustále dokola opakuje tutéž mantru – a to vše za pomoci školského systému, mainstremových médií a jimi propagovaných politiků – nakonec zvládne většině lidí natolik vymýt mozky, že jsou ochotni uvěřit, že sníh je černý a uhlí je bílé. A za tím si stojí i tehdy, kdy ten sníh nebo uhlí uvidí před vlastníma očima.

Pravda totiž není to, co zmanipulovaný člověk vidí na vlastní oči, ale to, co mu vštípil systém, jemuž bezmezně důvěřuje. Pak  může dojít i k podobně šílené situaci, k jaké došlo v jistém berlínském parku.

Než se pustíme do samotného příběhu, je třeba připomenout, že podle politiků a mainstreamových médií, ale i německého vzdělávacího systému, jsou příslušníci obohacujících etnik zásadně oběťmi. A pokud se již něčeho dopustí, pak za to nemohou, neboť jsou psychicky nemocní.

Původní Němci jsou naopak ti zlí – zásadně útočníci, xenofobové, rasisté a v případě interakce s obohacujícími etniky také útočníci. A to bez ohledu na to, že xenofob skončí s bodnými ranami po celém těle a obohacovač bez jediného šrámu pouze s oblečením od krve. Tedy od krve údajného rasisty…

V Berlíně je 41letý Maročan Mounir M. v současné době souzen – za násilný trestný čin ve veřejném parku, kterým nedobrovolně přispěl ke zdůraznění lekce, kterou chtěl starostlivý otec dát své dceři: Chtěl 12leté dívce objasnit, jak nebezpečné je zůstat pozdě v noci na berlínských zelených plochách. Nakonec dívku Mounir M. krvavým způsobem ujistil, že předvídavá vzdělávací opatření byla plně oprávněná.

Co se přesně stalo? 11. srpna loňského roku, krátce před půlnocí, se 40letý Tomas K. a jeho dcera hlasitě hádali v parku v Charlottenburgu. Její otec ji kritizoval za to, že v tuto denní dobu překročila de facto no-go zóny berlínského parku a chtěl jí objasnit, jak nebezpečné je být v tomto prostředí v této době (a nejen s ohledem na podmínky v Berlíně) – kvůli obvyklému problému migrantů, kteří se tam v noci nachází, neboť v tuto noční dobu v parku dochází k šíření násilí a drog.

„Z fotbalového tréninku přišla příliš pozdě,“ vysvětloval Tomas K. „Bál jsem se o ni, šel jsem za ní. Viděl jsem ji, jak pomalu vychází z parku – uprostřed noci! Ví, že by neměla chodit parkem tak pozdě!“ „Řekl jsem jí: Vrátíme se, abys pochopila, proč bys to neměla dělat! Hádali jsme se a já jsem ji v parku ztratil z dohledu.“ Krátce nato ji otec znovu objevil – a zjistil, že se jeho neblahé proroctví naplnilo: „Když jsem na ni opět narazil, honil ji cizí muž.“

Tím byl obžalovaný Maročan Mounir M.. Když otec přispěchal dceři na pomoc, Severoafričan okamžitě agresivně napadl Tomase K. Hodil po něm nejprve plnou láhev piva, druhá láhev byla roztříštěna u nohou otce. „Moje dcera křičela,“ říká Tomas. „Muž mě srazil na kolena a řekl, že to není moje dcera. Zavolal jsem na ni: Utíkej!“ Krátce nato se v ruce Severoafričana blýskl nůž, jímž několikrát bodl otce vyděšené dívky, která zděšeně prchala pryč z parku. Tomas vzpomíná: „Nevím, jak jsem se odtamtud dostal živý. O dva dny později jsem se probudil v nemocnici.“

Důsledky tohoto zamýšleného poučení dcery o nebezpečí nočního parku v Berlíně byly v případě Tomase K. následující: vážná zranění, několik operací, téměř úplná slepota na jednom oku a vážné poškození druhého, trvalé jizvy na obličeji. Maročan však tvrdí – údajně informovaný drahými právníky najatými azylovou lobby – že utrpěl „výpadek mysli“. „Nedokážu vysvětlit, co se stalo,“ řekl. Z jeho pohledu se stalo toto: „Ztratil jsem práci, v parku jsem vypil hodně piva. V noci jsem v parku slyšel ženský hlas, zřejmě došlo k hádce s mužem, jen jsem chtěl pomoci…“ Na lavičce v parku prý přišel k sobě poté, co se o něj postarala policistka. „Byl jsem plný krve, ale krev nebyla ode mě,“ vysvětlil.

Berlínská policistka, která se s Maročanem setkala po incidentu v parku, zřejmě slepě věřila pohádce o dobročinném Maročanovi, který chtěl pomoci dívce v nouzi. Objala a utěšovala krví nasáklého pachatele pokládajíc ho za oběť, zatímco Tomas K. ležel na zemi v bezvědomí v parku vedle něj.

Policistku ani nenapadlo, že Mounir M. by mohl být něco jiného než oběť. Je to výsledek politického vymývání mozků v Německu, které – v groteskním převrácení reality – automaticky vidí rodilé Němce v zásadě jako potenciální rasisty, xenofoby a „pachatele“ – a cizince jako oběti.

Vzhledem k permanentní indoktrinaci berlínskou politikou a německými korporátními médii se není čemu divit. Podle oficiální propagandy je cizinec zásadně obětí rasismu a bílý Němec zlý pachatel.

Tento široce rozšířený zkreslený obraz se nyní tak hluboce zaryl do podvědomí německých „policistů“, že automaticky předpokládají, že plačící migrant musí být traumatizovanou obětí. To je důvod, proč policistka s takovou péčí objala Severoafričana a zcela ignorovala na zemi ležící skutečnou oběť.

Bohužel, zřejmá představa, že Severoafričan vyřešil údajný problém podle zvyklostí, které jsou běžné v jeho kultuře, tedy s brutálním násilím –  zjevně policistce nezapadla do běžného narativu šířeného propagandou. Z pohledu berlínské policie tedy cizinci v parcích potřebují ochranu  před německými otci od rodiny spíše než 12leté dívky před sexuálními útoky ze strany afrických multikulturních obohacovačů.

Posléze – i díky výpovědi dcery – se samozřejmě zjistilo, že obětí zde byl otec – a před ním ještě jeho dcera, kterou vetřelec honil. Nyní tedy probíhá soud s Maročanem, který ovšem zatím směřuje tam, kam běžně – tedy k verdiktu „za pobodání nebyl zodpovědný, neboť byl v době útoku nepříčetný a nic si nepamatuje.“

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 30 Průměrně: 5]

3 thoughts on “Neuvěřitelný případ z berlínského parku nám ukazuje, jak daleko již zašlo vymývání mozků Němců

  1. treba nechat naturalnu selekciu pracovat, namiesto dcery to schytal otec. mal si spravit novu dceru radsej, ocividne sa mu ta prva nevydarila.

  2. „Ossis“ tešiaci sa z pádu múru a neskôr zjednotenia a „prosperity“ Nemecka určite netušili, že sa stali obeťami kolosálneho podfuku zinscenovaného globalistickými profesionálmi ako Soros a miestnymi zradcami typu de Maiziére. A už vôbec nemohli tušiť, aké zverstvá ich čakajú v tomto miléniu . Nijako sa nečudujem tzv. Ostalgii najmä u chudobnejších starších „dederónov“, ktorých počet však stále klesá.

    1. otec je chuj čo si nevie poradiť s dvanásťročným frackom? tak majú ponaučenie obaja a jebnutá policajtka je len doplnenie absurdného príbehu súčasného Germanistanu… Nehovoriac o tej Negerskej svini, čo si prišla zatrtkať a dákosi to nevyšlo. wir schaffen das?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tyto stránky využívají soubory cookies, další informace naleznete zde.

View more
Přijmout