Nabízí Rusko azyl kritikům německého režimu?

Po nedávném prohlášení Dmitrije Medveděva, který se jen tak mezi řečí zmínil, že Rusko by mohlo nabízet pronásledovaným odpůrcům systému z řad německých občanů azyl, se nyní šíří dohady o tom, jak dalece je to míněno vážně.  Německý novinář, který žije v Moskvě, se samozřejmě o tuto údajnou nabídku jeho krajanům zajímal. Co se tedy dozvěděl? Skutečně plánuje Rusko nabídnout azyl Němcům, kteří jsou politicky pronásledováni?

Jen málokdo ví, že lidí, stíhaných za nesouhlas se systémem je v Německu spousta, přičemž další západní země již Německo následují. Jde o lidi stíhané za kritiku LGBTQI, covidových restrikcí či očkování, stíháno je i mnoho kritiků islámu, islamizace Německa a migrace.

Jen dva příklady za tisíce podobných:

Muži hrozí pokuta 250 tisíc eur nebo vězení za to, že svého souseda – biologického muže – oslovoval i poté, když se muž prohlásil za ženu, jako muže. Dotyčný se dostal k soudu, kde byl odsouzen k podmínce. Zároveň mu bylo řečeno, že pokud bude i nadále oslovovat souseda jako muže, příště bude trest nepodmíněný, případně ho čeká výše uvedená likvidační pokuta.

Druhý případ se týká jednoho z hlavních kritiků islamizace Německa Michaela Stürzenbergera, který byl odsouzen za to, že upozorňoval na důsledky infiltrace islámu do země, k 7 měsícům vězení nepodmíněně. Nyní čeká na výsledek odvolání.

Takovým a jim podobným disidentům, jichž jsou nyní v Německu již tisíce, by tedy nyní měl být údajně nabídnut v Rusku azyl. Jenže jak je to ve skutečnosti? O tom již hovoří německý novinář Thomas Röper:

Vlastně jsem nechtěl informovat o probíhajících diskusích v Rusku o zahájení azylového programu pro kritiky systému a režimu ze západních zemí, protože ještě není připraven nebo dokonce oficiálně rozhodnut. Ale nyní se na německých telegramových kanálech objevuje článek s titulkem „Rusko nabízí azyl pronásledovaným německým kritikům režimu„, takže chci informovat o stavu věcí, zejména proto, že dostávám téměř denně e-maily od německých čtenářů, kteří se ptají na možnosti emigrace do Ruska, protože už nemohou vystát německý systém.

Článek publikovaný v němčině odkazuje na telegramový příspěvek Dmitrije Medveděva, bývalého ruského prezidenta a předsedy vlády, ve kterém Medveděv napsal:

„Německo se rozhodlo usnadnit vstup ruských kritiků vojenské operace na Ukrajinu. Jinými slovy, těch, kteří jsou proti své zemi a přejí si její selhání. Dobře. Z toho lze vyvodit dva závěry:
1 Měli by tito lidé jít do Německa co nejdříve? A nejlépe ze všeho bez návratu kvůli nebezpečí trestní odpovědnosti.
2 Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jak to usnadnit všem, kdo se aktivně staví proti ukrajinské verzi, která je prezentována Scholzem a spol. v Německu, ale také podobnými evropskými postavami.“

Každý, kdo si přečte článek o tomto tématu, může získat dojem, že to již bylo rozhodnuto. To však není tento případ, ale v Rusku se o tom skutečně diskutuje. Minulý týden jsem byl v Moskvě na tiskové konferenci, kde vysoký ruský představitel řekl, že zvažují udělení azylu Němcům a dalším evropským odpůrcům režimu. Byla mu položena otázka na toto téma a on odpověděl:

„Z USA a Německa dostáváme žádosti od nevelkých skupin, je tam několik desítek, někdy i několik stovek lidí, kteří jsou unaveni z Black Lives Matter a nechtějí kvůli něčemu neustále klečet. Říkají: „Jsme unaveni z příběhu s rodičem 1 a rodičem 2 a tak dále, chceme emigrovat do Ruska a žít tam.“ Lidé, kteří píší tyto dopisy, nejsou Rusové, nejde o návrat krajanů. Jsou to skuteční cizinci,  Američané, jde o farmáře nebo podnikatele, kteří chtějí všechno prodat a přijít do Ruska. Na pozadí současných událostí to trochu usnulo, ale měli jsme rozhovory se dvěma ruskými regiony, které jsou ochotny dát jim půdu, aby mohli pracovat a být užiteční pro svůj nový domov.“

Mluvil jsem s tím mužem v soukromí po tiskové konferenci a ptal jsem se na to a on mi řekl, že to obecně platí pro západní země, a že se uvažuje o takovém zjednodušeném programu pro vstup disidentů ze Západu. Slíbil, že mě bude informovat, pokud v této věci dojde k pokroku.

Rusko má velký zájem o specialisty ze Západu a myslím, že je možné, že program bude šitý na míru speciálně vyhledávaným specialistům, a to nejen ze zemědělství. V Rusku azyl neznamená nekonečnou státní podporu, v Rusku se od uprchlíků očekává, že se rychle integrují na trh práce a podpoří svou hostitelskou zemi, místo aby ji stáli peníze. Také v Rusku se v této věci spoléhají na oboustranně výhodnou situaci.

Mimochodem, skutečnost, že Rusko uděluje azyl politicky pronásledovaným lidem ze Západu, není nová, ale je jen málo známa. Nejznámějším příkladem je samozřejmě Edward Snowden, ale na další příklady jsem narazil v souvislosti s mými cestami po Donbasu a mými vystoupeními v ruském politickém vysílání.

Již jsem informoval o Johnu Douganovi, kterému v USA hrozí 95 let vězení za to, že jako policista na Floridě odhalil policejní korupci a podvody s voličskými seznamy. Dalším příkladem je Sonja van den Ende, Holanďanka, která žila v Sýrii a byla tam svědkem občanské války. Tím odhalila, jak nizozemská vláda financovala IS a další islámské teroristické skupiny miliony a jinak je podporovala. To jí přineslo v Holandsku problémy a mezitím také uvízla v Moskvě. Totéž platí pro Evu Bartlettovou, Kanaďanku, která také odhalila západní podporu islámských teroristů na Blízkém východě a dokonce o tom svědčila v OSN.

A to jsou jen lidé, které znám osobně, vím z rozhovoru se zaměstnancem ruského ministerstva vnitra, že existuje mnohem více případů, kdy politicky pronásledovaní lidé ze Západu hledali a dostali ochranu v Rusku.

Tolik tedy německý novinář. K jeho výpovědi jen připomínám případ Američana, který utekl před stíháním za účast na protestech u Kapitolu a požádal o azyl v Bělorusku. Původně utekl do Itálie, ale ta ho chtěla vydat, takže mu nic jiného nakonec nezbylo. I když se nezúčastnil žádného rabování a ničení, hrozil mu v USA nepodmíněný trest.

Je samozřejmě na každém, kde se rozhodne žít. Nicméně ty země, které neakceptují jiné názory na cokoli a dokonce je kriminalizují – čímž vytváří disidenty – nemají právo se nazývat demokratickými. Opět se tak jen potvrzuje, že demokracie je jen iluzí, neboť režim, který nekriminalizuje své čelní oponenty, dnes snad nikde neexistuje….