Tyto země jsou ochotny riskovat hněv USA kvůli Rusku a Ukrajině

Protiruské sankce, které nakonec ničí mnohem víc Evropu než Rusko, proti němuž byly údajně namířeny (tomu, že měly zničit Rusko, však dnes již nikdo ve světle dalšího dění nevěří), zůstaly skutečně výsadou USA a nejoddanějších lokajských zemí, jejichž vládci příliš nedbají faktu, že ve jménu ideologie zničí životy milionů lidí, kteří již nebudou mít ani na základní životní potřeby.

Ovšem není to vše skutečný úkol sankcí? Na Západě zřejmě ano, ne tak ovšem na tzv. „globálním Jihu“, který na tlaky USA ve vztahu k sankcím nijak nereaguje.

Globální Jih se nenechá zastrašit a stále více se odmítá spojit se Západem v otázce sankcí a odsouzení Ruska.

Američané jásají nad Ukrajinou ve válce, která dává velmi slušně vydělat americkým zbrojním koncernům. Jejich nadšení však rozhodně nesdílejí všichni lidé na světě. Většina zemí se tentokrát k USA nepřipojila.

Vášnivá reakce Američanů nachází ekvivalent pouze v Evropě, Kanadě a několika málo spojencích USA ve východní Asii. Pro mnoho lidí ve zbytku světa je rusko-ukrajinský konflikt jen další nesmyslnou západní válkou, do které nejsou zapojeni.

Dvě největší země Latinské Ameriky, Mexiko a Brazílie, odmítly uvalit na Rusko sankce nebo omezit obchod. Jižní Afrika, ekonomická velmoc afrického kontinentu, udělala totéž. V Asii se však zdá, že opozice vůči vstupu do proukrajinského bloku je nejuvědomělejší a nejrozšířenější. To znepokojilo Washington. Aby se prosadily, Spojené státy napomínají několik asijských zemí.

Čína a Indie, kde žije více než třetina světové populace, jsou nejsilnějšími odpůrci. Obě země se zdržely nedávného hlasování OSN odsuzujícího Rusko a obě se postavily proti sankcím podporovaným USA. Amerika toho mnoho nemůže dělat, aby potrestala Čínu, ale zdá se, že Indie je zranitelnější. Krátce po hlasování v OSN ministr zahraničí Antony Blinken oznámil, že Spojené státy začaly „pozorovat některé z nedávných znepokojivých událostí v Indii, včetně nárůstu porušování lidských práv“. Nejvyšší ekonomický poradce prezidenta Bidena Brian Deese pak varoval Indii, že pokud nepřehodnotí své „strategické směřování“, bude čelit „významným a dlouhodobým důsledkům“.

Pákistán, jaderná mocnost s 200 miliony obyvatel, se hlasování v OSN jednoduše zdržel. Když Spojené státy vyzvaly premiéra Imrana Khana, aby se připojil k protiruské koalici, ušklíbl se: „Děláme my vaši otroci všechno, co říkáte?“ To se stalo nedlouho poté, co řekl Pentagonu: „Jakékoliv základny, jakýkoli druh akce z pákistánského území směrem do Afghánistánu, v žádném případě.“ V den, kdy prezident Vladimir Putin zahájil invazi na Ukrajinu, byl Khan s ním v Kremlu.

Mezitím náměstek ministra zahraničí Donald Lu na kongresovém slyšení řekl, že jeho lidé telefonují se srílanskými a pákistánskými představiteli, aby je vyzvali, aby hlasovali pro rezoluci. Řekl, že je „zklamaný“ výsledkem. 9. dubna byl Khan odvolán z úřadu poté, co někteří členové parlamentu, kteří ho podporovali, změnili stranu a připojili se k opozici.

Pákistánská proamerická armáda dala členům parlamentu najevo, že je pro hlasování o nedůvěře. Khan měl další problémy, včetně špatných ekonomických výsledků. Oznámil, že se pokusí vrátit k moci ve volbách v příštím roce a povede kampaň proti „arogantním a ohrožujícím“ Spojeným státům americkým.

Washington je také ve velkém zmatku kvůli novému bezpečnostnímu paktu, který Šalamounovy ostrovy (650 000 obyvatel) uzavřely s Čínou. Bílý dům uvedl, že by měl značné obavy a odpovídajícím způsobem by reagoval“, pokud by pakt poskytl Číně příliš velký vojenský vliv na Šalamounových ostrovech. Premiér Manasseh Sogavare odpověděl, že považuje za „velmi urážlivé“, že Spojené státy popsaly jeho zemi jako nezpůsobilou k urovnání jejích suverénních záležitostí. V regionálních médiích se objevily spekulace o možném státním převratu nebo dokonce invazi z Austrálie.

K exodu z americké sféry vlivu se připojují další asijské země. Vietnam se zdržel hlasování k rezoluci OSN odsuzující Rusko a následně oznámil sérii společných manévrů s ruskou armádou. Indonésie, čtvrtá největší země na světě, která bude hostit letošní summit G20, trvá na tom, aby byl Putin pozván navzdory snahám USA a Evropy o jeho izolaci.

Na druhé straně kontinentu saúdskoarabský princ Mohammed bin Salman údajně odmítl mluvit s prezidentem Bidenem o zvýšení produkce ropy, ale měl dlouhý telefonát s Putinem (podle Kremlu) a pozval čínského prezidenta Xi Jinpinga, aby brzy navštívil Rijád. Spojené arabské emiráty odmítly Rusko odsoudit, protože podle poradce prezidenta věří, že distancování se od Ruska by vedlo jen k dalšímu násilí.

Jen málo světových vůdců doslovně schválilo ruskou invazi. Můžeme se skutečně jen podivovat tomu, jak mohou Spojené státy, které bombardovaly Srbsko, napadly pod falešnou záminkou Irák, okupovaly Afghánistán a zdevastovaly Libyi, tvrdit, že vzdorují agresi. Amerika je prosáklá zprávami o únosech a mučení CIA v tajných věznicích, takže volání z Washingtonu na podporu „řádu založeného na pravidlech“ zní pokrytecky.

Požadavek prezidenta Bidena soudit Putina za válečné zločiny může být ospravedlněn údajnými zvěrstvy, ale v případě země, která se odmítla připojit k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, ho lze považovat za pokrytecký. USA dokonce pohrozily, že napadnou Holandsko, pokud bude soud vyšetřovat americké válečné zločiny. Spojené státy trvají na tom, že Ukrajina může jít svou vlastní cestou, ale někdy mají námitky, když  jiné země chtějí udělat totéž.

Síly v Asii, nikoli v Evropě, budou určovat nadcházející století. Mnoho asijských států vidí své zájmy v souladu se zájmy gigantů kontinentu, Ruska a Číny. Už se nedají tak snadno zastrašit, jako v minulosti. Spojené státy sázejí na to, že hrozby a varování je přivedou zpět do souladu. To by mohlo mít opačný účinek a dále je odcizit.