Ukrajina vs. Jemen – kontrast v mediálním pokrytí

Opakovaně a dlouhodobě zde upozorňuji na silně pokryteckou politiku, kdy je v některých případech agresor podporován, v jiných se dokonce agrese sami účastníme a v dalších agresora odsuzujeme. Přitom každou válečnou agresi je třeba odsoudit – a to bez rozdílu. Jenže mainstreamoví pisálci západních médií, financovaných z EU i Sorosových fondů, rozhodně netuší, jak taková nestranná novinařina vypadá.

Často tak oslavují násilné  islámské extremisty (bojůvky typu ISIS nasazené v Sýrii proti Asadovi), neonacisty (Azov) nebo drogovou mafii (Kosovo). Jdou-li proti tomu, koho potřebují odstranit USA, pak jsou „hrdinové“, i kdyby vraždili kojence. To se ostatně v některých případech i děje. Ale pokud jsou na špatné straně, pak je třeba je šmahem odsoudit.

A stejné je to s politiky, kteří jsou loutkami globalistů a zásadně prosazují takovou politiku, jakou jim právě jejich loutkovodiči velí. Pokud tedy mají porušovat Ústavu ve jménu covidismu, tak to dělají, pokud mají přijímat neústavní zákony – směle do toho! A pokud mají tleskat jakékoli agresi a vraždám nevinných civilistů, tak to dělají. Ať už jde o Sýrii, Irák, Srbsko, Libyi nebo aktuálně Jemen….

V mainstreamovém mediálním pokrytí ruské vojenské intervence na Ukrajině, která nyní trvá měsíc, byla velká pozornost věnována akcím „ukrajinského odporu“, což jsou různé bojůvky typu Azov nebo Pravý sektor.

Podobně jako v reportáži o „syrských rebelech“ (jak nazývali islámské extremisty) před deseti lety byl v médiích namalován romantický obraz „ukrajinských bojovníků za svobodu“ statečně bojujících proti vojensky nadřazenému ruskému nepříteli a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský byl oslavován za svou výzvu k bezletové zóně, která by nepochybně vyvolala jadernou válku.

Tato hollywoodská PR inscenace ukrajinské armády korporátními médii – včetně nechvalně známého neonacistického praporu Azov – se také velmi podobá výše zmíněným „syrským rebelům“ v tom, že zdůrazňuje silné zapojení CIA v pozadí.

Vskutku, výcvik ukrajinského vojenského personálu CIA pro partyzánskou válku proti Rusku byl nastíněn v nedávné zprávě západních korporátních médií, což naznačuje, že existuje plán zatáhnout Moskvu do vojenské bažiny ve stylu irácké války na Ukrajině – druhé největší zemi v Evropě.

Taková taktika již byla použita proti Kremlu v minulosti, když tehdejší americký prezident Jimmy Carter zahájil v roce 1979 operaci Cyclone, program CIA, který zajišťoval vyzbrojování, financování a výcvik wahhábistických povstalců, takzvaných mudžahedínů (později z nich vzešel Talibán), kteří pak šli do války proti vládě Demokratické republiky Afghánistán spojenecké se SSSR. poté, co se dříve Západu nakloněný Kábul dostal pod sovětský vliv po Saurské revoluci v roce 1978.

Nicméně tento romantizovaný obraz „ukrajinských bojovníků za svobodu“ korporátními médii stojí v ostrém kontrastu s jejich zpravodajstvím o Ansar Alláhu, lépe známém jako Houthiové, kteří v současné době vedou ozbrojenou kampaň odporu proti sedmileté válce a blokádě Západní aliance Saúdské Arábie proti sousednímu Jemenu, což vede k masovému hladovění v již tak zbídačené zemi na Arabském poloostrově.

To se ukázalo v pátek, kdy jemenské síly zahájily nálety na klíčovou ropnou rafinérii v saúdském městě Džidda. Na rozdíl od zpravodajství o Ukrajině a Rusku nebyly v západních médiích žádné články oslavující akce jemenského odporu proti Západem podporované moci Rijádu.

Abychom pochopili tento protichůdný přístup korporátních médií k Jemenu a Ukrajině, musíme se blíže podívat na širší geopolitický a historický kontext vztahů Západu s oběma zeměmi.

V roce 1979, ve stejném roce jako sovětská intervence v Afghánistánu, se protizápadní a antisionistický ajatolláh Chomejní dostal k moci s islámskou revolucí v Íránu poté, co byl svržen šáh Pahlaví, spojenec USA a Británie. Sám šáh se dostal k moci v roce 1953 po operaci Ajax, operaci na změnu režimu organizované MI6 a CIA v reakci na rozhodnutí tehdejšího premiéra Mohammada Mossadegha znárodnit obrovské íránské zásoby ropy.

Aby omezily vliv Chomejního nově založeného antiimperialistického státu a udržely hegemonii na Středním východě, Spojené státy sledovaly strategii využití Saúdské Arábie – oddělené od Islámské republiky Perským zálivem – jako politické a vojenské bašty proti Íránu.

To je místo, kde mediální pokrytí jemenského konfliktu vstupuje do hry, protože Teherán je již dlouho obviňován z podpory Hútíů, jejichž obsazení hlavního města San’á v březnu 2015 vedlo k tomu, že Rijád zahájil svou současnou leteckou kampaň – s bombami dodávanými USA a Británií – aby přivedl svého favorizovaného prezidentského kandidáta Abdrabbuha Mansura Hadiho zpět k moci.

Vzhledem k tomu, že cíle Ansar Alláha jsou proto v rozporu s cíli hegemonie USA-NATO, vysvětluje to, proč západní média nepřipisují Hútíům hrdinské výrazy jako „jemenský odpor“ nebo „bojovník za svobodu“, na rozdíl od jejich zpravodajství o ozbrojených silách Ukrajiny – které byly podporovány Západem od barevné revoluce Euromajdanu v roce 2014 – a jejich následné válce proti odtrženým republikám Doněck a Luhansk.

Situace již eskalovala do takové míry, že výhružky jadernou válkou se stávají každodenní realitou.