Rakousko v lednu zaznamenalo rekordní nárůst počtu žadatelů o azyl z Afghánistánu, Sýrie a Afriky

Většina lidí se soustřeďuje na ukrajinskou migraci, nikdo si však již nevšímá, že od začátku roku dochází k rekordnímu nárůstu invaze z Afriky a zemí Středního a Blízkého východu do Evropy. Nyní se tito ilegálové začínají stále častěji vydávat za „studenty“, kteří prchají z Ukrajiny, to je ovšem poměrně nová „pohádka“ po jiné – dosud nejpoužívanější –  pohádce o „nezletilých sirotcích“.

V Rakousku, které už vloni zažívalo rekordy, byl rekordní i letošní leden. Situace je natolik tristní, že již nějakou dobu s problémy hledají ubytovací kapacity pro africké, syrské a afghánské ilegály. Nezůstalo jim tak místo na ubytování lidí, kteří nyní přicházejí z Ukrajiny. Rakouská vláda proto nyní žádá občany, aby příchozím Ukrajincům nabídli bydlení třeba u sebe doma.

Každý, kdo si myslel, že prudce rostoucí počet nelegálních přechodů hranic z předchozího roku byl již vrcholem, bude nyní vyveden z omylu: Podle nyní zveřejněných údajů o azylu Ministerstva vnitra (BMI) požádalo letos v lednu v Rakousku o azyl neuvěřitelných 3 349 lidí, což je nárůst o  114 procent ve srovnání s lednem 2021 (v té době jich bylo 1 567). Stejně jako dříve se nelegální přistěhovalci rekrutují hlavně z řad mladých, tělesně zdatných mužů ze Sýrie a Afghánistánu, pouze 15 procent jsou ženy, staří lidé nad 60 let téměř úplně chybí.

Nárůst v předchozím roce byl již enormní na 160 procent: Ve srovnání s přibližně 14 000 ilegály v roce 2020 přišlo v loňském roce do země 39 000 nezvaných hostů a to zcela bez překážek. Pokud budeme vycházet z částky 16 000 eur, které žadatel o azyl stojí ročně v základní péči, pak migranti zadržení jen v předchozím roce zatěžují rakouský rozpočet přibližně 650 miliony eur!

Za tuto katastrofu může ÖVP: kancléř Karl Nehammer  hovořil o de facto uzavřených hranicích již  ve své roli ministra vnitra. Ve skutečnosti byli nesmyslnými covidovými restrikcemi  obtěžováni pouze Rakušané, kteří dokonce museli přerušit dovolenou v zahraničí a vrátit se domů. Naproti tomu každý den bylo zadrženo více než 100 ilegálů, zejména v Burgenlandu, ale nebyli posláni zpět do bezpečného Maďarska. Naopak, byli odvezeni do některého z azylových středisek, kde jim byla poskytnuta veškerá potřebná péče.  Nástupci Nehammera – Gerhardu Karnerovi – se nyní podařilo vpustit do země ještě více ilegálů.

Smutnou úlohou policejních a armádních jednotek umístěných na hranicích je role uvítacího výboru: ilegálové jsou pouze registrováni a poté odvezeni do dalšího počátečního přijímacího střediska, kde jsou pak krmeni za peníze z daní. A to často po celá léta, protože vynalézaví právníci neziskovek vždy najdou nové způsoby, jak se odvolat proti negativním rozhodnutím o azylu. Pokud to již není možné, je požadováno „humanitární právo na pobyt“ – často s pomocí korporátních médií. Někde mezi tím je pochybná „doplňková ochrana“ pro lidi bez dostatečného důvodu pro azyl. K deportacím téměř nedochází, a pokud ano, pak nejde o zločince, ale víceméně o dobře integrované rodiny.

Jak pochybné jsou důvody pro azyl většiny ilegálů z Blízkého východu (34 procent jsou Syřané, 29 procent Afghánci) nebo z Afriky (zejména Severoafričané, jako jsou Maročané), ukazuje skutečnost, že většina žadatelů o azyl jsou mladí muži ve věku od 18 do 35 let. Ženy s dětmi přitom zůstávají doma, údajně v „nebezpečné zemi.“ Jde o poněkud jiný obrázek, než v případě uprchlíků z Ukrajiny, odkud do Rakouska přichází téměř výhradně ženy a děti.

Nyní pro Ukrajince zoufale hledají ubytování, protože azylové domy jsou po celé zemi přeplněné ekonomickými migranty a žadateli o azyl. Diakonie a Charita se nyní nestydatě snaží přesvědčit občany, aby zajistili soukromé bydlení pro (skutečné) uprchlíky. Naprostý výsměch rakouskému sociálnímu systému a již tak masivně finančně vyčerpaným daňovým poplatníkům.