V Kataru odsoudili cizinku, která byla znásilněna, ke 100 ranám bičem a 7 letům vězení

Na úvod jako vždy připomínám, že Katar považuje celý Západ za spojence a nikdy nikoho nenapadne byť jen okrajově upozornit zemi na její nedemokratické zřízení pod právem šaría. Jde tedy o jeden z mnoha důkazů pokrytecké politiky většiny evropských vlád. Bizarní je na tom i fakt, že Katar patří spolu se Saúdskou Arábií (také „spojencem“) k hlavním sponzorům islamizace Evropy, ale i USA.

Poslední případ odsouzené Mexičanky, která v Kataru v období před fotbalovým šampionátem pobývala pracovně, jasně ukazuje, že tato islámská země dodržuje právo šaría i ve vztahu k nemuslimům. K tomu připomínám, že je to právě Katar, kdo nejvíc tlačí evropské země k tomu, aby se přizpůsobovaly narůstající islámské populaci a vymezuje se proti zákazům hidžábů a jiným snahám o prezentaci alespoň zdání sekularity některých zemí.

Tedy zatímco Katar striktně požaduje respekt vůči islámu v nemuslimských zemích, tak on sám cizince na vlastní půdě  nerespektuje, ale požaduje, aby se přizpůsobili oni. To nyní na vlastní kůži poznala mladá Mexičanka, která přijela do země v pracovní záležitosti. Jediným štěstím v této prekérní situaci nakonec je fakt, že ženě se podařilo včas utéct ze země domů do Mexika…

Paola Sheitkat  pracuje pro organizační výbor Světového poháru.

Paola pracuje jako behaviorální ekonomka pro  subjekt, který je zodpovědný za organizaci Světového poháru v Kataru 2022.

Její práce musela být ukončena poté, co cizí muž vstoupil do jejího bytu v Dauhá, když spala, a sexuálně ji napadl. Když šla případ oznámit, místo aby potrestali agresora, dostala strašnou odpověď: trestní soud propustil  agresora a odsoudil ji ke 100 ranám bičem a  sedmi letům ve vězení za to, že měla „mimomanželský vztah“ s mužem, který ji znásilnil.

Schietekatová je nyní již zpět v Mexiku a daleko od agresora, ale právní problémy iniciované její stížností ji nadále stojí peníze a možnost účastnit se své „vysněné práce“, jak vysvětlila v nedávném článku, kde podrobně vyprávěla o násilí, kterému byla vystavena a o tom, co se po znásilnění odehrávalo:

S důkazy v ruce se obrátila na mexický konzulát v Kataru a vysvětlila úřadům co se stalo.

„Když se mě zeptal, jestli chci soudní zákaz, nedělat nic nebo jít do poslední instance, ztuhla jsem šokem, strachem a nedostatkem spánku a obrátila jsem se ke konzulovi, který mi doporučil, abych šla do poslední instance, tedy abych na agresora podala žalobu.“  Podepsala jsem prohlášení v arabštině a uvedla podrobnosti o agresorovi. O několik hodin později, v devět hodin večer, mi zavolali telefonem, abych se urychleně dostavila na policejní stanici,“ uvedla žena.

Policie ji více než tři hodiny vyslýchala v arabštině. Ukázalo se, že se  násilník omluvil tvrzením, že je jeho přítelkyní a že mu dala povolení ke vstupu, což je obvyklá lež v případech znásilnění, neboť tímto se muž automaticky zprošťuje viny.

V Kataru se mimomanželský vztah u žen trestá až sedmi lety vězení a v některých případech trest zahrnuje i sto ran bičem; to nyní hrozilo oběti.

„Řešení, které mi poskytl můj právník a právní zástupce útočníka, bylo poměrně jednoduché: vzít si ho. Abych uzavřela případ, který proti mně zahájil Katarský stát, stačilo mi vzít si útočníka, který mne znásilnil.“

Po měsících soudního procesu, který nekončí, Schietekatová veřejně odsoudila mexický konzulát za neexistenci ochranného protokolu pro oběti násilí. To konzul Luis Ancona demonstroval tím, že ji neinformoval, že stížnost na násilníka, kterou jí doporučil, by se jí mohla vrátit.

Mexičanka se také vymezila vůči mezinárodnímu společenství, že omlouvá a dokonce brání archaické monarchie, které udržují zákony podporující moderní otroctví, to vše ve stínu velkých sportovních nebo kulturních událostí.

Konečné slyšení u odvolacího soudu se bude konat 6. března, kde doufá, že bude přijato rozhodnutí, které tento rozsudek zruší a umožní Schietekatové vrátit se do Kataru a pokračovat ve své práci.

K případu by bylo ještě dobré osvětlit, proč je podle práva šaría obviněna znásilněná žena  a ne násilník. Podle práva šaría se vždy automaticky věří muži, neboť slovo muže má před soudem dvojnásobnou váhu než slovo ženy.

Podle Koránu by musela mít žena nějaké svědky (ideálně muže), kteří by svědčili v její prospěch. Logicky však v situaci, kdy se do jejího bytu, kde pobývala sama, vloupal cizí muž, nemohla mít žádné svědky. Do úvahy se zpravidla neberou ani forenzní důkazy. Aby byl muž odsouzen, musel by znásilněnou ženu zabít.

Tolik k případu, který se ještě může zvrátit, jenže to by nesmělo jít o zemi pod právem šaría, kde se v odvolání nelze jiného rozsudku dočkat. Změny rozsudku by se žena dočkala jedině tehdy, kdyby si násilníka vzala. Mexičanka – zůstane-li v Mexiku – by se nakonec měla trestu i tak vyhnout. Na to, aby mohlo dojít k potrestání, by musela být do Kataru vydána vlastní zemí, kde ovšem právo šaría neplatí. A to se snad nestane…