V některých zemích uvažují o zákazu politického islámu, to ovšem nestačí

V některých zemích uvažují o zákazu politického islámu, to ovšem nestačí

Dnes jsem narazila na článek, který reaguje na skutečnost, že v Rakousku působí pod pláštíkem islámských kulturních sdružení ve Vídni a Grazu Muslimské bratrstvo, jehož hlavním cílem je konečný džihád – nastolení všesvětového práva šaría.

V souvislosti s tím navrhují někteří politici zákaz nejen těchto spolků, ale také politického islámu. Jenže problém je, že islám jako takový je nedělitelný, politická část – tedy šaría – je jeho nedílnou součástí.

Proč tedy zákaz politického islámu není řešením? Především proto, že stále umožňuje zcela demokratickou cestou zavedení práva šaría v jakékoli evropské zemi, byť by v ní existovalo něco jako “zákaz politického islámu.” Nejsem proto nijak důvěřivá k subjektům, které islám takto nepochopitelně oddělují. Nacismus se přece zakázal jako takový, stejné to musí být i s islámem.

Nyní zkusím názorně vysvětlit, proč je důležité zakázat islám jako takový – tedy jeho propagaci podobně, jako se to povedlo s nacismem. Islám je ve své podstatě ideologií právě proto, že není nijak reformovatelný a jeho politická část je neoddělitelná. pak by to nebyl islám.

Nyní si představte, že jakákoli země zakáže politický islám. OK, ale čeho tím docílí? V ten moment nebude možné zavedení práva šaría, případně stát může možná trošku lépe dohlížet na některé imámy. Nicméně, muslimové budou mít možnost nadále praktikovat svoji ideologii, stěhovat se do země, vykupovat nemovitosti, stavět mešity, modlitebny i produkovat halal potraviny.

Prakticky nic z toho, co vede k hidžře, se tím nevyřeší. Muslimové infiltrují politiku tak, jako to dělají všude v Evropě a budou jen čekat na to, až jich bude dostatek. Postupně budou přivádět ke konverzi i část původních obyvatel, kteří uvěřili lžím systému o náboženství míru a jednoho dne zcela demokraticky převezmou moc. Co jim pak zabrání zavést právo šaría?

Víte, že u nás je nyní už víc muslimů, než kolik jich bylo ve Švédsku před 20 lety? Co do počtu obyvatel jsme stejně velká země, pak jasně vidíte, jak rychle je možné se islamizovat. Zákaz politického islámu je tedy nesmyslný a nic neřešící. Spíš mi to připadá jako odmítnutí řešení problému, který řešit nedovedu nebo spíš si jej řešit netroufám.

Chápu, že silně islamizované Rakousko s velmi radikálními islámskými komunitami se “svých” muslimů skutečně bojí. I proto už zřejmě nemají odvahu přistoupit k razantnějšímu kroku. A tak jen mlží a snaží se vytvořit dojem, že mají řešení. Nemají. A nemá ho zatím žádná evropská země, protože se bojí. Bojí se muslimů, Bruselu, OSN a všech těch, kdo využívají islám ke zničení Evropy.

Za pár let už bude na poklidné řešení problému pozdě i u nás. Našinci se nechali doslova oblbnout výměnou “inženýrů a doktorů” za “tlumočníky a spolupracovníky”.  Prokázali tak, že se nechají islamizovat, pokud budou přesvědčováni o tom, že je to “naše povinnost” či “v našem zájmu.” Další scénář pak bude stejný, jako v ostatních zemích, až dojdeme do stavu, kdy bude na jakékoli mírové řešení příliš pozdě. V tomto stádiu je Rakousko, Německo, Francie nebo Švédsko. Jen si to neumí přiznat, proto mlží.

A my děláme vše pro to, abychom za čas stanuli před stejným problémem, před jakým dnes stojí oni. Lepší je prevence než pozdní hašení požáru, který zachvátil půl ulice. A řešením není jen zákaz politického islámu, neboť ten sám o sobě vůbec nic neřeší…

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 6 Průměrně: 5]

5 thoughts on “V některých zemích uvažují o zákazu politického islámu, to ovšem nestačí

  1. V Rusku , Indii, Singapure alebo Číne /na rozdiel od Európy/ – skrátka v globalizmom ešte nezotročených krajinách – síce zákaz islamu nehrozí, ale moslimovia sa musia správať slušne, inak ich stihnú tvrdé tresty vrátane popráv Ako príklad uvediem koncentráky pre Ujgurov /teroristi v žolde Saudskej Arábie a CIA/ , ktoré plne schvaľujem.

    1. Souhlas. Čína je si dobře vědoma toho, jaké nebezpečí tkví v náboženství. A zejména ve všech třech tzv. abrahámistických náboženstvích.
      V Písmu samém je hromada návodů na vraždění, hlavně v Deuteronomiu.
      Ostatně i sám Bůh neváhal zakroutit zlobílkům krkem, ať už při potopě světa, anebo v Sodomě a Gomoře… Sice zahynuly i nemluvňata, ale kdo by se s tím páral, že?
      Líbí se mi tenhle výrok :
      “ Jenom omezená a fanatická víra motivuje lidi k činům, ne osvícená moudrost. “
      ( Mika Waltari)

  2. Politický islám tvoří 51 % všech is lámských textů (korán, hadis, síra) a dle Dr. Billa Warnera zahrnuje veškerou činnost směrem ke společnosti a kafírům, tudíž, když bude zakázaný politický is lám, bude tím zakázán v podstatě is lam jako takový. Politický is lam zahrnuje veškerou propagaci is lamu, tj. i stavbu mešit, nošení hidžábu, jakékoliv veřejné modlitby, jakékoliv tiskoviny včetně koránu a mediální propagace (dawa), jakékoliv požadavky politické, mediální, právní, občanské apod. Tak zbude mlslimovi jen víra v hlavě a modlení doma, což jim stejně nikdo nezakáže. Je to sice poněkud obezlička, jakože demokraticky nezakazujeme náboženskou víru jako takovou, ale jako první krok by to hodně pomohlo. I když být to na mě, tak se budu snažit prosadit zákaz is lamu jako takového, a tečka, s tím souhlas.

    1. Tam by právě zákaz politického islámu nejspíš nefungoval. Stačilo by jim zřídit třeba kulturní islámské centrum a to v reálu nechat fungovat jako mešitu (viz aktuální případ z Rakouska). Vždy se dá najít cesta, pokud není zakázán skutečně islám jako celek. Pro muslima je navíc islám nedělitelný. Boj proti politickému islámu už před časem vyhlásili v Rakousku a Francii a jaksi to není na ničem znát – mešity se staví dál, jen se kontrolují imámové (údajně), ovšem ve skutečnosti se ani to neděje, jak ukazují poslední zkušenosti z obou zemí, kde musí na salafistické mešity upozorňovat opozice…

  3. Např. v Japonsku to též řeší nepřímo, nikdo nesmí ani náznakem vnucovat víru a její požadavky jinému člověku, stát nesmí financovat náboženství:
    Japonsko ustava
    —————
    Článok 14 japonskej ústavy ustanovuje: “Všetci ľudia sú si rovní pred zákonom a nesmie dôjsť k diskriminácii v politických,
    ekonomických alebo sociálnych vzťahoch na základe rasy, vyznania, pohlavia, sociálneho statusu alebo rodinného pôvodu.”

    Článok 20 ústavy zasa zaručuje náboženskú slobodu; náboženstvo je podľa neho osobnou vecou jednotlivca:
    “Sloboda vierovyznania je garantovaná pre všetkých. Žiadna náboženská organizácia si nebude užívať žiadne privilégiá od štátu
    ani nebude mať žiadnu politickú autoritu. Žiadna osoba nemôže byť donútená zúčastniť sa na náboženskom akte, oslave, rituáli
    či praktike. Štát a jeho orgány sa zdržia náboženského vzdelávania alebo akýchkoľvek iných náboženských aktivít.”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.