Rektální alpinismus – oblíbená disciplína našich politiků

Rektální alpinismus – oblíbená disciplína našich politiků

Na úvod je třeba zdůraznit, že právě v této disciplíně naši vládci vždy obzvlášť vynikali. Tedy – lépe řečeno – správci, neboť právě svojí servilitou vždy jasně ukazovali, že nejsme suverénní země. Pokud by tak měl článek zajít opravdu hodně daleko do historie, pak by takové povídání bylo spíš na knihu. A to na pěkně tlustou „bibli“…

A obsáhlá kniha by nejspíš byla i z popisu toho, jak naši politici zvládli přímo bravurně přejít z moskevského do washingtonského  a  posléze i bruselského zadku.

Protože je ovšem před volbami, tak si ukážeme oddanou poslušnost našich politiků alespoň na příkladech z posledních čtyř let. A vzhledem k tomu, že oddaností ke svým páníčkům vynikají i politici v jiných zemích, takže mnohdy ti naši jen dělali to, co ostatní lokajové, rozhodla jsem se zvolit jen ty případy, kdy podlézavost našich rektálních alpinistů (či spíše možná speleologů) předčila i mnohé další lokaje.

Vlastně už samo sestavování vlády ukázalo jasný vliv Berlína a Bruselu. O tom se snad netřeba víc rozepisovat…

Začneme tedy hned po volbách – ještě v době menšinové vlády – a to u kauzy „Skripal“.

Kauza Skripal (rok 2018) vlastně tak nějak pokračuje až dosud, nedávno údajně objevili dalšího špiona, který v údajné otravě jel. Oficiální verzi, která byla velmi silně na vodě, snad věří jen úplný idiot. Ostatně, víme-li, jak si světoví politici rádi hrají s veřejným míněním a na základě lži zvládnou třeba vyvolat válku (viz obě války v Perském zálivu, které byly iniciovány na základě zkonstruovaných lží), snad již nikdo nemůže podobným pohádkám věřit.

Pohádka o dvojitém špionovi Skripalovi, který měl být spolu se svojí dcerou (a snad i morčetem) otráven údajně smrtelně nebezpečným novičokem, byla natolik idiotská, že jí skutečně mohl věřit jen chovanec ústavu pro choromyslné. Nejprve se všude psalo, že Skripalovi nepřežijí. Posléze, když dcera přežila, tvrdili, že nepřežije ani Skripal. Přežili oba a žijí dodnes… Nakonec si vymysleli alespoň jednu oběť – bezdomovkyni, která údajně našla někde v parku dlouhé měsíce po otravě, lahvičku s novičokem….

Coby pachatelé pak byli určeni asi jediní špioni, které v posledních zhruba deseti letech Rusko má, neboť titíž měli údajně ještě před zpackaným vražděním Skripala novičokem způsobit dva výbuchy ve Vrběticích a na svědomí měli údajně i jiné kauzy v Evropě..

A právě v kauze Skripal se ukázalo, jak poslušné lokaje ve vládě máme. Naše vláda hned zpočátku, kdy se kauza objevila, vypověděla nejvíc ruských diplomatů na počet obyvatel ze všech evropských zemí, tedy tři. Většina zemí vypověděla jednoho, maximálně dva, mnohé nikoho. Víc než my vypovědělo jen Německo, celkem čtyři, což je ovšem na počet obyvatel méně, než tři u nás.  Naši lokajové byli samozřejmě patřičně pochváleni…

Další kauzou, kdy vláda ukázala neskonalou oddanost páníčkům, byla kauza Nikulin

Kauzu si jistě ještě pamatujete. Ve zkratce – jednalo se o vydání ruského hackera Nikulina do USA, jeho vydání žádalo i Rusko. Nakonec byl za nesouhlasu jeho i jeho právníka pod rouškou noci vydán CIA a leteckým speciálem dopraven do USA. Opět následovala pochvala, tentokrát od páníčků z Washingtonu. Objevila se i tvrzení, že za pochvalou Babiše ze strany CIA (resp. pozvání do USA) stojí právě tato kauza.

Každopádně páníčkové ve Washingtonu musí být z našich lokajů nadšeni dlouhodobě. Stále zůstáváme u roku 2018, kdy se naši lokajové patřičně ukázali v kauze bombardování Sýrie.

USA tehdy bombardovaly bez mandátu OSN suverénní zemi, což je počin, který by měla normální země odsoudit. Ovšem ne tak naši oddaní lokajíčci. Naše vláda byla opět mezi prvními, kdo bombardování Sýrie kvitoval a vyslal slova neutuchající podpory do USA. Naši lokajové se tehdy dočkali pochvaly za svoji oddanost přímo od ministerstva zahraničí USA.

Zřejmě i díky podobným ukázkám absolutní oddanosti byl později do centrály CIA pozván nejen Babiš, ale i Koudelka, který zde byl dokonce vyznamenán. Tehdy zde možná „upekli“ i kauzu Vrbětice. Kdo ví…

Přesuňme se ovšem zpět do Evropy, kde se poslední rok a půl ukazuje, jak silně je naše politika ovlivněna Berlínem. Jsme tedy skutečně – spolu se stejně Berlínu oddaným Rakouskem – jejich další spolkovou zemí?

Jakmile se totiž objevil COVID a s ním různá opatření a to mnohdy velmi nesmyslná, tak v různých zemích se praktikovala rozličně, v něčem se jednotlivé země příliš nelišily, ovšem jedno bylo jisté: co zavede Německo, zavedeme i my (a většinou i Rakousko). Protože sleduji politiku obou uvedených zemí docela podrobně, nemohlo mi uniknout, že poté, co cokoli zavedli v Německu, během pár dnů bylo totéž v Rakousku a brzy totéž následovalo i u nás.

Zářným příkladem jsou ony prachové respirátory, které žádné jiná země na světě nikdy neměla za povinné. Tedy mimo Německa, Rakouska a ČR. Z balení prachových respirátorů se rychle odstranilo upozornění, že se nesmí používat déle, než 40 minut v kuse (pak je třeba se prodýchat) a záhy se daly příkazem. Později se zjistilo, že v byznysu kolem nich byli zainteresováni i někteří němečtí a rakouští vládní činitelé a jistě i našim něco zůstalo za nehty… Nebo je u nás zavedli opět jen proto, aby projevili plnou oddanost svým páníčkům v Berlíně?

Ale přejděme covidové kšefty a podívejme se na poslední velkou kauzu, Vrbětice. Ta nám zde již průběžně rezonovala, neboť souvislost s kauzou Skripal je jasná – i zde se recyklovali titíž  „špioni“.  Po dlouhých sedmi letech náhle bylo jasno, kdo za výbuchem ve Vrběticích stojí. To vše v době, kdy se připravuje tendr na dokončení Temelína a kdy je třeba provést modernizaci Dukovan. Nikdo se ani nenamáhal hledat nové špiony, ti staří, kteří se osvědčili v kauze Skripal, se přece hodí.

Takže jsme náhle měli věřit tomu, že Rusové nejprve poslali špiony do Vrbětic, kde to zřejmě poněkud zpackali, protože se jim nepodařilo zlikvidovat vše naráz a navíc vlastně vůbec nevystupovali inkognito (takže je mohli o sedm let později ztotožnit) a o pár let později poslali tytéž špiony do Velké Británie, kde měli odpravit Skripala. Což ovšem opět úplně zpackali. A mezitím úřadovali i v Bulharsku, kde se měli pokusit kohosi zavraždit. Prostě takový Pat a Mat. Dva packalové, kteří opakovaně nezvládají svoji práci, přesto jsou posíláni na další mise. Tomu máme věřit?

Po kauze Vrbětice došlo ke vzájemnému vypovězení diplomatů a posléze jsme byli prohlášeni za druhého největšího nepřítele Ruska po USA. Nejvtipnější na celé kauze ovšem bylo to, že poté, když naše vláda požádala své eurosoudruhy, aby ji s vypovídáním diplomatů následovali, drtivá většina se na naše lokajíčky vykašlala a nevypověděli nikoho. Diplomaty tak vypovědělo skutečně jen několik málo zemí, včetně Polska, u něhož to však bylo očekávané. Rosatom byl samozřejmě vypovězen z tendru, takže se zdá, že budeme nakonec zachraňovat krachující Westinghouse.

Příkladů projevů lokajství by bylo mnohem víc, já osobně vidím jako nejhorší selhání akceptování astronomického zadlužení v EU s podmínkou využití zdrojů na plnění cílů zeleného údělu a uhlíkové neutrality s tím, že zároveň ručíme za dluhy předlužených jihoevropských zemí. Mnohé jiné státy alespoň vyjednávaly nebo protestovaly – především severské země (Dánsko, Holandsko, Švédsko a Finsko), také Polsko a Maďarsko, ale třeba i Německo. Celé jednání jsem tehdy sledovala a jedněmi z mála, kdo vůbec nevyjednával a vše pokorně odkýval (a odešel tak s nejhoršími podmínkami) byli premiéři ČR a SR.

Je mi jasné, že podobně by se zachovala jakákoli jiná vláda probruselských stran. Jednání naší vlády ve všech výše uvedených případech vždy velmi horlivě schválily i strany jako ODS, Piráti, TOP09 apod. Jsem si tedy naprosto jistá, že jakkoli volby dopadnou, budou naši vrcholní vládní politici opět v hlubokém poklonu před Washingtonem, Bruselem i Berlínem. I proto nepokládám naše volby až tak moc za důležité. Mnohem důležitější v tom kontextu pro nás bude, kdo povládne v Německu. Jen ten bude určovat naši další politiku podobně, jako politiku celé EU…

 

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 8 Průměrně: 4.8]

2 thoughts on “Rektální alpinismus – oblíbená disciplína našich politiků

  1. Pochopiteľne, aj Slovensko má pomerne bohatú históriu Bruselu a Washingtonu fanaticky oddaných lokajov. Počnúc prvou Dzurindovou vládou /snáď s výnimkou prvej Ficovej/,čiže od r. 1999 boli také všetky. Tá terajšia – predtým vedená Matovičom, dnes už Hegerom – však prekonáva v servilite všetky pred ňou. Najmä minister zahraničných vecí Korčok /židovského pôvodu/ vychvaľuje USA, Saudskú Arábiu, Izrael ,Kosovo, EÚ aj ich spojencov kde môže a na nepriateľoch globalizmu typu Bielorusko , Sýria, Venezuela či Rusko nenechá jedinú nitku suchú. Ale celkom zdatne mu sekunduje aj minister obrany Naď, ktorý vždy do bodky splní príkazy Američanov a nenamietal by zrejme ani proti útoku na Rusko či Čínu. O „slovenskej“ prezidentke sa radšej nebudem vyjadrovať…

  2. Bylo to z řiti do řiti, snad s jedním drobným rozdílem.
    Před hadrákem už Kremelští ztráceli grády, dneska jsou Bruselští pořád při chuti .
    Správně tuší, že se těm MOLOCH jednou rozpadne, tak si chtéjí ještě pořádné užít. ( Nahrabat, pořádně si zapřerozdělovat. )
    Bojím se, že naši potomci na nás nebudou vzpomínat v dobrém. 😥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.