Předpokládám, že jde přesně o to obohacení, jaké bylo od samého začátku Němcům slibováno. Už v době, kdy zvala Merkelová do země nejen Syřany, tvrdila, že jde o samé přínosné doktory a inženýry, ovšem zapomněla dodat, že jde především o gynekology, kteří svoji praxi vykonávají i ve svém volném čase a zadarmo…
Číslo, které je uvedeno v titulku, je samozřejmě jen onou pověstnou špičkou ledovce. Nemálo žen se totiž bojí útok nahlásit, obzvlášť pak v případě, že útočník zjistí, kde oběť žije a vyhrožuje jí pomstou. Němky si jsou také vědomy toho, že muslimští útočníci jsou „zákonem chráněný druh,“ takže po nahlášení jsou často propuštěni na podmínku, případně dostanou „za trest“ pouze návštěvu integračních kurzů.
A někdy ani to ne, například jistá Němka, matka malých dětí, byla jednou v noci, cestou domů, znásilněna Turkem, který žije v sousední ulici. Už téměř dva roky čeká, že bude po proběhlém soudu uvězněn, on se však stále pohybuje v ulicích a směje se jí do očí. Úřady ho dokonce odmítají vystěhovat z obecního bytu jinam, aby ho traumatizovaná oběť nemusela potkávat. Jednoduše, Němky velmi dobře ví, že jen málo muslimských násilníků je potrestáno odnětím svobody. Pak si spousta žen nahlášení znásilnění rozmyslí a snaží se co nejrychleji na otřesný zážitek zapomenout.
O dramatickém nárůstu sexuálního násilí ze strany muslimských přistěhovalců otevřeně hovořil Wolfram Weimer, prominentní publicista a redaktor. Podle něj je situace mnohem vážnější, než je veřejně vykresleno.
Weimer cituje šokující čísla ze současných statistik kriminality: V roce 2020 spáchali přivandrovalci v Německu 5 719 sexuálních útoků.
To znamená, že každý den bylo úřadům nahlášeno v průměru 15 takových případů. To je dramatický nárůst ve srovnání s rokem 2016, kdy za rok došlo k 3 400 sexuálním útokům ze strany cizinců. To už bylo vysoké číslo, ale během několika let se zvýšilo o 80 % a pachatelé jsou mladí, mezi 18 a 30 lety.
Tuto otázku probíral Bild v souvislosti se současným případem. Před týdnem tři mladí přistěhovalci ve věku 18, 20 a 21 let – dva Syřané a jeden Iráčan – znásilnili 16letou dívku ve východofríském městě Leer poté, co ji násilím unesli do jejich bytu. Pachatelé byli zatčeni a později propuštěni soudem, než byli vzati do vazby na základě námitky státního zastupitelství.
Wolfram Weimer se domnívá, že politika a soudnictví by se z těchto případů měly poučit a přijmout tvrdší opatření proti násilným přistěhovalcům.
Jak jsem uvedla výše, je prakticky jisté, že bagatelizace případů znásilnění ze strany muslimských vetřelců má i jiný záměr, než jen protěžování této skupiny nových obyvatel Německa. Především jde zřejmě právě o to, aby ženy útoky nehlásily, předem totiž ví, že to nemá cenu, neboť násilník se s největší pravděpodobností do vězení nedostane.
Nicméně, při případném soudním procesu má násilník dostatek času zjistit nejen identitu, ale i bydliště oběti (pokud jej nezná již předem) a té se posléze pomstít. Právě strach z pomsty tak s největší pravděpodobností většinu obětí od nahlášení sexuálních útoků odrazuje. Stejné to bylo i v případě znásilňovacích gangů ve Velké Británii, většina jejich obětí se bála pomsty, proto dívky mlčely…
Skutečný počet znásilnění tak může být v celém Německu i mnohonásobně vyšší, než jak uvádí oficiální statistiky…
Je to selhání státu, když nedokáže chránit své občany, což je jeho povinností. A z biologického hlediska i selhání mužů, kteří nedokáží ochránit své ženy, dcery, vnučky. I když na druhou stranu jsou muži odzbrojeni feministkami, genderem a tak kolikrát ani nemohou. Ovšem jak ženy tak muži mohou volit strany jež jim mohou zajistit více bezpečí.