„Pohrdají námi,“ varuje bývalý německý velitel místních afghánských sil

Další člověk, který roky pracoval s Afghánci, potvrzuje to, co ostatní: Afghánci jsou velké bezpečnostní riziko. A je zřejmě celkem jedno, o jaké jde Afghánce. Prakticky všichni muslimové prahnou po právu šaría a samozřejmě udělají maximum pro to, aby bylo zavedeno tam, kde žijí. Nyní před Afghánci varuje další člověk, který s nimi pracoval…

Plukovník ve výslužbě Thomas Sarholz z Bundeswehru nevěří v obvyklý mediální pohled na místní síly v Afghánistánu. Přicházejí sem jen kvůli vyšší životní úrovni. „Vnitřně námi tito lidé pohrdají. Koneckonců, chtějí něčeho dosáhnout: Německa jako bašty prosperity.“ A: „Stálo to za to, aby pro nás pracovali.“

Sarholz byl sám poslán do Afghánistánu jako voják německých ozbrojených sil: V letech 2005 a 2006 byl velitelem Camp warehouse v Kábulu, největšího mezinárodního tábora v té době, s asi 2400 vojáky z více než 20 zemí. V této funkci měl také pod palcem místní personál. „Tito mladí muži přesně věděli, jaká je situace ve společnosti kolem nich. Nesobeckost byla to poslední, co ty lidi přimělo pracovat pro nás. Tyto romanticky idealizující myšlenky jsou tam neznámé nebo se setkávají s naprostým nepochopením. Život je příliš těžký na to, abychom se vypořádali s takovými řečmi o lidech žijících v prosperitě,“ zdůraznil v dopise redaktorovi německého deníku FAZ.

Místní zaměstnanci byli na afghánské standardy štědře placeni a podle Sarholze se k němu chovali dobře. Samozřejmě měli větší příděly jídla na oběd. „Vojáci německého kontingentu jim obvykle dali oblečení, boty a tak dále, když měnili kontingenty. Podepsal jsem desítky takzvaných „příručních certifikátů“, aby jim tyto dary nebyly odebrány, když byli Afghánci kontrolováni na strážnici.“

Plukovník ve výslužbě má jasno: „Takže stálo za to pro nás pracovat.“ Je zřejmé, že sociální prostředí afghánského personálu si toho nevšimlo. Co musíte vědět je: „Afghánec se definuje výhradně svou rodinou nebo kmenovou příslušností, individualismus tam není znám. Pokud patřili k silným klanům, také z toho těžili a chránili tyto lidi.

Pokud byly místní síly členy slabších skupin, jejich rozmístění prospělo i dalším místním obyvatelům. Dokonce i Tálibán by z toho mohl profitovat. Protože se mohli také vyplatit, aby nebyli zabiti. Kromě toho museli Talibánu poskytnout informace. Také další podobné islámské skupiny pak byly podrobně informovány o našem počtu, vybavení, možná i o našich záměrech.“

S tím se musely vyrovnat i německé ozbrojené síly. „Dva němečtí vojáci pod mým velením, kteří mě podporovali ve vedení tábora, byli podle toho instruováni a varováni, aby byli opatrní při předávání informací.“

Pokud jde o otázku, zda existovaly také afghánské síly s větší úctou a menším pohrdáním zahraničními jednotkami, Sarholz uzavírá: „Nechci popírat, že mohou existovat výjimky. Jen jsem si jich osobně nevšiml. Ale možná jsem byl a stále jsem slepý. To však nepředpokládám.“

Kolik lidí, kteří mají s Afghánci bohatou zkušenost, bude muset ještě před jejich přijímáním do Evropy varovat? Zdá se, že nepomůže nic, vždyť z Kábulu už bylo za krátkou dobu přemístěno přes 100 tisíc údajných kolaborantů s rodinami a dovoz dalších se plánuje…