Vyšetřovací zpráva znásilňovacích gangů: Muslimové věří, že jsou nadřazeni

Zpráva, která se týká vyšetřování znásilňovacích gangů, nepřináší pouze konkrétní případy některých obětí, důvody, které vedly k desetiletím ututlávání a celkové statistiky, ale analyzuje i příčiny toho, že vůbec ke znásilňováním docházelo.

Hlavní příčinou byl samotný islám, což je jasným závěrem rozsáhlého vyšetřování, které mimo jiné odhalilo, že také násilníci byli téměř výhradně muslimové, především Pákistánci.

Z výpovědí obětí je také patrné, že násilníci považovali útoky za správné, neboť jednali přesně tak, jak  jejich lžiprorok Mohamed a jak je k tomu nabádá i Korán, který považuje nevěřící za „podřadná zvířata.“

To jen dokazuje, že v civilizovaných zemích by měl být islám postaven mimo zákon.

Ve vyšetřovací zprávě se k tomuto tématu uvádí následující:

Vliv islámu

Muslimská nadřazenost

Islám zastává názor, že ti, kdo jsou spravedliví a skutečně se bojí Alláha, tedy muslimové, jsou ze své podstaty nadřazeni těm, kdo odmítají Alláha, tedy nemuslimům. Tato myšlenka je zachycena v Koránu 3:110:

„Vy muslimové jste národ nejlepší, povstalý pro lidstvo, přikazující dobré věci a zakazující špatné a věřící v Alláha. Kdyby jen lidé Knihy (tj. křesťané a židé) uvěřili, bylo by to pro ně lepší. Někteří z nich jsou věřící, ale většina je zvrácená.“ (Súra 3:110)

Tento verš staví muslimy do postavení nejlepšího společenství, kterému Alláh svěřil povinnost nařizovat dobro a zakazovat zlo. Tuto odpovědnost lze chápat jako zmocnění muslimů k nápravě, donucování nebo v případě potřeby trestání nemuslimů, potenciálně prostřednictvím nátlaku nebo síly.

Další  pasáže Koránu potvrzují konečnou nadřazenost islámu nad všemi náboženstvími, jako například v súře 48:28:

„On (Alláh) je ten, kdo vyslal svého posla s vedením a s náboženstvím pravdy (islámem), aby mu dal zvítězit nad každým náboženstvím.“

Nemuslimové, kteří odmítají islám, jsou popisováni drsnými slovy, například v súře 8:55:

„Věru nejhoršími zvířaty v očích Alláha jsou ta, která islám odmítají; nevěří.“

Koncept muslimské nadřazenosti je úzce spjat s hanlivými názory na nemuslimy. Například súra 9:28 označuje kafiry za „nečisté“ (najis).

Tato učení mohou poskytnout náboženské ospravedlnění, které posiluje přesvědčení násilníka o jeho vlastní nadřazenosti a usnadňuje dehumanizaci nemuslimských obětí.

Ve svém podcastovém rozhovoru z července 2020 popsala Dr. Ella Hillová, která se stala obětí znásilňovacího gangu z Rotherhamu, urážlivý jazyk a jednání, které ztělesňovalo tento pocit nadřazenosti.

Vyprávěla, jak byla nucena sehnout se a políbit pachateli nohy, což mělo zdůraznit její méněcennost. Zmínila se také o jiné oběti z Rotherhamu, která byla během hromadného znásilnění desítkami mužů nucena olizovat jim nohy, protože „věřili, že jsou jí morálně nadřazení.“

Hillová poznamenala: „Je to věc muslimské nadřazenosti: věří, že mají maximální morální autoritu přikazovat lidem pod nimi, aby jim olizovali nohy.“

Dále poznamenala, že její znásilňovatelé považovali nemuslimské zvyky za inherentně nečisté: „Pokud jíte vepřové maso, jste nečistí, jste špinaví. Pokud používáte nůž a vidličku, jste špinaví; stejně tak jste špinaví, pokud nejíte jídlo rukama.“ 

Myšlení „my a oni“

Islámský princip známý jako al-walā‘ wa-l-barā‘ (věrnost a zřeknutí se) přikazuje muslimům, aby svou lásku a oddanost zaměřovali na to, co se líbí Alláhovi a zároveň nenáviděli, vyhýbali se a distancovali se od toho, co se mu nelíbí. V podstatě vyzývá k lásce a podpoře souvěrců a odmítání nevěřících.

Toto učení čerpá z několika  veršů z Koránu, včetně:

„Nechť si věřící neberou za spojence nevěřící místo věřících. Kdokoli to činí, nemá od Alláha nic, ledaže byste tím sami sebe ochránili.“ (Súra 3:28)

„Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany za spojence. Jsou spojenci jeden druhého. Kdokoli z vás si je vezme za spojence, ten je již jedním z nich. Alláh  jistě nevede správnou cestou lidi, kteří se dopouštějí zla.

A přece vidíte ty, v jejichž srdcích je nemoc, ti se k nim rychle obracejí. … Kdokoli si vezme Alláha za spojence a Jeho posla a ty, kdož věří, ti jsou stranami Alláha, jsou vítězi.“ (Súra 5:51–52, 56)

„Abraham a ti, kdož s ním byli, vám poskytli dobrý příklad, když řekli svému lidu: ‚Jsme zproštěni od vás i od toho, co uctíváte místo Alláha. Zavrhli jsme vás a mezi námi a vámi se objevilo nepřátelství a nenávist navěky, dokud neuvěříte v jediného Alláha.‘“ (Súra 603333333:4)

Tyto pasáže zdůrazňují, že muslimové by si měli udržovat silné vazby v rámci muslimské komunity, zatímco by si od nemuslimů měli držet odstup a chovat vůči nim nepřátelství.

Korán varuje, že Alláh pohlíží na nemuslimy s opovržením, a že muslimové, kteří se s nimi přátelí, spojují nebo se s nimi úzce stýkají, riskují, že je Alláh bude považovat za nevěřící.

Zatímco někteří muslimové tuto doktrínu bagatelizují, obrozenecká hnutí, která získala značný vliv v západních zemích, ji aktivně propagují a prezentují striktní dodržování loajality jako zásadní pro úspěch muslimské komunity při plnění jejího poslání: islamizace.

Kromě své teologické role al-walā‘ wa-l-barā‘ hluboce formovala některé islámské kultury. V takovém prostředí mnoho muslimů cítí silný tlak, aby neříkali ani nedělali nic, co by mohlo poškodit image muslimské komunity nebo zdiskreditovat islám.

V rámci cti a studu, posíleném těmito hodnotami, je oslovování nemuslimů proviněním, které je jejich suvěrci často vnímáno jako akt zrady. Tato dynamika může mít vážné důsledky pro reálný svět.

Například ve své knize Imámova dcera (2009) popsala Hannan – později známá jako Hannah – svou zkušenost jako 14- nebo 15leté pákistánské teenagerky v Británii.

Poté, co se učitelce svěřila, že ji její otec, imám, bije, informovala učitelka zástupce ředitele, který zařídil setkání s pákistánskou muslimskou sociální pracovnicí ve škole. Hannan, zpočátku vyděšená původem, se jí nakonec svěřila s tím, že s ní bylo zacházeno jako s domácí služkou, že se obávala nuceného sňatku, a že trpí fyzickým týráním.

Téhož odpoledne se vrátila domů a našla sociální pracovnici, jak s jejím otcem mluví a sděluje mu všechno, co řekla. Zatímco byla sociální pracovnice přítomna, její otec se k ní choval laskavě, ale jakmile odešla, otec ji krutě zbil a znásilnil, vyhrožoval jí, že ji zabije, pokud ještě někdy promluví, a na několik dní ji uvěznil ve sklepě.

Když se Hannan později setkala se sociální pracovnicí ve škole a odmítla další kontakt, údajně jí řekla: „Hele, jen jsem dělala to, co jsem považovala za správné, to víš. Není správné zradit svou komunitu.“

Podobné vzorce se objevily i ve výpovědích obětí muslimských gangů. Některé popsaly, jak se obrátily na policii, kde je vyslýchali muslimští policisté, kteří vypnuli nahrávací zařízení a naléhali na dívku, aby od stížnosti upustila kvůli údajnému „nedostatku důkazů.“

Hluboce zakořeněná kultura vynucené loajality a ochrany komunity může jednotlivce odradit od hlášení zneužívání nebo poskytování důkazů proti členům vlastní skupiny.

Pokud by sociální pracovnice v Hannanině případě nahlásila její odhalení policii, což by vedlo k trestnímu stíhání jejího otce, vystavila by sebe a potažmo i osoby s ní spojené vážnému riziku, že bude v komunitě označena za zrádce.

Významný indicko-pákistánský muslimský imám Abul A’la Maududi ve svém vlivném díle Buďme muslimové (2016) tvrdil, že:

Muslimové nemohou dosáhnout skutečného úspěchu, dokud neprojeví svou nejvyšší věrnost Alláhovi a muslimské ummě (společenství). Doktrína loajality a popření vyvíjí obzvláště silný tlak, když muslimové žijí jako menšina v nemuslimských hostitelských společnostech.

V takovém prostředí, ve snaze zachovat a prosazovat silnou kolektivní identitu, mohou muslimové klást ještě větší důraz na vnitřní solidaritu a oddělení od nevěřících, než by tomu bylo v zemích jejich původu.