Pokud jste se zabývali do detailů Green Dealem EU, pak jistě víte, že jeho cílem je také zavedení cirkulární (neboli oběhové) ekonomiky. To je přesně ten druh ekonomiky, která je v souladu s heslem WEF: „Nebudeš nic vlastnit a budeš šťastný.“
V oběhové ekonomice by se tedy mělo vše sdílet a každý produkt by měl být sledován, aby bylo patrné, že je používán až do jeho úplného zničení. Vlastnictví věcí – zejména pak domů, bytů, aut či čehokoli hodnotnějšího – je pak zcela nemyslitelné.
Tedy samozřejmě někdo musí vše, co se pak sdílí (půjčuje za poplatek) vlastnit. Tímto vlastníkem jsou samozřejmě velké korporace, které již nyní vládnou světu.
Právě fakt, že chce EU zavádět v rámci Green Dealu oběhovou ekonomiku, je dalším varováním před touto zločineckou organizací.
Římský klub a Fabiánská společnost jsou hlavními propagátory cirkulární ekonomiky. Je dobré si připomenout, že tyto vlivné organizace, které roky propagují depopulaci, stojí i za celou klimatickou agendou.
A to zejména Římský klub, který má globální působnost (jeho členy byli či dokonce stále jsou i někteří čeští politici).
Křížová výprava Římského klubu za prosazování agendy oběhového hospodářství vyžaduje změny společenského chování, aby lidé přijali myšlenku, že nic nevlastní a všechno si pronajímají s pomocí digitálních produktových pasů.
Nechvalně známá fráze „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní“ byla založena na obchodních modelech oběhového hospodářství, konkrétně na modelu „Produkt jako služba,“ kde si výrobci ponechávají vlastnictví svých produktů, které pronajímají, takže jednotlivci ve skutečnosti nic nevlastní.
Dne 30. června zveřejnil Římský klub blogový příspěvek, v němž tvrdil, že k tomu, aby se cirkulární praktiky staly standardem, je zapotřebí posun v „kultuře, chování spotřebitelů a normách“.
„Sociální inovace a změna chování jsou nezbytné pro zakotvení modelů oběhového hospodářství v každodenních praktikách, společenských normách a sdílených hodnotách, což podporuje blahobyt a spravedlivou transformaci.
Budují důvěru, legitimitu a účast potřebnou pro jejich přijetí a dlouhodobou životaschopnost.“
Člen Římského klubu Lars Fogh Mortensen, Škálování modelů oběhového podnikání v Evropě a mimo ni: Jak překonat pilotní projekty a učinit oběhové hospodářství mainstreamovým, červen 2026
Autor blogového příspěvku, Lars Fogh Mortensen zveřejnil prohlášení: „Tento článek vyjadřuje názory autora (autorů), nikoli stanovisko Římského klubu nebo jeho členů.“
Autor příspěvku je zároveň „expertem na oběhové hospodářství, spotřebu a výrobu v Evropské agentuře pro životní prostředí (EEA).“
Mortensenův článek je shrnutím briefingu EEA zveřejněného v dubnu loňského roku s názvem „Škálování cirkulární obchodních modelů v Evropě.“
Mezi prvky pro škálování oběhového hospodářství patří mimo jiné:
- Cirkulární obchodní modely založené na přístupu, založené na pronájmu, leasingu a sdílení:
- Tyto modely se někdy označují jako modely produkt jako služba. Vytvářejí hodnotu tím, že poskytují dočasný přístup k produktům prostřednictvím pronájmu, leasingu nebo sdílení namísto vlastnictví, čímž zvyšují počet použití každého produktu.
- Hloubkové škálování:
- Znamená to změnu kultury, chování spotřebitelů a norem tak, aby se cirkulární praktiky staly výchozím bodem. Trvalá cirkulární transformace vyžaduje změny hodnot a přesvědčení, které se promítají do preferencí, důvěry a spolupráce.
- Technologické inovace:
- Jsou klíčovým nástrojem pro rozvoj a škálování možností cirkulárního obchodního modelu: od modulárního designu a digitálních produktových pasů až po poskytování služeb a prediktivní údržbu.
- Sociální inovace a změna chování:
- Jsou nezbytné pro začlenění modelů oběhového hospodářství do každodenních postupů, společenských norem a sdílených hodnot, podporují blahobyt a spravedlivou transformaci.
- Koordinovaná akce:
- Nyní je zapotřebí spolupráce napříč klíčovými faktory umožňujícími politiku, finance, technologie, chování a hodnotový řetězec, abychom se posunuli od slibných pilotních projektů k začlenění evropského oběhového hospodářství do hlavních proudů.
Nevolené globalistické skupiny, jako například Římský klub, Světové ekonomické fórum a Fabiánská společnost, abychom jmenovali alespoň některé, prosazují přechod k cirkulární ekonomice již mnoho let.
Bývalý spolupředseda Římského klubu Dr. Anders Wijkman, který se o více než deset let později vrátil, prohlásil, že mladým lidem nezáleží na vlastnictví věcí. Chtějí jen služby, což je cílem cirkulární ekonomiky.
'You'll Own Nothing & Be Happy' Circular Economy is "The Most Important Agenda"
Club of Rome Co-President Dr. Anders Wijkman in 2015:
"Young people are not crazy about owning things. They want to share things. They want to benefit from services." pic.twitter.com/hMOkCaYAKs— Tim Hinchliffe (@TimHinchliffe) August 1, 2024
Téměř všechny návrhy Římského klubu směřují k ovládání lidstva, například k tomu, aby lidem říkali, co by měli jíst, jak by měla být využívána jejich půda, jaké druhy energie by měli mít povoleno spotřebovávat, co by měli dělat se svými penězi, jaký typ ekonomického systému by měli mít, jak by měly být řízeny školy a tak dále.
Agenda oběhového hospodářství se v tomto ohledu nijak neliší.
Abyste získali ještě jasnější představu o skutečném cíli cirkulární ekonomiky, poslechněte si, co na WEF v roce 2016 řekl generální ředitel společnosti Royal Philips Electronics Frans Van Houten.
„Proč bych vám vlastně měl prodávat ten produkt, když vás zajímá hlavně jeho přínos? Možná zůstanu majitelem a prodám vám výhodu jako službu“:
'You'll own nothing & be happy' Product as a Service circular economy business model.
"Why would I actually sell you the product if you are primarily interested in the benefit? Maybe I can stay the owner & just sell you the benefit as a service”: Frans Van Houten, WEF, 2016 pic.twitter.com/EG9Kq5P2AR— Tim Hinchliffe (@TimHinchliffe) November 23, 2022
Podle blogového příspěvku Davoské agendy z roku 2016 s názvem „8 předpovědí pro svět v roce 2030“ se v úplně první předpovědi uvádí, že „všechny produkty se díky cirkulární ekonomice stanou službami.“
Tento blogový příspěvek vychází z eseje, kterou napsala mladá globální lídryně WEF a dánská poslankyně Ida Auken. Příspěvek byl v roce 2016 publikován ve Forbesu s názvem „Vítejte v roce 2030: Nic nevlastním, nemám žádné soukromí a život nikdy nebyl lepší.“
„Vítejte v roce 2030. Vítejte v mém městě – nebo bych měla říct ‚našem městě.‘ Nic nevlastním. Nevlastním auto. Nevlastním dům. Nevlastním žádné spotřebiče ani oblečení,“ začala Auken.
„Všechno, co jste považovali za produkt, se nyní stalo službou,“ dodala a zároveň poděkovala za „průlom v oběhovém hospodářství.“
až na to, že lidi se vám na to vypečou – sdílené koloběžky, kola ani auta zpravidla nejsou použitelné už po prvním půlroce sdílení, jsou v takovém stavu, že se musí koupit nová. Jasně, společnost založená na spotřebitelských produktech z toho má profit, ale lidé se všeobecně více starají o věci které jsou jejich vlastní, než o sdílené. Když z lidí vykořeníte všeobecně aby se o věci uměli postarat, bude tady stejný bordel jako v indii – a všem to bude jedno. Pak i mocipánům budou chodit chcát na dvorek, protože to nebudou považovat ani za jejich majetek, bude to totální absence jakékoliv úcty k majetku nebo snahy o jeho zachování.
O bydlení nemluvě. Je jen otázkou času až migranti začnou vypalovat po sobě byty jakmile je někdo z bydlení vyhodí – když tu nemohu být já nebude tu nikdo… Jelitáři si touhle výchovou tak strašně naserou do bot, že to bude slušná anarchie.
A jen si dovolím zmínit, že třeba playstation se nyní rozhodl úplně zrušit prodej her na CD nosičích, a od té doby schytává hejt doslova pod každým svým příspěvkem. Instagram měl teď nedávno spuštěnou funkci ani ne na pět dní – že AI může vytvořit video z každé fotky kterou na instagram dáte, a byl tak zaplavený stížnostmi, že to zrušil. Lidé už objevují sílu davu. KFC mělo nějaký společný chat pro všechny zaměstnance a musel ho zrušit, protože za tu akci 50% sleva se tam strhla taková vlna stížností a jejich PR absolutně netuší jak to udělat aby je „lidé zase měli rádi“ tak dělají to co vždy – smazali chat. Když nevíš jak odpovědět, zavřeš hubu a krám a budeš dělat žes tam nikdy nebyl, klasika. Což ovšem donutilo plno zaměstnanců otevřít oči a dát výpověď. Reálně KFC si tak krásně nadělalo do bot, že nebude schopno už ani tu službu poskytovat – dokud si tedy nepoříděj plně automatizované roboty z číny za stamiliardy, kteří by zaměstnance plně nahradili. Což asi nehrozí v dohledné době když poslední půlrok jsou v deficitu.
A těch příkladů kdy spotřebitelé donutili firmu od nějakého kroku ustoupit, je mnohem více.
Já v tomhle skupinám lidí fandím, to je ten věk vodnáře – dav bude mít ekonomický efekt, dopad na firmy. Už to nepůjde tak lehce plánovat ze tří křesel v kanclíku nějakými kravaťáky, vždy bude u stolu ještě neviditelná a nečitelná entita – spotřebitelé. A ti se o svá práva budou umět ozvat. Zatím to jde s firmami které potřebují produkovat zisk docela snadno, tam tomu davu ustoupit prostě musej, jinak akcionáři kňučej. Horší je to s korporacemi, které jsou napůl vládní, nebo systémem EU, tam ten dav ještě nenašel způsob jak se projevit – demošky nefungují a evidentně jakékoliv podněty, petice, stížnosti ani komentáře nefungují. Kde jsou napřed, to zkoušejí právními kroky – protože ne všude ještě je to Evropské právo ve všem nadřazené, ale je to slabota. Konec konců, když jde něco k soudu, skončí to zase u soudu pro lidská práva někde v Bruselu a chvilku potrvá než lidem dojde že ani tudy to není adekvátní odpověď. Ony nakonec budou fungovat opravdu asi jenom celostátní stávky a nehnout prstem. Prostě ochromit ten stát a donutit politiky k nějakému kroku. Ale jakmile budou spojené evropské státy, tak ani stávky už nepomohou.