Dán sdílí video razie: Policisté mu vtrhli do bytu poté, co kritizoval premiérku za zavádění masového sledování (video)

Zdá se, že kritika politiky, která má za cíl zavedení povinných digitálních identit a masového sledování každého občana, je nyní považována za závažný přečin. Tedy zatím alespoň v Dánsku, které patří k několika vlajkovým zemím, které tento sledovací systém v rámci EU testují.

Dánský novinář byl zatčen poté, co se pokusil přes WhatsApp udělat rozhovor s premiérkou Mette Frederiksenovou o jejích plánech na masové sledování. Tato kauza se šíří po celém světě jako příklad toho, jak západní vlády řeší kritické hlasy.

Lars Kragh Andersen, bývalý policista a nyní novinář, který se věnuje tématům jako boj za ochranu soukromí, sdílel šokující fotografie svého zatčení na sociálních sítích. To, co následovalo, působí jako příručka státní moci, která přesahuje všechny limity.

Andersen poslal dánské premiérce zprávu přes WhatsApp. Ve zprávě komentoval její plány zakázat šifrování a zajistit, aby všichni dánští občané byli trvale monitorováni zpravodajskou službou PET.

Frederiksenová neodpověděla. Krátce poté zmizela její profilová fotka, což je klasický znak, že ho zablokovala. Považoval to nejprve za běžné odmítnutí. Ale nebylo.

Druhý den ráno, kolem čtvrt na deset, Andersen uslyšel hlasitou ránu. Když se podíval kukátkem, viděl skupinu mužů v černém, maskovaných mužů, kteří mu začali vyrážet dveře, aniž by zazvonili, aniž by cokoli řekli.

Během pár sekund byli v jeho bytě a on byl spoutaný.

Maskerede betjente uden kendelse smadrer min dør pga yndlingstals- og journalisme-kriminalitet.

I morges kl 0947, da jeg var på vej i bad hørte jeg først ét højt brag. Derefter kiggede jeg i dørspionen og så en gruppe sortklædte og maskerede mænd (mundbind og mørke solbriller)… pic.twitter.com/4Y7dk3s0hG

— Lars Andersen (@LarsAnders1620) June 19, 2026

Policisté mu při zatčení ani nepředložili soudní příkaz k prohlídce. Až na konci dne — kolem 16:00 — se Andersen konečně dozvěděl, z čeho byl podezřelý: vadilo, že měl číslo premiérčina mobilního telefonu a číslo sociálního pojištění uvedené jako jeho „oblíbená čísla,“ a byl obviněn i z pokusu o rozhovor s Frederiksenovou.

Andersen tvrdí, že jeho zatčení bylo přímo nezákonné. Článek 750 dánského zákona Retsplejeloven — soudního zákona — zakazuje zatčení pouze za účelem výslechu.

Navíc policie už měla v systému jeho otisky prstů, fotografii a DNA.

V jeho domě nebylo nic, co by mohlo být relevantní: důkazy byly přece jen jeho vlastní online publikace. Rozbíjení dveří pro pár zpráv na sociálních sítích Andersen oprávněně označuje za naprosto nepřiměřené.

Co činí případ ještě znepokojivějším, je způsob, jakým policie cíleně pracovala na zabránění toho, aby razii natočil. Dva maskovaní policisté v civilu okamžitě po vstupu šli ke skříňce s elektroměrem, aby mu odpojili napájení routeru. Poté mu vzali kamery Google Nest. Věděli, že mají lokální úložiště.

Ve skutečnosti vypnutím napájení začaly kamery nahrávat do své vnitřní paměti. Ale protože policie zařízení zabavila a pravděpodobně je znovu nastavila, téměř všechny záznamy byly ztraceny.

Přežily jen první vteřiny, tedy právě tolik, aby bylo vidět, jak se Andersen ptá agentů, z čeho je obviněn, a jak odmítají odpovědět. Toto odmítnutí je samo o sobě nezákonné podle dánského práva.

V Dánsku je oficiálně povoleno natáčet policisty ve funkci. V praxi se tato ochrana ukazuje jako málo cenná, pokud policie sama nahrávání zabrání.

Andersen sám sebe popisuje jako aktivistu za ochranu soukromí. Patnáct let bojoval proti erozi občanských práv v Dánsku. Právě toto pozadí činí pozoruhodným, že se nyní ocitl v hledáčku stejného státu, jehož excesy dokumentuje.

Časování rozhodně není náhodné. Frederiksenová je známá jako zastánkyně dalekosáhlé legislativy týkající se digitálního sledování, včetně návrhů na omezení šifrování.

Také prosazuje, aby byl tajným službám umožněn přístup k lékařským záznamům, sociálním médiím a databázím DNA, které jsou ve skutečnosti určeny pro vědecký výzkum. Kdokoli klade kritické otázky ohledně těchto témat, zřejmě riskuje, že mu rozbijí dveře.

The police broke down my door and arrested me because of https://t.co/gK0tHfGBB9 posts. I explain what happened here.
Our freedom and privacy is under attack and if we resist – just a little – the policy might come in force. pic.twitter.com/kGBmatAjFZ

— Lars Andersen (@LarsAnders1620) June 20, 2026

Případ Andersena není nijak ojedinělý. Po celé Evropě čelí novináři, aktivisté a oznamovatelé nepřiměřeně častému policejnímu zásahu hned, jakmile kriticky zpochybní mocné osobnosti nebo vládní politiky.

Razie za kritiku politiků jsou časté například v Německu.

Prostředky jsou stále sofistikovanější: zabavení kamer, manipulace s digitálními důkazy, zadržení na několik hodin bez formálního obvinění.

Andersen byl nakonec propuštěn ve čtvrt na tři a musel jít domů pěšky. Jeho dveře byly zničené, kamery pryč.

Říká, že se cítí dobře, ale je šokován tím, jak s ním zacházeli. To je pochopitelné. Protože to, co se zde stalo, se týká každého, kdo věří, že žurnalistika a aktivismus za ochranu soukromí by měly být v demokracii chráněny.