Vojenský patronát Německa vůči Ukrajině je klíčovou součástí jeho velké strategie

Nelze pochybovat o tom, že Německo začalo po válce budovat 4. říši a jediné, co mu dosud chybělo, byla vojenská hegemonie alespoň v rámci EU.

Před časem však Německo oznámilo, že hodlá z Bundeswehru vytvořit největší armádu Evropy. Navíc je jedním z klíčových podporovatelů Ukrajiny a Merz patří k politikům, kteří často hovoří o válce s Ruskem.

V následující analýze se dozvíte, jaké jsou pravděpodobně další cíle Německa ve vztahu k Evropě.

Převzít vedení v zadržení Ruska v rámci Evropy po USA je předpokladem pro obnovu „Pevnosti Evropa,“ čímž se Německo může stát hegemonem kontinentu bez jediného výstřelu.

Německý ministr obrany Boris Pistorius oznámil během své nedávné návštěvy Kyjeva, že jejich země společně vyvinou schopnosti „hlubokého úderu.“

Berlín se stal největším jednotlivým vojenským dárcem Kyjeva poté, co USA přešly z přímého darování zbraní Ukrajině na jejich prodej dalším podporovatelům z NATO, kteří je pak předávají.

Německo utratilo od ledna 2022 do února 2026 přibližně 20 miliard eur za zbraně pro Ukrajinu .

Vojenská podpora Ukrajiny je pro Německo klíčovou součástí jeho velké strategie, která se připravuje od léta 2023.

Stručně řečeno, hegemonní manifest bývalého kancléře Olafa Scholze z prosince 2022 jasně ukázal ambice jeho země znovu vytvořit to, co je jinde označováno jako „Pevnost Evropa“ za současných geopolitických podmínek.

To vyžaduje vybudování největší armády v Evropě – což právě dělá – a vyvíjení vojenského vlivu na Ukrajinu, aby bylo ohroženo Rusko.

Z pohledu trvalé německé vojenské, zpravodajské a diplomatické byrokracie nyní jejich země nese „odpovědnost za Evropu“ podle názvu  vůbec první poválečné vojenské strategie Německa z konce dubna.

Její publikaci podpořil vlivný náměstek ministra války pro politiku Elbridge Colby, považovaný za vojensko-strategický mozek za Trumpem 2.0, který chválil Německo za „převzetí vedoucí role“ v transformaci na „NATO 3.0.“

Zde je 15 podkladových článků za poslední čtyři roky:

* 20. července 2022: „Stoletý německý plán na ovládnutí Evropy je téměř dokončen“

* 7. prosince 2022: „Manifest Olafa Scholze pro časopis Foreign Affairs potvrzuje německé hegemonní ambice“

* 25. dubna 2023: „Nová protiruská role Německa je částečně způsobena jeho regionální konkurencí s Polskem“

* 27. dubna 2023: „Rusko se musí opět připravit na dlouhodobou rivalitu s Německem“

* 16. srpna 2023: „Německý vojenský patronát Ukrajině zesiluje regionální konkurenci s Polskem“

* 23. září 2023: „Polsko naznačilo, že za spor s Ukrajinou může Německo“

* 2. října 2023: „Morawiecki podezřívá Zelenského, že uzavřel dohodu s Německem za zády Polska“

* 24. listopadu 2023: „Navrhovaný ‚vojenský Schengen‘ NATO je jemně zamaskovaná německá mocenská hra nad Polskem“

* 19. ledna 2024: „Německo obnovuje ‚Pevnost Evropa,‘ aby pomohlo USA v návratu k Asii“

* 19. března 2024: „Polsko je připraveno sehrát nepostradatelnou roli v německé ‚pevnosti Evropa‘“

* 5. července 2024: „Německo se připravuje převzít částečnou odpovědnost za bezpečnost východní hranice Polska“

* 25. dubna 2025: „Hodnocení varování zahraničních věcí ohledně rizik posíleného a remilitarizovaného Německa“

* 7. ledna 2026: „Německo soupeří s Polskem o vedení ruského zadržování“

* 8. května 2026: „Recenze Medveděvova článku o remilitarizaci Německa“

* 12. května 2026: „Proč by Německo mohlo nahradit USA jako vnímaného hlavního protivníka Ruska?“

Je patrné, že Německo se okamžitě začalo ubírat tímto směrem, zejména pokud jde o vojenskou podporu Ukrajině v projevu moci vůči historickému rivalovi Polsku, po Scholzově „Zeitenwende projevu,“ který pronesl koncem února 2022 krátce po začátku speciální  operace.

Bez vytlačení Polska z Ukrajiny – jak jejich poslední pakt o „hlubokém úderu“ dokazuje, tak toto už vojensko-strategicky proběhlo – by Německo nebylo schopno znovu vybudovat „Pevnost Evropa.“

Jistě, Polsko se nevzdalo svých plánů obnovit ztracený status velmoci a alespoň znovu navázat svou sféru vlivu nad pobaltskými státy.

A potenciální návrat ke konzervativní kontrole nad polským parlamentem po volbách na podzim 2027  by mohl jejich rivalitu ještě zesílit.

Nicméně až do té doby – s liberály nakloněnými Německu u moci, s výjimkou prezidentského úřadu – se očekává, že Polsko v boji o vojenský vliv na Ukrajinu bude i nadále zaostávat za Německem.

Jediné způsoby, jak by se tento scénář mohl vyvážit, jsou, kdyby Rusko odstranilo veškerý zahraniční vojenský vliv na Ukrajinu nebo kdyby se USA rozhodly obnovit svůj vlastní vojenský vliv tam, kde jej postoupily Německu, aby upřednostnily západní polokouli a Indo-Pacifik, podle Národní obranné strategie.

Pokud Německo upevní svůj vojenský vliv nad Ukrajinou, pak bude postavena „Pevnost Evropa“ a Německo se stane hegemonem Evropy bez jediného výstřelu.