Toto nedávné odhalení ze Švédska ukazuje, jak moc je schválení eutanazie nebezpečné, neboť může vést až k úmyslným vraždám. Jak jinak lze nazvat případy, kdy jsou usmrcováni senioři ne proto, že jsou nevyléčitelně nemocní, ale jen proto, že jsou staří?
Při té příležitosti mi nedalo si nevzpomenout na návrhy, které již zcela vážně padly v některých zemích se vstřícnější politikou eutanazie. Někde již zcela vážně hovořili o tom, že by se neléčili nemocní senioři nad 75 let, jednoduše by se nechali bez jakékoli léčby zemřít.
Jinde již dokonce navrhli eutanazii v předem určeném věku a je zřejmě jen otázkou času, než se tím bude některý parlament zcela vážně zabývat.
A možná to nakonec bude opět v „pokrokovém“ Švédsku, kde nyní vyšlo najevo, že seniorům v domovech důchodců – bez jejich vědomí – podávali přípravek, který je určen výhradně umírajícím pacientům.
Účelem onoho „léku“ má být údajně bezbolestné umírání. Přípravek má nahrazovat smrtící injekce a podle popisu účinku nepůsobí ihned, ale postupně. Má se podávat jen těžce nemocným, kteří již nemají žádnou šanci na uzdravení.
Injekční podívání je navrženo proto, že je určen pro jedince, kteří jsou na tom natolik špatně, že již ani nejsou schopni sami polykat.
Kanál Uppdrag granskning z SVT, financovaný z daní, zhodnotil přes tisíc případů eutanazie a odhaluje, že paliativní lék Robinul – určený pouze pro umírající pacienty – je pravidelně podáván obyvatelům švédských domovů důchodců, kteří nejsou na konci života.
Robinul je jedním z nejsilnějších léků v paliativní péči. Podává se jako injekce – často jako součást tzv. paliativní sady – ke snížení produkce hlenu u pacientů na konci života, tedy ke snížení bolestí při dýchání přes samotnou smrtí.
Protože pacient v této fázi obvykle nemůže polykat, přípravek se podává stříkačkou. Pokyny jsou jednoznačné: Robinul by měl být podáván pouze pacientům se sníženým vědomím, kteří jsou na samém konci života.
Přezkum ukazuje, že v řadě případů byl přípravek podán obyvatelům, kteří nejsou v bezvědomí ani neumírají. Byl jim podáván bez jejich vědomí i bez vědomí jejich rodin.
V jednom z případů vnoučata natáčela svou babičku Ullu-Britt, jak pila kávu a jedla čokoládu. Ve stejnou dobu obdržela několik injekcí Robinulu v domově důchodců Blomsterfonden.
Ulla-Britt však neumírala, měla léčitelnou pneumonii. Odpovědným poskytovatelem péče byli rodinní lékaři v Saltsjöbadenu.
Gunnar Eckerdal, hlavní lékař s diplomem v paliativní medicíně, přezkoumal lékařské záznamy Ully-Britt:
„Toto je případ lex Maria, byla špatně ošetřena,“ říká.
Příbuzná, která je sama zdravotní sestrou, vypráví o své matce a strašné žízni, která charakterizovala její poslední dny:
„Trpěla strašnou žízní a jediné, co dokázala říct, bylo ‚voda, voda.'“ Tyto problémy způsobil smrtící přípravek, který nesmí být podáván lidem, kteří nejsou smrtelně nemocní.
Z Jönköpingu svědčí další příbuzný o tom, jak se zdálo, že samotný věk určoval „léčbu,“ která měla vést ke smrti:
„Upozornili jsme, že je astmatička. Přesto lékařka odmítla změnit své hodnocení s odkazem na její věk. No, je stará. Ale sama o sobě to není diagnóza.“
Linda Björkhem-Bergman, profesorka paliativní medicíny na Karolinska Institutet, jasně vyjádřila, co předpisy vyžadují: „Pokud přípravek použijete jako součást paliativní sady, pacient by měl umírat,“ říká.
Ke zjištěním UG dodává: „Myslím, že to je vážné pochybení, když Robinul podávají tímto způsobem.“
Sestra z Uppsaly poukazuje na strukturální problém v tom, jak je přípravek předepisován a podáván v domovech důchodců: „Bohužel je na sestrách, aby pochopily, co podávají, proč a kdy.“
Karolinska Institutet nyní zahajuje studii, která mapuje, jak se Robinul skutečně používá ve švédských domovech důchodců a zda jsou dodržovány lékařské pokyny.
Člověk – to zní hrdě! Hrdě ?
Senzace to určitě není, spíše vše více méně “běžná praxe” v celé Evropě. Stačí jen trochu více všímat si dění okolo sama sebe. Ten problém tkví totiž v naprostém nedostatku, kvalifikaci a beznadějného přetížení personálu, který nevidí mnohdy jiné řešení a “chrání” se tak sám sebe před kolapsem. Navštívil jsem před léty svou sestru v jednom takovém ústavu v Jab….ově (Morava) bez ohlášení. V místnosti s cca 15 lůžky leželo bez hnutí jistě dobrých 10-12 žen ( včetně mé sestry) znehybněno utišujícími injekcemi. Ta senzace leží tudíž v úplně něčem jiném a je cynické a nemorální ji zneužít pro takovéto články.
Vždyť je to i u nás, ne v takové míře, a nejen u starých lidí. Je běžné, že když člověk ve věku 65+ potřebuje nějakou lékařskou péči, je většinou odbyt s tím, že jeho problém je odpovídající věku. Léčba je většinou nekvalitní, vyloženě odfláknutá, je brán jako otravný hmyz, a dostane i nekvalitní léky. Horší je, když mladému a vlastně zdravému člověku, který má transplantát (např. ledviny) odmítnou provést běžný lehký operační zákrok, který se provádí na jednodenní klinice. Doktorka prohlásila, že nemá nárok, že je zbytečné se někým takovým zabývat a plýtvat na něj penězi. A to teprve začíná. Zdravotnictví nemá peníze a léčit budou jen ty „produktivní“. Hlavně, že si všichni platíme nemalé peníze na zdravotnictví (nebo nám to nemilosrdně strhávají z platu), a pak nějaký debil řekne, že máme zdravotnictví zadarmo. A když potřebujeme zdrav. péči, tak si platíme soukromé doktory, abychom se k nějaké péči dostali.
Zapadni Korporatni financni management vyslovil jiz pred desitkami let nasledujici :
Clovek pred 60 spotrebuje 20% vydaju na zdravotnictvi.
Clovek po 60 spotrebuje 80% vydaju na zdravotnictvi.
Kupodivu, placeni dani a celkova vykonost je presne opacne.
Snadny optimalizacni ukol tedy zni, odstranit lidi po 60.
Myslenka likvidace lidi se snizujicim se vykonem kvuli veku se oopakuje v ruzne podobe.
Napr. Bill Gates mluvil o „Death panel“ – komise ktera rozhode o tom jestli cloveka utrati z duvodu nizke produktivity.
Tento trend neni jen v zapadnich zemich. Napr. v cine jiz dnes korporace aplikuji casto nasledujici pravidlo : pokud jsi 50+ a zaroven jsi nedosahl managerskeho postu, mas padaka.