Je jisté, že jde o způsob, jakým se chce Brusel dostat k mladým. Ti totiž nesledují „jejich“ korporátní média, ale informace získávají výhradně od mladých youtuberů a dalších influencerů.
V celé západní Evropě je stále více patrný trend, který se u nás (zatím) neprojevil: mladí tam jsou většinou proti EU a prvovoliči se stále častěji obrací ke stranám, které jsou silně euroskeptické, často dokonce požadují vystoupení z EU.
Tato proměna západoevropské mládeže byla zaznamenána zejména v několika posledních letech, kdy již dospívaly ty generace, které ve školách i v ulicích na vlastní kůži pocítily multikulturní obohacování.
EU chce zřejmě tento trend názorových změn zvrátit, proto se rozhodla mimo tradičních mainstreamových novinářů vydávat průkazy ke vstupu i řadovým influencerům. Má to však jednu podmínku: nesmí jít o nikoho, kdo je kritický k politice EU…
Rada Evropské unie rozhodla, že od července se online tvůrci mohou účastnit summitů EU a ministerských zasedání a natáčet videa pro YouTube, TikTok a Instagram.
Pokyny pro členské státy však obsahují jednu zvláštní podmínku: nesmí mezi nimi být „nikdo, kdo má publikované názory proti hodnotám EU.“
Co jsou to hodnoty EU? Nikdo se neptá. To je na vágním pravidle užitečné. Můžete ho namířit, kam chcete a nikdy to nebudete muset ospravedlňovat. Zveřejnili jste něco kritického o migraci? Věnovali jste se kauze Pfizergate?
Přemýšleli jste, jestli je euro dobrý nápad? Naznačovali jste, že se Evropská komise mýlí? Napsali jste, že existují jen dvě pohlaví? Kritizovali jste vyzbrojování Ukrajiny? Zpochybňovali jste klimatickou agendu? Varovali jste před islámem?
To vše běžně EU považuje za ono „porušování evropských hodnot.“
Neexistuje sice žádný seznam zakázaných názorů ani recenze, ale na základě dlouhodobé politiky EU je patrné, co je v jejím rámci považováno za ony „správné“ hodnoty.
Jak tedy bude probíhat schvalování influencerů? Úředník si jen prohlédne jejich staré příspěvky a zavolá.
Neexistuje žádná skupina pro svobodu tisku, která by byla připravena bránit nějakého influencera s 200 000 sledujícími, který natáčí vysvětlující videa o Radě.
EU tedy provede test veřejného mínění, zařadí jej pod „kritéria způsobilosti“ a předpokládá, že si nikdo nevšimne, že je to běžná cenzura.
Tvůrci obsahu mohou mít zejména mezi mladými mnohem větší dosah než „tradiční“ média. Spousta z nich osloví více lidí než reportéři. Tato selekce influencerů, kteří mají často velký dosah, opět potvrzuje, že svoboda slova není tím, co by patřilo k jedné z „hodnot EU.“
Smyslem svobodného tisku je možnost publikovat názory proti vám. Nelze prověřovat loajalitu reportérů a zároveň to nazývat svobodou tisku.
Vynechejte kritiku nejnovější politiky. Nepište negativně o von der Leyen. Vše podávejte pozitivně. Jinak máte smůlu a průkazku pro vstup nezískáte.
EU se samozřejmě zaštiťuje dobrými úmysly. Brusel tomu říká rozšíření zapojení a přiblížení institucí veřejnosti. Ostatní pravidla pro influencery jsou následující: potřebujete sledovanost, historii v politice a evropských záležitostech, žádné velké sponzorské dohody, žádné politické funkce.
Pak je tam ona klauzule o hodnotách, která tvůrce obsahu třídí na schválené neschválené.
Belgický poslanec Gerolf Annemans, europoslanec za Vlaams Belang, se sarkasmem řekl: „Já bych šel ještě dál: nic by se nemělo zpochybňovat.“
Lucas Hartong, bývalý nizozemský europoslanec za PVV jen suše poznamenal, že „EU a skutečná demokracie nejdou zrovna ruku v ruce.“ Švédští demokraté uvedli, že celá věc ukazuje, že „elita EU je čím dál zoufalejší.“
Přístup EU k jejím kritikům jen více vypovídá o oněch „hodnotách.“
Instituce, která by důvěřovala své legitimitě, by povolila vstup i svým kritikům. Prověřování loajality ve skutečnosti ukazuje, jak sebevědomě se vedení EU doopravdy cítí.
A kdo z tvůrců s největší pravděpodobností projde? Ti, kteří by stejně nikdy nechtěli pokládat jakékoli otázky „na tělo.“
Totáč jako eurounijní hodnota. Mocným jde o voličské hlasy, použití lidí jako kupců zboží a jejich osobní zapojení do zločinných válek. Svého času mocní volky nevolky souhlasili se vznikem sociálních států. Byly tři podmínky, ovšem. Jedna byla, aby byla silná střední třída. Podmínky se už v podstatě nenaplnili. Perskektivní jsou budoucí otroci, kteří nemají nic a budou mít nízkou uhlíkovou stopu, budou spokojení za existence X pohlaví, v patnáctiminutových městech. Něco se pošpatnilo.