Úplný dohled nad občany: Rejstřík majetku EU přichází zadními vrátky

Již nějakou dobu je známo, že se EU snaží – nyní zejména pod záminkou kontroly praní špinavých peněz – zavést celounijní majetkové registry. Po velkém humbuku, který přišel záhy po prvotním oznámení před několika lety, se toto téma zdánlivě uložilo k ledu.

Ale skutečně jen zdánlivě, realita je totiž taková, že se na registru zřejmě nadále pilně pracuje a k jeho zavedení by pak mělo dojít „zadními vrátky.“

Takový registr bude jednou skvělý nástroj pro zavádění systémů sociálních kreditů. Je až hrůzná byť jen představa, že by měla tento nástroj pro svoje účely k dispozici tvrdě totalitní EU.

Nyní se podle všeho snaží zjistit majetek zejména přes banky a katastry nemovitostí.

Když vešlo ve známost, že Evropská komise vypsala výběrové řízení na studii proveditelnosti všeobecného registru majetku, předstírala, že se o takové plány vůbec nestará.

Studie proveditelnosti byla dokončena a vše nasvědčuje tomu, že EU zavádí totální finanční dohled nad občany prostřednictvím bank. Ani jim, ani dozorovému úřadu se nepodařilo zjistit, na jakém právním základě banky v poslední době požadovaly informace o celkových aktivech zákazníků.

Pod názvem „Studie proveditelnosti pro evropský registr aktiv s ohledem na boj proti praní špinavých peněz a daňovým únikům“ vydala Evropská komise v roce 2021 výzvu k podávání nabídek, aby prozkoumala, jak lze propojit různé národní a celoevropské zdroje informací o vlastnictví aktiv, aby bylo možné získat komplexní obraz o majetku všech občanů a společností v EU.

Od března je zveřejňována závěrečná zpráva bruselského Centra pro evropská politická studia (CEPS) a poradenské společnosti EY. Jde o téměř 400stránkové dílo.

Komise i přes uvedené snahy odpověděla poslancům Evropského parlamentu, kteří byli touto situací konsternováni, že nemá žádné plány na celoevropský registr majetku.

Poslanci a média byli spokojeni s tímto polovičatým popíráním.  To bylo ovšem velmi naivní a předčasné. Kdo sleduje dění kolem utajovaných SMS mezi šéfkou EU a šéfem Pfizeru nemůže pochybovat o tom, že lhaní je v EU každodenní realitou.

Vše totiž nasvědčuje tomu, že Komise EU pracuje na projektu, který má podrobit občany totálnímu finančnímu dohledu. V květnu 2024 přijala Rada EU na návrh Komise balíček právních opatření proti praní špinavých peněz.

Ten zahrnuje směrnici, která „vyžaduje, aby členské státy zřídily centrální registry bankovních účtů, které umožní včasnou identifikaci všech fyzických nebo právnických osob, které jsou zaměstnány úvěrovými nebo finančními institucemi na jejich území. Součástí registru mají být také účty pro úschovu, účty kryptoaktiv a bezpečnostní schránky.“

Musí také zřídit centrální rejstříky nemovitostí a centrální registry vlastníků společností. Aby měly orgány ze všech členských států přímý přístup k těmto informacím, musí vlády zřídit ústřední přístupové body.

Pro mezinárodní přístup do registrů účtů centrálních bank existuje samostatná směrnice. Ta stanoví „síťový systém pro registry bankovních účtů,“ který má být vyvinut a provozován Komisí.

To znamená, že to, co mají banky z hlediska informací, mohou mít i daňové a donucovací orgány tím, že nahlédnou do všech účtů jakékoli osoby nebo společnosti.

Orgány sociální správy mohou tyto informace získat i nepřímo, a to vyjádřením více či méně oprávněného podezření ze společenského podvodu ze strany státních zástupců.

Například v Německu dochází každoročně k více než jednomu milionu dotazů na účet.

Banky nedávno požádaly o celková aktiva

Pokud tedy bude EU nyní potřebovat zřídit vlastní registr, jednoduše může požádat banky, aby se registr bankovních účtů stal registrem majetku zadními vrátky. Zdá se, že přesně tato strategie je sledována.

V posledních letech, zhruba paralelně se studiemi o možnosti registru majetku, je patrné, že banky konfrontují své nové i stávající zákazníky se stále rozsáhlejšími žádostmi o informace, které v případě stávajících zákazníků často doprovázejí hrozbou zrušení účtu.

Zákazníci mají najednou informovat banky o svých celkových aktivech a jejich původu. Stále častěji se také rozšiřují požadavky na prokázání příjmu.

Pravidelně se odkazuje na požadavky regulačních orgánů, zejména na ustanovení zákona o praní špinavých peněz o identifikaci klienta.

Jako odůvodnění jsou uváděny i blíže nespecifikované požadavky EU. To platí i pro dlouholeté stávající zákazníky, a to i pro ty, u kterých se na jejich účtech nikdy nic nápadného nestalo.

Banky se nyní klientů ptají na celkový majetek a jeho původ, dále na profesi, odvětví, celkové příjmy a zdroj příjmů.

Noví zákazníci i stávající zákazníci se proto musí bance zcela finančně vystavit, a tím tedy všem úřadům, které mají k těmto datům přístup.

Stále více bank v EU nyní také ruší účty těm klientům, kteří odmítnou sdělit požadované majetkové informace. Výčet takových bank je velmi dlouhý a lze očekávat, že brzy budou detailní informace od klientů vyžadovat i ty banky, které tak dosud nečinily.

V některých zemích EU, jako například v Řecku nebo Španělsku,  již požadují vyplnění velmi detailních formulářů všechny banky.

Způsob, jak se prostřednictvím bank dostat k finančně transparentním občanům a firmám, je zrádný, ale důmyslný. Protože občané proti tomu nemají ve většině evropských zemí žádný právní postih. Stát nejedná přímo. Správní jurisdikce proto není k dispozici.

Banky mohou být žalovány, ale taková žaloba zpravidla není úspěšná.  Je mnohem levnější a méně riskantní hledat jinou banku – pokud je to ještě možné.

Jednou totiž bude situace podobná jako v Řecku či Španělsku: nenajdete žádnou banku, která by vám nepředložila sáhodlouhý dotazník, bez jehož vyplnění si účet prostě nezaložíte.

Skutečnost, že se ve Velké Británii děje totéž jako v EU, naznačuje, že hnací síly jsou výše.

Je zřejmé, že místo, odkud tato politika přichází, je Finanční akční výbor pro praní špinavých peněz a financování terorismu (FATF): „Pracovní skupina pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu.“

V tomto neformálním orgánu ve stínové říši mezinárodních tvůrců standardů se scházejí zástupci bezpečnostních orgánů, aby se dohodli na standardech pro boj proti praní špinavých peněz, daleko od jakékoli parlamentní kontroly.

Bankovní regulátoři – a samozřejmě i banky – se těmito pro forma nezávaznými doporučeními řídí. Důvodová zpráva ke směrnicím a nařízením EU o praní špinavých peněz totiž výslovně odkazuje na doporučení FATF a zcela přirozeně předpokládá, že jsou implementována.

Nařízení EU o boji proti praní peněz, které Rada přijala v květnu, uvádí:

„Při činnosti Unie by měla být i nadále zohledňována doporučení Finančního akčního výboru (FATF) a nástroje dalších mezinárodních subjektů působících v boji proti praní peněz a financování terorismu.

Aby bylo možné ještě účinněji bojovat proti praní peněz a financování terorismu, měly by být příslušné právní akty Unie ve vhodných případech uvedeny do souladu s mezinárodními standardy FATF pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení.“

Vzhledem k tomu, že obhájci spotřebitelů a volení poslanci nemají žádný vliv na dohody FATF, není překvapivé, že důsledky implementace jsou extrémně nepřátelské vůči ochraně dat a umožňují bankám a úřadům extrémně dalekosáhlá práva na zásah do finančního soukromí.

Výsledek

Vlády a EU, které by chtěly mít registr aktiv a finančně transparentní občany, se mohou k tomuto cíli přiblížit tím, že banky požádají, aby od svých zákazníků vymáhaly finanční informace na nejvyšší úrovni.

Vzhledem k tomu, že odpovídající chování bank je v celé EU i mimo ni na denním pořádku, aniž by existovala transparentnost ohledně právního pozadí, je důvodné se domnívat, že přesně to se děje.

Na začátku se informace ještě nekontrolují a můžete jednoduše cokoliv specifikovat. Údaje se také dosud nepřenášejí do registrů bankovních účtů, které jsou v současné době zřizovány a propojovány na evropské úrovni.

Hmatatelnými se tedy stávají pouze tehdy, když jsou konzultovány jednotlivými bankami. Vývoj je však vysoce nebezpečný.

Jakmile budou zřízeny propojené registry a pro banky se stane normou nutit zákazníky, aby se finančně obnažili, bude snadné do registrů přidat další informace. Pak lze například automaticky porovnávat informace poskytnuté zákazníkem v různých bankách a souhrn aktiv, která spravují, a odhalovat rozpory.

To pak může vést k obviněním z praní špinavých peněz a uzavření nebo dokonce pozastavení účtu. V důsledku toho nebudou mít občané jinou možnost než všechen svůj majetek svěřit bankám – a tím i úřadům. Výsledkem by byl celoevropský registr aktiv zadními vrátky.

Aby bylo možné tomu v případě potřeby zabránit, bylo by velmi užitečné, kdyby europoslanci využili svého komplexnějšího práva na informace a donutili  Evropskou komisi k vytvoření transparentnosti.

Je nutné se ptát, jaká pravidla musí banky skutečně dodržovat, pokud jde o informace o aktivech a doklady o zaměstnání, zda jsou oprávněny nebo dokonce povinny standardně požadovat celková aktiva a jak se proti tomu mohou zákazníci bránit.

Ale především je třeba zajistit, aby obecný registr aktiv nebyl vytvářen za zády občanů EU a bez parlamentní diskuse a usnesení.