Bezos po exodu předplatitelů – většinou woke fanatiků – nyní vysvětluje důvod proč odmítl podpořit jakéhokoli kandidáta do voleb. Tedy nejde o to, že by podpořil Trumpa. To rozhodně ne – a pravděpodobně ho ani nebude volit. Nicméně odmítl, aby jeho mainstreamový deník otevřeně podpořil kohokoli, tedy i Harrisovou.
Přitom v USA již roky některé přední deníky vyslovují podporu tomu či onomu kandidátovi, což ovšem často ani nemusí dělat, protože svoje sympatie jasně vyjadřují již svým zpravodajstvím.
Tak to známe i u nás. Jen málokdy vidíte, že by jakýkoli mainstream otevřeně napsal, že podporuje toho či onoho kandidáta, ale vzhledem k jejich stylu psaní či vedení debat okamžitě poznáte, kdo je jejich favoritem.
Ovšem v USA bylo v některých médiích zveřejňování podpory konkrétnímu kandidátovi běžné. Nicméně už nejméně tři deníky odmítly otevřeně kohokoli podpořit, přitom ještě v roce 2020 tyto deníky podpořily Bidena.
Odliv předplatitelů a „novinářů“ nastal prakticky záhy poté, co vlastníci daných médií tento úmysl nikoho nepodpořit oznámili.
Jedním z těchto médií je Washington Post, jehož spoluvlastníkem je majitel Amazonu, multimiliardář Jeff Bezos.
Co je pro redaktory úvodníku Washington Post pravděpodobně ještě trýznivější, je fakt, že Jeff Bezos právě napsal vysvětlení svého rozhodnutí nedovolit woke novinám, aby podpořily Kamalu.
Názor tohoto multimiliardáře možná mnohé šokuje. Je pravděpodobné, že cítí změnu směřování politiky a chystá si tak „zadní vrátka.“
Dále již tedy Jeff Bezos a jeho vysvětlení proč se oproti zvyklostem rozhodl zakázat podporu jakéhokoli kandidáta:
Propast v důvěryhodnosti lze překlenout nezávislostí.
V každoročních průzkumech veřejného mínění o důvěře a reputaci se novináři a média pravidelně propadají na samé dno, často těsně nad Kongres.
V letošním průzkumu Gallupova ústavu se nám však podařilo dostat se pod Kongres. Naše profese je nyní nejméně důvěryhodná ze všech. Něco, co děláme, zjevně nefunguje.
Dovolte mi uvést analogii. Hlasovací stroje musí splňovat dva požadavky. Musí spočítat hlasy přesně a lidé musí věřit, že hlasy spočítají správně. Druhý požadavek je odlišný od prvního a je stejně důležitý jako první.
Podobně je tomu s novinami. Musíme být přesní a musí se nám věřit, že jsme přesní. Je to hořká pilulka, ale selháváme v druhém požadavku. Většina lidí věří, že média jsou zaujatá.
Každý, kdo to nevidí, věnuje realitě mizivou pozornost a ti, kdo s realitou bojují, prohrávají. Realita je neporažený šampion. Bylo by snadné obviňovat ostatní z našeho dlouhého a pokračujícího poklesu důvěryhodnosti (a tedy poklesu dopadu), ale mentalita oběti tomu nepomůže.
Stěžování si není strategie. Musíme pracovat tvrději, abychom kontrolovali to, co můžeme kontrolovat, abychom zvýšili svou důvěryhodnost.
Prezidentská podpora nijak nevychyluje misky vah ve volbách. Žádní nerozhodnutí voliči v Pensylvánii neřeknou: „Jdu s podporou novin A.“ Žádní. Prezidentská podpora ve skutečnosti vytváří dojem zaujatosti. Vnímání ne-nezávislosti.
Ukončit ji je principiální rozhodnutí a je správné. Eugene Meyer, vydavatel The Washington Post v letech 1933 až 1946, si myslel totéž a měl pravdu. Odmítnutí podpořit prezidentské kandidáty samo o sobě nestačí k tomu, abychom se posunuli na žebříčku důvěry velmi vysoko, ale je to smysluplný krok správným směrem.
Přál bych si, abychom tu změnu udělali dříve, než jsme to udělali, v okamžiku vzdáleném od voleb a emocí kolem nich. To bylo nedostatečné plánování, a ne nějaká záměrná strategie.
Rád bych také objasnil, že zde nepůsobí žádné protiplnění jakéhokoli druhu. Ani kampaň, ani kandidát nebyli konzultováni ani informováni na žádné úrovni nebo žádným způsobem o tomto rozhodnutí. Bylo to vyrobeno zcela interně.
Dave Limp, generální ředitel jedné z mých společností, Blue Origin, se v den našeho oznámení setkal s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem. Povzdechl jsem si, když jsem to zjistil, protože jsem věděl, že by to poskytlo munici těm, kteří by to chtěli zarámovat jako něco jiného než principiální rozhodnutí.
Faktem ale je, že jsem o tom setkání nevěděl předem. Ani Limp o tom předem nevěděl. Schůzka byla naplánována rychle. Neexistuje žádná souvislost mezi tím a naším rozhodnutím o prezidentské podpoře a jakýkoli jiný návrh je nepravdivý.
Pokud jde o zdání konfliktu, nejsem ideálním vlastníkem The Post. Každý den se někde setkává nějaký manažer Amazonu nebo Blue Origin nebo někdo z dalších filantropů a společností, které vlastním nebo do kterých investuji, s vládními úředníky.
Jednou jsem napsal, že The Post je pro mě „komplexifikátor“. Ale ukázalo se, že jsem také složitý pro The Post.
Na mé bohatství a obchodní zájmy můžete pohlížet jako na hráz proti zastrašování, nebo na ně můžete pohlížet jako na pavučinu protichůdných zájmů.
Pouze mé vlastní principy mohou vychýlit rovnováhu od jednoho k druhému. Ujišťuji vás, že mé názory jsou ve skutečnosti principiální a věřím, že moje historie jako vlastníka The Post od roku 2013 to podporuje.
Samozřejmě, že se můžete svobodně rozhodnout, ale vyzývám vás, abyste za těch 11 let našli jeden příklad, kdy jsem přesvědčil kohokoli v Postu ve prospěch svých vlastních zájmů. To se nestalo.
Nedostatek důvěryhodnosti není jedinečný pro The Post. Naše bratrské noviny mají stejný problém. A to je problém nejen pro média, ale i pro národ. Mnoho lidí se obrací k neformálním podcastům, nepřesným příspěvkům na sociálních sítích a dalším neověřeným zpravodajským zdrojům, které mohou rychle šířit dezinformace a prohlubovat rozpory.
Washington Post a New York Times vyhrávají ceny, ale stále častěji mluvíme pouze s určitou elitou. Čím dál tím víc mluvíme sami se sebou. (Nebylo tomu tak vždy – v 90. letech jsme dosáhli 80% penetrace domácností v metropolitní oblasti D.C.)
I když neprosazuji a nebudu prosazovat své osobní zájmy, také nedovolím, aby tento článek zůstal na autopilotu a upadl do bezvýznamnosti – předběhnut neprozkoumanými podcasty a ostny na sociálních sítích – ne bez boje. Je to příliš důležité.
V sázce je příliš mnoho. Svět nyní více než kdy jindy potřebuje důvěryhodný a nezávislý hlas, a kde jinde by měl tento hlas přicházet než v hlavním městě nejdůležitější země světa? Abychom tento boj vyhráli, budeme muset procvičit nové svaly.
Některé změny budou návratem do minulosti a některé budou novými vynálezy. Kritika bude samozřejmě nedílnou součástí čehokoli nového. Tak to chodí na světě. Nic z toho nebude snadné, ale bude to stát za to.
Jsem tak vděčný, že mohu být součástí tohoto úsilí. Mnozí z nejlepších novinářů, které najdete kdekoli, pracují v The Washington Post a každý den pečlivě pracují, aby se dostali k pravdě. Zaslouží si, aby se jim věřilo.
Ironií samozřejmě je, že alternativní mediální prostor (a většina neliberálních reportérů) říká mnoho z toho už roky – jen aby byli zakazováni, očerňováni, odmítáni v přístupu.
Otázkou je zda nyní, když Bezos rozbil skleněný strop elitní odtažitosti, uvidíme obvyklou tsunami křičících, hysterických rezignací nebo…
Je toto bod obratu – je to okamžik, kdy se média vracejí ke zprávám a ne k názorům?
Kam půjdou všichni ti „rezignující“ reportéři do práce, pokud ostatní vlastníci médií budou následovat Bezosovu cestu? Substack? Jak to funguje pro libtardy?
Máme silné podezření, že to nebude rychlý obrat. Zaslepená libtardí obrana všeho, co je spravedlivě pokrokové (a tudíž jediné „pravdy“), nezmizí přes noc.
A v tomto duchu, krátce poté, co Bezos vypustil tento úvodník, se další – už třetí – hlavní mainstreamový zpravodajský kanál rozhodl Kamalu NEPODPOŘIT…
WaPo většinou podporovalo demokraty téměř sto let (od roku 1928 byli pouze 3 republikáni):
• 1932 až 1944: Franklin D. Roosevelt (demokrat)
• 1948: Thomas Dewey (republikán)
• 1952 a 1956: Dwight D. Eisenhower (republikán)
• 1960: John F. Kennedy (demokrat)
• 1964: Lyndon B. Johnson (demokrat)
• 1968: Hubert Humphrey (demokrat)
• 1972: George McGovern (demokrat)
• 1976 a 1980: Jimmy Carter (demokrat)
• 1984: Walter Mondale (demokrat)
• 1988: Michael Dukakis (demokrat)
• 1992 a 1996: Bill Clinton (demokrat)
• 2000: Al Gore (demokrat)
• 2004: John Kerry (demokrat)
• 2008: Barack Obama (demokrat)
• 2012: Barack Obama (demokrat)
• 2016: Hillary Clintonová (demokratka)
• 2020: Joe Biden (demokrat)
• 2024: Neutrální
Los Angeles Times byly prvními novinami, které odmítly podpořit Kamalu Harrisovou a další média údajně následují. A to i přesto, že zaznamenávají odliv svých woke předplatitelů i politicky silně jednostranně vyhraněných „novinářů.“
Toto chování korporátních médií svědčí o tom, že jejich vlastníci – většinou multimiliardáři – vycítili přicházející politické změny. Nyní budou také nuceni po odchodu novinářů vyměnit celé redakce.
Jde jen o obavu, co bude, pokud vyhraje Trump nebo ví něco, co my nevíme?
Kdyby se tak zachoval jen jeden vlastník korporátních médií v USA, pak by to nemuselo nic znamenat. Ale když se jich k podobnému kroku odhodlá víc, začne to vyvolávat otázky…
