Všimli jste si, že v různých soutěžích dnes dávno nejde o to, kdo je nejlepší – tedy kdo má největší talent či znalosti? To je zcela nepodstatné. Jak nám ukázala Eurovize, tak záleží na příslušnosti k sexuálním menšinám, zejména pokud se hlásíte k nějakým relativně novým genderovým identitám.
Jste-li tedy nebinární, trans nebo fluidní, případně pokud se identifikujete jako kočka, medvěd nebo letadlo, pak jste považovaní již jen z toho titulu za celebritu.
V jiných – poněkud konzervativněji pojatých soutěžích – je pak tím hlavním kritériem rasa. Jste-li barevní, pak nemusíte být nejlepší, abyste získali přední příčky.
Oproti tomu běloši – zejména pokud se hlásí k jednomu ze dvou běžných pohlaví a navíc jsou heterosexuální – jsou předem diskvalifikováni jen kvůli své barvě kůže.
Protibělošský rasismus začal být zejména od protestů BLM velmi prosazován především v USA, což se postupně přelilo i do Evropy – a to dokonce i do zemí, které nepatřily k hlavním koloniálním mocnostem.
V právě proběhlé mezinárodní literární soutěži, která se konala v Berlíně, dali velmi jasně najevo, že běloši se o podobné ceny nesmí ucházet. A co víc, vadí dokonce i to, když překládají knihy barevných autorů.
Literární cena by vlastně měla být o literární kvalitě. Dům světových kultur v Berlíně dává přednost výběru laureátů na základě barvy pleti, tvrdí dvě bývalé porotkyně. Co k případu říká německá ministryně kultury Claudia Rothová?
Dvě bývalé porotkyně renomované Mezinárodní ceny za literaturu v Berlíně si v novinovém článku stěžovaly na protibělošský rasismus při posledním slavnostním udílení cen.
„Bylo to o národnosti, etnicitě, barvě pleti, politice, a ne o literatuře,“ píší Juliane Liebertová a Ronya Othmannová v článku pro Die Zeit. Obě byly v loňském roce součástí sedmičlenné poroty ceny.
Konkrétně obě bývalé porotkyně nahlásily několik rasistických a sexistických výroků a rozhodnutí v rámci poroty. Liebertová byla například uražena jiným porotcem slovy: „Jako bílá žena tady stejně nemáte co říkat!“
Při užším výběru se většina členů poroty vyslovila proti autorům Mariette Navarro a Peteru Nadasovi, protože Navarro je „bílá Francouzka“ a Nadas je „bílý muž a privilegovaný bílý autor.“
Literární kvalita při rozhodování nehrála roli. Jeden z porotců prý zdůraznil: „Promiňte, miluji literaturu, ale politika je důležitější.“
Vítěz Mohamed Mbougar Sarr také obdržel cenu z rasistických důvodů.
Jeho román „Nejtajnější vzpomínka na lidi“ je z literárního hlediska zaslouženým vítězem, píší Liebertová a Othmannová (viz obrázek).
Porota však vybrala Sarra především proto, že je černoch, a to i přesto, že jeho dva překladatelé jsou běloši.
Běloši obecně nemohou překládat černošské autory, zaznělo v porotě, která nakonec i přes tuto diskvalifikaci vybrala Sarra jako laureáta ceny.
Cenu, která je dotována částkou 35 000 eur, udělují Haus der Kulturen der Welt (HKW) a Stiftung Elementarteilchen.
Podle Liebertové a Othmannové se schůzky zúčastnilo několik zaměstnanců HKW, aby vybrali užší výběr a dokonce jej moderovali.
Kromě toho také vyjádřili svou kritiku vedení HKW kolem uměleckého ředitele Bonaventury Soh Bejeng Ndikunga (na titulním obrázku s mikrofonem), uvedly dvě bývalé porotkyně.
Na rozdíl od většiny jejich tehdejších kolegů nebyly letos znovu jmenovány do poroty.
Celý prohnilý západ jde do kopru. Nakonec budeme rádi, když tady udělají pořádek Rusové nebo muslimové.