Bývalý šéf Frontexu vypráví, jak byl ze svého postu vyhozen proto, že chtěl střežit hranice před invazí

Do europarlamentu za stranu RN Marine le Penové nyní míří bývalý šéf Frontexu, který se k němu dal jen proto, že chtěl střežit evropské hranice před invazí. Jenže záhy zjistil, že úmysl EU byl v tomto směru zcela jiný, než střežení hranic. I to ho nakonec vedlo k rozhodnutí vstoupit do jediné europarlamentní frakce, která bojuje proti invazi.

Vzhledem k tomu, že bývalý šéf Frontexu je na kandidátce na 3. místě, tak je prakticky jisté, že se stane europoslancem. Ve Francii totiž v preferencích vede s velkým náskokem právě strana RN, která patří do frakce ID, takže do EU vyšle možná i kolem 20 europoslanců.

Většina Evropanů si zcela mylně myslí, že Frontex byl založen proto, aby bránil Evropu před invazí, nicméně zkušenosti bývalého šéfa hovoří o opaku. Frontex má za cíl působit jen jako další pašerácká neziskovka, pouze plně hrazená z daní evropských občanů.

A kdo se odmítá podřídit, ten je záhy vyštípán – a to nejen EU, ale také promigračními neziskovkami, které na invazi neskutečně vydělávají.

Fabrice Leggeri  je muž, který stál  v čele Frontexu celých 7 let. Jeho cílem bylo proměnit Frontex do hloubky, z malé humanitární struktury na evropskou pohraniční policii.

Ale stal se terčem neziskovek a levice pro jeho vedení a byl považován za příliš pevného v otázce imigrace, proto byl nucen v roce 2022 rezignovat.

K největším odpůrcům Leggeriho patřila eurokomisařka Johanssonová, fanatická vítačka, která dlouhodobě kritizovala jeho snahy o střežení hranic, namísto toho, aby Frontex fungoval jako „uvítací výbor,“  jak si švédská eurokomisařka představovala.

Už v roce 2021 proti němu rozběhla kampaň.

Úředníci Stálého sboru, podřízení Leggerimu, kteří byli často při výkonu svých funkcí v nebezpečí, pak trpěli tím, že nemohli nosit na obranu  zbraně.

Evropská komise jim odmítla povolit nošení zbraní, i když Leggeri neustále naléhal na to, aby mohli být zástupci Frontexu, kteří často přichází do kontaktu s nebezpečnými zločinci a džihádisty, ozbrojeni.

Tváří v tvář této nemožnosti pracovat v bezpečí a unavený z kritiky takzvaných „charitativních“ sdružení, Fabrice Leggeri předložil svou rezignaci v dubnu 2022 poté, co proti němu EU rozběhla disciplinární řízení!

Proč? Protože Frontex tehdy pomáhal Řekům posílat ilegály zpět do Turecka. Podle EU to bylo proti pravidlům, ilegálové měli být Řeckem přijati a mělo jim být umožněno požádat o azyl.

EU obvinila Frontex, respektive Leggeriho, z několika stovek případů nelegálního vytlačování migrantů na řecko-turecké hranici.

Dva roky poté, co byl nucen odstoupit, se Leggeri přidává k politické straně, která ve Francii jako jediná parlamentní strana dlouhodobě prosazuje střežení evropských hranic.

K jeho odchodu z Frontexu dodává:

„V dubnu 2022 jsem opustil svou roli ředitele agentury Frontex, protože jsem si uvědomil, že již nemám politické prostředky nezbytné k plnění svěřené mise.

Od roku 2015 se tato mise skládala ze zřízení evropského sboru pohraniční a pobřežní stráže na ochranu Francie a Evropy před migračním vlnou.

Od října 2019 jsem však během svých prvních výměn s novou evropskou komisařkou paní Johanssonovou, zaznamenal změnu ve směrnicích. Frontex přestal být pohraniční stráží.“

K situaci, která v té době nastala, řekl:

„Ve skutečnosti jsem byl za to, že jsem chtěl mít pod kontrolou imigraci, vystaven tlaku a cítil jsem všeobecnou opuštěnost. Francouzská vláda na mě tlačila, abych rezignoval. Německo nebylo nakloněno mě podporovat. Evropská komise, která ke mně byla zjevně nepřátelská, chtěla, abych odešel.“

A jaké bylo jeho překvapení, když slyšel zdůvodnění eurokomisařky Johanssonové, která proti němu od začátku, co byla ve své funkci, brojila:

„Vaším úkolem je přivést migranty do Evropy a přivítat je, protože přicházejí s láskou. A ať se vám to líbí nebo ne, jsme stárnoucí kontinent a tak je musíte pustit dovnitř.“

Po nástupu stávající politické garnitury EU v roce 2019 se tedy stal Frontex již zcela oficiálně jen další pašeráckou neziskovkou. A jak známo, také stávající šéf Frontexu již tvrdí, že hranice nelze střežit, protože kdo chce, ten se přes ně dostane.

Ve vodách mezi Afrikou a Evropou působí spousta pašeráckých neziskovek, ale ty jsou většinou dotovány domovskými zeměmi (což je ve většině případů Německo), církví, Sorosovými neziskovkami, různými dobrovolníky a jen zčásti z EU.

Nicméně Frontex je 100% financován z daní Evropanů. Funguje pod pláštíkem „pohraniční stráže,“ nicméně zodpovědná eurokomisařka přiznává, že jeho funkce je zcela jiná: má napomáhat výměně obyvatel a vítat ty, kteří přichází obsadit Evropu.

A ti, kteří mají být vyměněni, si za to ještě zcela dobrovolně platí už jen tím, že chtějí být součástí EU.