Budou uhlíkové pasy realitou příštích let?

O měření uhlíkové stopy se hovoří již delší dobu a podle všeho se má zavádět v rámci systému sociálních kreditů poté, co bude plošně zavedena povinná digitální identita (ID).

Ve většině zemí je již skutečně ID vydávána, také v rámci EU se již vydává eID. Prozatím dobrovolně, ale jak dlouho? ID je koncipována tak, aby v ní bylo mnohem víc údajů než v jakémkoli stávajícím dokladu.

Půjde nejen o sloučení všech existujících dokladů, ale bude zde také vaše zdravotní karta, očkovací průkaz, údaje o rodině a vzdělání, mimo adresy také telefon a e-mail a samozřejmě i otisky prstů, sken duhovky a obličeje.

ID má být propojitelná s digitální měnou centrální banky (CBDC) a systémem sociálních kreditů. Tam by již měly být zaznamenány i vaše zvyklosti a chování, což určí váš sociální kredit.

Podle všeho bude tím hlavním měření uhlíkové stopy (uhlíkovou stopu zvyšuje zejména cestování či konzumace masa) a poté bude vyhodnocen váš uhlíkový kredit.

Připomínám, že toto měření uhlíkové stopy se již asi dva roky testuje v několika evropských zemích v různých lokalitách – jde například o Itálii – Řím a Boloňu, Německo (Bavorsko), Norsko, Holandsko, Rakousko (Vídeň) a Velkou Británii.

Toto testování aktuálně probíhá na dobrovolné bázi a zatím se uplatňuje jen systém odměn pro ty, kterým se daří snížit uhlíkovou stopu. V budoucnu se samozřejmě počítá i s tresty pro ty, kteří budou mít uhlíkovou stopu příliš vysokou.

O zavedení jakýchsi „uhlíkových pasů“ – ne nepodobných „covid pasům“- se hovoří již nějakou dobu. A pokud si myslíte, že by je nepoužili, pak si vzpomeňte, že i Covid pasy byly využity k segregaci neposlušných pod vylhanou záminkou, že jde o doklad bezinfekčnosti.

Stačí, když například WHO vyhlásí stav klimatické nouze – a uhlíkové pasy budou záhy zavedeny stejně rychle jako ty covidové.

Na poslední klimatické konferenci OSN (COP28) ve Spojených arabských emirátech byla představena myšlenka těchto uhlíkových pasů, kterou podporuje Mezinárodní měnový fond (MMF).

Tyto digitální průkazy jsou navrženy tak, aby zaznamenávaly a omezovaly uhlíkovou stopu člověka, údajně za účelem podpory udržitelného životního stylu a snížení globálních emisí uhlíku.

Ale stejně jako jiné jevy používané vládami k omezování svobod a zvýšení dohledu a sledování, uhlíkové pasy vzbuzují vážné obavy o občanské svobody a svobodu jednotlivce.

Uhlíkový pas sleduje množství oxidu uhličitého, které člověk vypustí během cestování, spotřeby energie a dalších každodenních činností.

Cílem je stanovit osobní uhlíkový limit, který povzbudí nebo přinutí jednotlivce, aby přijali ekologičtější postupy. 

Největší obavou kolem uhlíkových pasů je narušení soukromí. Přesné určení uhlíkové stopy člověka vyžaduje rozsáhlý sběr dat, od cestovních zvyklostí, přes potravní návyky až po spotřebu energie. 

Tato úroveň dohledu by mohla vytvořit komplexní profil životního stylu osoby, což by vyvolalo obavy, že by citlivé osobní informace mohly být zneužity nebo zpřístupněny neoprávněnými osobami.

Zavedení CO₂ pasů také představuje riziko sklouznutí k autoritářství. Za Covidu jsme všichni viděli, jak se vlády doslova vyžívaly v tom, když mohly zavádět tvrdou diktaturu. 

Mechanismus uhlíkových pasů by teoreticky mohl být použit pro jiné formy monitorování a kontroly, což by vytvořilo znepokojivý precedens.

Šéfka MMF, Kristalina Georgieva, se zúčastnila COP28 a hovořila o globálním systému uhlíkových kreditů pro společnosti ve stejné podobě, jako jej již známe v EU.

Firmy si samozřejmě započítávají stále rostoucí uhlíkové daně do koncové ceny výrobků, na což opět doplácí zejména spotřebitelé.

Uhlíkové pasy pro celou populaci požaduje také OSN či WEF.

Je zde tedy velký prostor se ptát: Proč tak intenzivní zaměření na tuto konkrétní politiku?

Protože je skvělým nástrojem totální kontroly. Aby bylo možné účinně kontrolovat individuální spotřebu uhlíku, byla by nezbytná velmi komplexní monitorovací opatření.

Jak jinak by mohli zjistit, jak často, kam a čím cestujete, co jíte a jakou máte doma spotřebu energie?

Zaměření na odklon od fosilních paliv přichází uprostřed geopolitické krize, ve které hraje klíčovou roli energie.

Georgieva je nicméně optimistická: Svého bývalého zaměstnavatele, EU, nazývá „příběhem o úspěchu“ a pochvaluje si uhlíkovou politiku Bruselu: „Systém obchodování s emisemi nejen snížil emise, ale také přinesl vládám 191 miliard dolarů prostřednictvím uhlíkových povolenek.“

Ovšem už neřekla ani slovo o tom, že ceny uhlíkových povolenek jsou zahrnuty do koncových produktů firem, které jsou nuceny je platit. Tyto „odpustky“ tak nakonec zaplatí koncový zákazník.

Ale to není všechno. O uhlíkových kreditech se loni na COP28 mluvilo opravdu hodně. Podle pozorovatelů jsou však uhlíkové poplatky zaváděny a propagovány, aniž by byla dosud dohodnuta pravidla pro systém, který má být zaveden globálně.

Studie, které byly navíc v tomto směru provedeny, neukazují žádné významné snížení emisí CO2, pokud vůbec nějaké.

Ve své nejjednodušší podobě by CO₂ pas byl digitální knihou, ve které jsou zaznamenány emise CO₂ osoby – například v souvislosti s cestováním. 

To by mohlo zahrnovat lety, cesty autem a dokonce i používání veřejné dopravy. Předpokladem je podporovat udržitelnější možnosti cestování tím, že lidé budou přímo odpovědní za svou uhlíkovou stopu.

Aby byl systém uhlíkových pasů účinný, má nabízet pobídky pro nízké emise uhlíku, například ve formě daňových úlev nebo odměn. Vysoké emise by naopak mohly být trestány, od vyšších daní až po cestovní omezení. 

EU, která již skutečně chystá podobný systém pro všechny občany, počítá s tím, že ti, kteří budou mít příliš velkou uhlíkovou stopu, by si mohli nakupovat kredity od těch, kteří ji mají minimální.

Podle návrhů by však tato minimální uhlíková stopa příslušela tak jedině bezdomovcům.

Zavedení uhlíkových pasů by mohlo vést k omezení základního práva na svobodu pohybu. Potenciální trest za nadměrné cestování by mohl omezit svobodu cestování lidí s vyšší uhlíkovou stopou, což by vyvolalo etické otázky týkající se spravedlnosti a svobody.

Aby bylo možné přesně zaznamenávat emise CO₂ osoby související s cestováním, byl by nutný komplexní monitorovací systém. To by mohlo zahrnovat sledování cestovních tras, používání vozidel a dokonce i denní toky dojíždění. 

Takový dohled vyvolává značné obavy o soukromí, protože by bylo nutné shromažďovat, uchovávat a analyzovat velké množství osobních údajů.

Hromadění osobních cestovních údajů představuje riziko narušení dat a jejich zneužití. Citlivá povaha těchto informací by mohla jednotlivce učinit zranitelnými vůči narušení jejich soukromí, vůči cílené reklamě a v nejhorším případě vůči zneužití jejich cestovních návyků.

V zemích, kde se však aktuálně testuje měření uhlíkové stopy, se nejčastěji zaměřují na nákupní zvyklosti. To lze samozřejmě jen tehdy, kdy daný jedinec platí kartou. Tímto způsobem je sledováno zejména nakupovaní masa, vajec a mléčných výrobků či pohonných hmot.

Tedy výrobků, které podle propagandistů zanechávají největší uhlíkovou stopu. Je ovšem nejasné, jak se to přepočítává, pokud dané zboží testovaná osoba nakupuje pro celou rodinu.

Sledování toho, co jednotlivci jedí a kam a čím cestují, by vyžadovalo vysokou úroveň dohledu, což vyvolává značné obavy o soukromí. To by mohlo vést ke scénáři, kdy osobní rozhodnutí o životním stylu již nebudou soukromá, což by mohlo představovat porušení základních svobod.

Pro efektivní sledování těchto aspektů by uhlíkový pas vyžadoval přístup k bezprecedentnímu množství osobních údajů, včetně GPS a údaje o poloze pro sledování chování na cestách.

Sledovala by se i nákupní data pro měření spotřeby energie a potravin či údaje o online aktivitě k určení uhlíkové stopy digitální zábavy.

Toto komplexní shromažďování dat vyvolává značné obavy o soukromí, protože by poskytlo podrobný vhled do nejintimnějších aspektů života člověka.

Jakmile bude infrastruktura uhlíkových pasů vybudována, mohla by být snadno použita pro jiné formy monitorování, které přesahují původní environmentální cíle. 

To by mohlo vést ke scénáři, kdy jsou data používána pro vymáhání práva nebo pro komerční účely.

Centralizovaný sběr tak velkého množství osobních údajů je také klíčovým cílem kybernetických útoků. Únik dat by mohl vést k prozrazení citlivých osobních údajů, což představuje rizika, jako je krádež identity, obtěžování a různé formy kybernetické kriminality.

V novém světovém řádu, kde budou uhlíkové pasy povinné, by koncept anonymity musel zcela zmizet.

Neustálé sledování a shromažďování dat by znamenalo, že téměř každý aspekt lidského života je zaznamenáván, analyzován a případně přezkoumáván.