Odmítnutí nadějné léčby britské holčičce: Další příklad totálního úpadku společnosti

Snaha o zavedení legální eutanazie takřka pro každého – bez ohledu na to, zda je nevyléčitelně nemocný – se již objevuje v několika zemích.

V Holandsku a Kanadě, kde se již postupně zavádí eutanazie také pro děti, invalidy, psychicky nemocné, mentálně postižené, chudé či jakkoli aktuálně životem znechucené jedince, se postupně blíží k bodu, kdy bude nabídnuta eutanazie prakticky pro kohokoli, kdo třeba jen uvažuje o sebevraždě.

To se již občas děje, například v Kanadě se vyskytlo několik případů, kdy byla eutanázie nabídnuta tělesně postiženým, kteří o smrti ani na  moment neuvažovali.

Ve Velké Británii se nyní objevil případ, který jen potvrzuje, že úcta k lidskému životu se již vytrácí a dokonce už ani vlastní rodiče nemohou rozhodovat o životě či smrti svého dítěte.

Je snad již dítě považováno za „majetek“ státu, který chce o každém momentu jeho života rozhodovat bez ohledu na zájmy dotčeného dítěte?

Jistě jste již zaznamenali případ těžce nemocné holčičky z Velké Británie, které byla nabídnuta patřičná léčba v Itálii. Přesto však systém nepovolil, aby její rodiče alespoň využili jisté šance na další život jejich dcery.

Šance, která by navíc stát – tedy daňové poplatníky – nestála vůbec nic.

Mnoho lidí po celém světě je již několik dní z tohoto případu rozhořčených. Nakonec byly všechny prosby neúspěšné. Malá Indi Gregory z Velké Británie zemřela v pondělí ve věku pouhých osmi měsíců na těžké mitochondriální onemocnění.

Přesněji řečeno, zemřela proto, že přístroje, které ji udržovaly při životě, byly na příkaz soudu vypnuty.

Zvláštní okolnosti v tomto případě však udržují diskusi i po smrti holčičky. Rozhodnutí děsí, rozčiluje a udivuje, protože v tomto případě existovala alternativa, která mohla dívce umožnit žít i dlouhé roky v relativní pohodě.

Nejprve si ale pojďme povědět víc o příběhu malé Indi Gregoryové. Dívka se narodila v Nottinghamu na konci února. Bohužel, začátek jejího života doprovázelo hořké zjištění: Trpěla vzácným onemocněním, při kterém buňky v jejím těle pravděpodobně negenerovaly dostatek energie.

Lékaři v nemocnici v Nottinghamu klasifikovali její stav jako nevyléčitelný. Ještě horší je, že podle jejich názoru by další léčba pouze oddálila její smrt a pravděpodobně by měla bolesti. Z tohoto důvodu by měla být opatření na podporu životních funkcí zastavena.

Od Indiných rodičů Claire Staniforthové a Deana Gregoryho však vzešel zuřivý odpor. Požádali, aby to s jejich dcerou nevzdávali, a uvedli případ ze Spojených států, kde dítě žije celkem v pohodě se stejným onemocněním a je mu již devět let.

Nemocnice samozřejmě musí zvážit, které pacienty bude udržovat naživu, koneckonců existuje jen omezené množství přístrojů a personálu, které jsou nezbytné k léčbě.

V tomto okamžiku se do věci odvážně vložil italský stát.

Nabídli, že dítě na vlastní náklady odvezou do nemocnice Bambino Gesù v Římě, a že se tam o dívku budou nadále starat. Všechny páky se daly do pohybu.

Italský konzul Matteo Corradini se odvolal k Nejvyššímu soudu ve Velké Británii a odvážně zasáhla i premiérka Giorgia Meloniová. Indi dokonce získal italské občanství, aby usnadnili přepravu.

Rodiče nemocného dítěte reagovali s nadějí a vděčností, ale poslední slovo měli britští soudci. Aby bylo jasno, nejednalo se o utkvělou a nedomyšlenou myšlenku.

Italská nemocnice nejen ujistila o letecké přepravě, ale také poskytla podrobný léčebný plán, který měl šanci na úspěch. Úsilí a náklady pro Indinu domovskou zemi: nulové.

Jak může být odpověď jiná než „ano,“ říkáte si. To, co následovalo, muselo být pro rodiče obrovskou ranou.

„Další léčba Indi není v zájmu dítěte, převoz do Itálie by byl příliš nebezpečný.“

Ano, podle soudu je další léčba s jistou nadějí na úspěch a letecká přeprava nebezpečnější než jinak jistá smrt. Šílené.

A dál to bylo ještě horší. Indiini rodiče žádali, aby jim bylo alespoň dovoleno přivézt si dceru domů, aby mohla zemřít doma, obklopena svou rodinou.

Také na to přišla tatáž dokola omílaná odpověď: „Je to příliš nebezpečné. Indi musí zemřít v nemocnici nebo v hospici.“

Shrneme-li to, soudci odebrali rodičům právo rozhodovat nejen o životě dítěte, ale také o místě, kde má zemřít. Vlastně zbavili Indiny rodiče jakéhokoli práva rozhodovat o vlastním dítěti. Jakákoli jiskra milosrdenství nebo soucitu se zde hledá marně.

O víkendu byla Indi konečně převezena do hospice pro umírající. Pod policejní ochranou. Holčička měla být uchráněna toho, aby se rodiče byť jen pokusili ji odvézt do Itálie, kde jí mohli dát naději na další život.

Vskutku bizarní, když v Itálii potvrdili, že holčička jistou šanci na relativně normální život má, ale podle rozhodnutí britského soudu je smrt lepší než třeba jen malá  šance na další život.

Slova rodičů, poznamenaná bolestí po smrti holčičky, by neměla být překvapivá. „Jsme naštvaní, zdrcení a zahanbení,“ uvedli. Soudci Indi připravili nejen o šanci žít déle, ale také o možnost důstojně zemřít ve svém domově.

Nemilosrdný verdikt Velké Británie ve skutečnosti překonává pouze dopis soudce Roberta Peela italskému konzulovi Corradinimu, kterému v něm odpovídá na žádost o přesun dívky do Itálie. Soudce v něm píše:

„Děkuji za váš dotaz  ohledně přesunu Indi Gregoryové. Ale jak jste si musel všimnout, dívka je mezitím, bohužel, mrtvá. Předpokládám, že to je důvod, proč nebudete chtít pokračovat ve své žádosti,“ odpověděl Peel.

Z jeho vzkazu vyzařuje notná dávka cynismu. To, co zůstává, je pocit naprosté nespravedlnosti.

Jedna věc je ovšem jasná: Indi Gregory mohla být stále naživu. Kdo ví, jestli by jí nebylo dopřáno několik let života navíc, kdyby se léčila v Itálii. Jiné dítě s podobným problémem se stejným druhem léčby žije v USA již 9 let.

Zda by i ona měla tuto šanci se však již nikdy nedozvíme…