Islandská sopka hrozí výbuchem: Co na to klimaalarmisté?

Jistě jste již zaznamenali, že na Islandu nyní reálně hrozí výbuch sopky, který by mohl mít mnohem horší důsledky, než  tomu bylo v roce 2010, kdy sopka Eyjafjallajökull vyřadila na nějakou dobu z provozu leteckou dopravu nad Evropou.

Právě sopky jsou na naší planetě hlavním producentem CO2, proti němuž je ve srovnání celé lidstvo úplný žabař. To ovšem klimatičtí propagandisté záměrně přehlíží, stejně jako fakt, že 97% CO2 v ovzduší je důsledkem přírodních procesů – a ne lidské činnosti.

Klimaalarmisté záměrně přehlíží jiná geologická období, která se vyznačovala velmi vysokou vulkanickou činností. Obsah CO2 byl tehdy mnohonásobně vyšší než dnes, nicméně pro rostliny to bylo jen dobře.

Pokud by byl CO2 tak škodlivým, tak by v těch dobách vymřel veškerý život na planetě, což se samozřejmě nestalo. Život se vyvíjel dál, bez ohledu na obsah CO2 v ovzduší, který ostatně nemá ani žádný zásadní vliv na celkovou teplotu.

Budou nyní klimaalarmisté protestovat na Islandu a „krýt sopku vlastními těly??“ 🤡

Na Islandu byl vyhlášen výjimečný stav poté, co tisíce otřesů vyvolaly obavy z erupce sopky.

Série silných zemětřesení otřásla jihozápadním poloostrovem Reykjanes, což signalizovalo, že v regionu existuje zvýšená pravděpodobnost sopečné erupce.

K erupci by mohlo dojít během několika dní.

Podle IMO bylo od konce října na poloostrově registrováno 24 000 otřesů a mezi čtveteční půlnocí a páteční 14:00 GMT byl registrován „hustý roj“ téměř 800 otřesů.

Úřady nařídily tisícům lidí žijících v jihozápadním městě Grindavik, aby se preventivně evakuovaly, a uzavřely nedalekou turistickou atrakci Modrá laguna.

Oblast kolem Mount Thorbjorn na poloostrově Reykjanes byla otřesena stovkami malých zemětřesení každý den po dobu více než dvou týdnů kvůli nahromadění vulkanického magmatu – roztavené horniny – asi 5 km pod zemí.

Pozemky v regionu se od konce října zvedly o 9 cm, podle islandského IMO.

Vědci pozorně sledují situaci, zda nenaznačuje, že se seismická aktivita blíží k povrchu.

Na Islandu, který leží nad vulkanickým hotspotem v severním Atlantiku, dochází k erupci v průměru jednou za čtyři až pět let.

Nejničivější byla v poslední době erupce sopky Eyjafjallajökull v roce 2010, která vyvrhla do atmosféry obrovská oblaka popela a vedla k rozsáhlému uzavření vzdušného prostoru nad Evropou.

Poloostrov Reykjanes na jihozápadním pobřeží Islandu zahrnuje vulkanický systém, který od roku 2021 třikrát vybuchl poté, co byl 800 let nečinný.

Evakuace Grindaviku přišla poté, co IMO varovala, že došlo k významným změnám v seismické aktivitě, a že magma by se mohlo rozšířit pod město, které se nachází asi 53 km od hlavního města Reykjavíku.

IMO uvedla: „V této fázi není možné přesně určit, zda a kde by magma mohlo dosáhnout povrchu.“