Migrační pakt EU: Členské státy včera dosáhly konečné dohody, platit by měl od února 2024

Migrační pakt, se kterým naše vláda bezvýhradně souhlasí, byl včera po dlouhých jednáních schválen, včetně některých nových úprav. Každopádně z něj nezmizelo to podstatné – přerozdělování, což jsou jen jinak pojmenované migrační kvóty.

Podle původního polánu se tak stihne vše připravit tak, aby pakt mohl začít platit od února 2024, jak navrhla již dříve EK.

Poslední úprava, která byla včera schválena, by měla ještě projít europarlamentem, což je však považováno jen za formalitu, neboť tam se opět – jako při prvním hlasování, které si můžete připomenout zde – zcela jistě migrační pakt odsouhlasí.

Tlačí na něj totiž mimo jiné i hraniční země EU jako Řecko, Itálie, Kypr, Malta a Španělsko, což jsou země, jejichž politické strany jsou s paktem v plném souladu.

Zástupci členských států EU včera dosáhli dohody o závěrečné části společné azylové a migrační politiky EU. Na zasedání Výboru stálých zástupců Rady zpečetily členské státy svůj mandát k jednání o nařízení o krizových situacích, včetně instrumentalizace migrace a vyšší moci v oblasti migrace a azylu.

Tento postoj bude základem pro jednání mezi předsednictvím Rady a Evropským parlamentem.

Nový právní předpis stanoví rámec, který by členským státům umožnil reagovat na krizové situace v oblasti azylu a migrace úpravou některých pravidel, například pokud jde o registraci žádostí o azyl nebo azylové řízení na hranicích.

Tyto země by rovněž mohly požádat EU a její členské státy o solidaritu a podpůrná opatření.

Zde jen připomínám, že „solidaritou“ je myšleno ono přerozdělování a „podpůrnými opatřeními“ pak již dříve EU stanovené pokuty, které bude muset dané země zaplatit za každého odmítnutého „obohacovače.“

Pokuty jsou vskutku drakonické (asi 22 000 eur za jednoho odmítnutého ilegála) a v podstatě mají vést k tomu, že je žádná země nebude schopna dlouhodobě platit, takže se nakonec přerozdělování – nebo jak říká EU „solidaritě“ – nevyhne nikdo.

A pokračujeme dále k tomu, co bylo včera v konečné verzi migračního paktu schváleno:

V případě krize nebo vyšší moci mohou být členské státy oprávněny uplatnit zvláštní pravidla týkající se azylového řízení a řízení o navrácení.

V tomto smyslu musí být kromě jiných opatření registrace žádostí o mezinárodní ochranu dokončena nejpozději čtyři týdny po jejich podání, čímž se zmírní zátěž přetížených vnitrostátních správních orgánů.

Členský stát, který čelí krizové situaci, může požádat o solidární příspěvky od jiných zemí EU. Tyto příspěvky mohou mít podobu:

• relokace žadatelů o azyl nebo osob požívajících mezinárodní ochrany z členského státu v krizi do přispívajících členských států
• náhrada za odpovědnost, tj. podporující členský stát by převzal odpovědnost za posuzování žádostí o azyl s cílem ulevit členskému státu v krizové situaci
• finanční příspěvky nebo alternativní solidární opatření

Tato výjimečná opatření a solidární podpora vyžadují povolení Rady v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality a při plném dodržování základních práv státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (pozn.: to je dnes většina, která přichází bez dokladů).

Nařízení zabývající se krizovými situacemi a situacemi vyšší moci v oblasti migrace a azylu je součástí nového paktu o migraci a azylu, který Komise navrhla dne 23. září 2020.

Pakt je souborem návrhů na reformu pravidel EU v oblasti migrace a azylu. Kromě řešení krizí patří mezi další významné návrhy nařízení o řízení azylu a migrace a nařízení o azylovém řízení.

Tolik k již definitivně konečné podobě migračního paktu, který zřejmě povede k tomu, že naše země v blízké době nastoupí „švédskou cestu,“ před kterou varuji již roky, neboť nemáme většinově takovou politickou reprezentaci, která by tuto cestou zastavila.

Jediná cesta z toho ven je totiž vystoupení z EU a totální změna azylové a migrační politiky, což je ovšem v našich podmínkách cesta zcela nereálná…