Informace o rekordním globálním dluhu v podstatě hraje do karet globalistickým plánům na zavedení globální digitální diktatury. V případě hyperinflace, do které skutečně mnohé země míří, by mohlo dojít k rušení hotovosti a přechodu na CBDC (digitální měna).
Takže stávající situace nemůže být nic neočekávaného a – i když se vše zdánlivě jeví jako náhoda – jde pravděpodobně o plánovaný a řízený proces. Uvedené kroky by totiž bez velmi ničivé krize nebyly možné.
A jak všichni víme, tak kroky, které tuto krizi odstartovaly, ale i ty následující, byly skutečně předem velmi pečlivě plánovány.
Dlouho plánovaná byla především falešná pandemie, jejímž cílem byla celosvětová destrukce ekonomik, pravděpodobně se dokonce očekávalo, že tato destrukce bude ještě horší než jaká byla realita.
Všechna takzvaná „pandemická opatření,“ která byla zcela nelogická a spíš škodila, ale rozhodně nepomáhala, měla za primární cíl narušení ekonomik zemí po celém světě.
Další kroky jako válečné výdaje či destruktivní politika zeleného údělu, mají za cíl poničené ekonomiky už jen „dorazit.“
Podle Institutu mezinárodních financí (IIF) vzrostl globální dluh v první polovině roku 2023 o 10 bilionů dolarů na rekordních 397 bilionů dolarů.
K velkému nárůstu dluhu došlo navzdory zpřísnění úvěrových podmínek a je to stále znepokojivější problém, protože „oběd zdarma“ uměle nízkých úrokových sazeb skončil.
Za posledních deset let se globální dluh zvýšil o ohromujících 100 bilionů dolarů.
Celkový dluh vlád, domácností a podniků dosáhl ve druhém čtvrtletí letošního roku 336 % globálního HDP. Globální poměr dluhu k HDP se letos zvýšil o 2 procentní body. Před rokem 2023 se globální poměr dluhu k HDP snížil sedm čtvrtletí v řadě poté, co na vrcholu globálních pandemických vládních lockdownů dosáhl rekordních 360 %.
Asi 80% nového globálního dluhu nahromadily rozvinuté země v čele s Japonskem, USA, Británií a Francií. Z rozvíjejících se trhů zaznamenaly největší nárůst dluhu největší ekonomiky, včetně Číny, Brazílie a Indie.
„Vzhledem k tomu, že vyšší sazby a vyšší úroveň zadlužení tlačí vládní úrokové náklady nahoru, napětí domácího dluhu se bude zvyšovat,“ uvedl IIF ve svém prohlášení.
Peter Praet působil jako hlavní ekonom Evropské centrální banky. Agentuře Reuters řekl, že úroveň zadlužení je stále udržitelná, ale výhled je znepokojivý vzhledem k tomu, že potřeba výdajů neklesne.
„Můžete si dnes vzít mnoho, mnoho zemí a uvidíte, že nejsme daleko od krize veřejných financí.“
Praet se zdá být příliš optimistický.
Americká vláda má dluh přes 33 bilionů dolarů. Ve skutečnosti se Bidenově administrativě podařilo přidat půl bilionu dolarů k dluhu za pouhých 20 dní. Mezitím, s rostoucími úrokovými sazbami, americká vláda nyní utrácí tolik na splátky úroků z dluhu jako na armádu.
A konec půjček a utrácení je v nedohlednu.
Více než deset let úrokových sazeb uměle stlačovaných centrálními bankami po celém světě na nízkou úroveň podnítilo přílivovou vlnu půjček. To bylo záměrné.
Uvažovalo se o tom, že půjčky a výdaje budou „stimulovat“ globální ekonomiku, kterou nejprve stáhla dolů Velká recese a poté vládami zavedená pandemická politika. Nikdo se nikdy nepozastavil nad myšlenkou, že by vlak se snadno vydělanými penězi mohl vykolejit.
Ale jak řekl výkonný ředitel Fitch Ratings Edward Parker: „Oběd zdarma skončil a úrokové platby nyní rostou rychleji než dluh nebo příjmy.“
Zejména americká ekonomika byla postavena na půjčkách a výdajích. Snadné peníze jsou jeho mízou. Bez uměle nízkých úrokových sazeb se to prostě neobejde. Globální ekonomika je na tom v podstatě stejně.
To staví centrální banky mezi mlýnské kameny. Potřebují udržovat vysoké úrokové sazby, aby působily proti bilionům dolarů, které vytvořily a napumpovaly do globální ekonomiky jako stimul způsobující rychlý nárůst cenové inflace.
Tyto vyšší sazby však v konečném důsledku rozbijí ekonomiku půjček a výdajů.
