Nizozemští občané organizují hlídky se sledováním pomocí aplikace a zatýkají kriminální invazisty (video)

Policie je v mnoha evropských zemích zcela bezzubá a nekoná tak jak by měla. Stojí za tím především obava, aby při zatýkání nedošlo k potyčce a třeba i následnému zranění obohacovače, což by mohlo vést k nařčení policistů z rasismu.

Dalším problémem je pak zřejmě i fakt, že ve většině zemí se v rámci diverzity snaží o to, aby byla policie etnicky rozmanitá, což pak vede k nechuti zatýkat „vlastní“ lidi.

I proto se zřejmě v různých zemích objevují domobrany. Děje se tak zejména ve více obohacovaných oblastech, třeba v okolí větších migračních center.

Tváří v tvář rostoucí kriminalitě spojené s migranty zorganizovali nizozemští občané občanské hlídky, což vyvolalo debatu o dopadech politiky otevřených hranic a zdůraznilo výzvu k upřednostnění bezpečnosti občanů a deportací.

V reakci na rostoucí míru kriminality a nárůst incidentů týkajících se žadatelů o azyl zahájila skupina obyvatel ve vesnici Ter Apel v Nizozemsku nezávisle opatření k řešení situace. Toto úsilí zahrnuje provádění hlídek, využívání specializovaného systému aplikací a zapojení civilistů do zatýkání.

Nedávný úspěch skupiny při zadržení dvou žadatelů o azyl z Alžírska vyvolal debatu o tom, do jaké míry by občané měli být zapojeni do záležitostí vymáhání práva a proč levicová vláda nezavírá hranice a nedeportuje kriminální jedince dříve, než dojde ke zločinu.

Ter Apel, vesnice, která se potýká s nárůstem incidentů zahrnujících žadatele o azyl především ze severní Afriky, zaznamenala dramatický nárůst krádeží v obchodech, násilí a dalších incidentů. Navzdory snahám o prosazení přísnějších pravidel pro žadatele o azyl problémy přetrvávaly a některé obyvatele přiměly k vytvoření hlídkové skupiny.

Jeden člen hlídkové skupiny vylíčil nedávný incident a řekl: „Probudil jsem se ve 4:15 ráno. Slyšel jsem hluk brány za naším domem. Podíval jsem se z okna. Viděl jsem dva kluky, jak odcházejí s taškou a holí od mé dcery.“

Občanská hlídka okamžitě zalarmovala sousedskou policii prostřednictvím systému aplikace. Funkce sdílení polohy aplikace umožnila obyvatelům v okolí potvrdit jejich dostupnost zasláním emodži palce nahoru.

V tomto konkrétním případě hlídková skupina okamžitě mobilizovala a vypátrala zloděje. Podezřelí byli zahnáni do kouta a zadrženi koordinovaným úsilím zahrnujícím více občanů. Příznivci otevřených hranic však vznesli otázky ohledně legálnosti a etiky takových akcí.

Právní experti jsou v této věci rozděleni. Podle policejního soudce a emeritního profesora sankčního práva je zatčení občanů za určitých okolností povoleno.

Pokud občané vnímají probíhající trestný čin a podniknou kroky v očekávání zásahu policie, jsou k tomu oprávněni. Někteří právní učenci však zdůrazňují opatrnost a poukazují na to, že takové zásahy se mohou potenciálně stát násilnými nebo mylně zaměřenými na nevinné jednotlivce.

Levicový starosta vesnice vyjádřil obavy o „bdělou“ spravedlnost a radil obyvatelům, aby hlásili trestné činy policii, spíše než aby brali věci do vlastních rukou. Ministerstvo spravedlnosti tento názor zopakovalo a naznačilo, že zatímco „frustrace“ občanů je pochopitelná, neměli by nahrazovat oficiální vymáhání práva.

Mimochodem, pokud si místní zvolili starostu, který je v souladu s vítačskou vládou, pak jsou do značné míry za stav svojí obce zodpovědní. i když lze předpokládat, že z těch, kdo se dali v rámci domobrany dohromady, ho zřejmě nikdo nevolil.

Videozáznam ukázal, že jeden z podezřelých, který byl zatčen minulý týden, byl po zadržení znehybněn. Odborníci vyjádřili rozdílné názory na úroveň síly použité v takových situacích.

Zatímco někteří tvrdí, že taková opatření mohou být přijatelná pro závažnější trestné činy, jako jsou vloupání do domů, jiní je považují za nadměrné a potenciálně nebezpečné.

Hlídková skupina zůstává odhodlaná a obhajuje své akce jako reakci na nedostatečnou přítomnost donucovacích orgánů ve večerních hodinách. Argumentují tím, že různé úřady jsou aktivní i přes den, ale obyvatelé se o sebe v noci musí postarat sami.

Člen hlídkové skupiny uznal výzvy, kterým čelí: „Dochází k výhrůžkám, krádežím v obchodech, obtěžování, zastrašujícímu chování, opilosti.“ Zdůrazňují, že jejich činy jsou vedeny pocitem odpovědnosti za bezpečnost jejich komunity.

Tváří v tvář výzvám, které představují otevřené hranice a přítomnost potenciálně nebezpečných migrantů, se Ter Apel objevuje jako mikrokosmos, který odráží rozsáhlejší rozhovory o bezpečnosti komunity a odpovědnosti, kterou občané nesou při udržování pořádku.

Vznik hlídkové skupiny byl navíc podnícen politikou levicové vlády spočívající v otevřených hranicích a nedostatečných prověřovacích procesech. To vyústilo v naléhavou potřebu těchto hlídek jako reakce na bezpečnostní hrozby uvalené na místní komunity politickými rozhodnutími.

Kritici oprávněně poukazují na to, že vlády se víc starají o blaho ilegálů než vlastních občanů.