Zpráva o vyšetřování znásilňovacích gangů: Příběh Chloe

Drtivá většina z asi 250 000 obětí znásilňovacích gangů se bojí mluvit, nicméně najdou se i výjimky, které vypráví o tom, jak byly celé roky znásilňovány, aniž by jim kdokoli pomohl.

Od svých 10 let byla „Chloe“ sexuálně zneužívána nejprve svým nevlastním otcem a poté se stala terčem skupiny muslimských gangů. 

Muslimští taxikáři v jejím rodném městě ji zpočátku pronásledovali a snažili se zjistit, zda nepochází z nestabilní rodiny, tedy zda je zranitelné dítě. Jakmile se zjistilo, že ano, situace se stupňovala.

Chloe byla tímto gangem muslimských mužů po několik let znásilňována, omamována, vykořisťována a obchodována po celé zemi, zatímco úřady, jako je policie a sociální služby, nezasáhly.

Přestože Chloe několikrát nahlásila znásilňování a vykořisťování, byla odmítnuta nebo obviněna. Úřady se zaměřily spíše na její chování než na řešení zločinů spáchaných členy muslimského gangu.

Otřesný případ Chloe je jeden ze stovek tisíc jim podobných. Jedno mají společné: oběťmi jsou bílé dívky a násilníky většinou pákistánští muslimové.

Během raného dětství byla Chloe ve škole oblíbená, měla dobré studijní výsledky a užívala si aktivního společenského života. Přestože se její rodiče rozešli, když byla malá, popisuje své rané dětství jako relativně stabilní.

Po rozchodu byla plná péče o Chloe a jejího staršího bratra svěřena jejich otci, a to i přes jeho alkoholismus. Její matka naopak často v jejím životě chyběla a po rozchodu se stala bezdomovkyní.

Chloe vzpomíná na obecně bezpečné a podpůrné domácí prostředí v péči svého otce. Po jeho náhlé smrti těsně před jejími desátými narozeninami se však nastěhovala k matce a jejímu novému manželovi: muži, kterého popisuje jako pedofila, který ji sexuálně zneužíval.

Chloeina matka přistihla svého manžela při útoku na Chloe několikrát, ale neudělala nic, aby tomu zabránila. Při jedné příležitosti Chloeina matka přistihla svého manžela ve sprše s Chloe a místo aby zasáhla, zavřela dveře a odešla. V té době bylo Chloe deset let.

Zneužívání brzy přerostlo ve znásilnění. Chloein nevlastní otec jí dodával alkohol a cigarety, aby byla zticha a ona začala kouřit konopí. Přibližně ve stejnou dobu Chloe začala záškoláctvím trávit čas s kamarádkou v centru města bez dozoru.

Popisuje skupiny muslimských mužů, převážně Pákistánců, ve věku od 20 do více než 50 let, kteří jim projevovali pozornost, včetně pískání a kupování alkoholu. Mnozí z nich byli taxikáři, kteří dívky brali do svých aut a vozili je po městě.

V této fázi nedocházelo k žádnému znásilňování a ačkoli bylo chování mužů zjevně nevhodné, Chloe a její kamarádka – tehdy v posledním ročníku základní školy – si užívaly, že se s nimi zacházelo jako s dospělými.

Zneužívání se brzy zintenzivnilo. Nabídka alkoholu a jídla s sebou byla doprovázena emocionální manipulací, přičemž muži – z nichž mnozí byli příbuzní – se Chloe prezentovali jako sympatičtí přátelé.

Chloe tento proces popisuje jako „zjišťování, zda je zranitelná osoba.“ Fyzický kontakt, včetně polibků a masáží, se stal stále běžnějším. Mezitím se zhoršovalo domácí týrání ze strany jejího nevlastního otce a její matka jako opatrovnice prakticky chyběla.

V té době měla Chloe tetu a strýce, kteří bydleli nedaleko, a často u nich hledala útočiště. Trávila s nimi prázdniny v raném dětství a cítila, že jim může důvěřovat. Jednou je navštívila, když se vyhýbala škole, než se vrátila domů a strávila tam den, zatímco její matka a nevlastní otec byli v práci.

K Chloeině překvapení se u ní doma o hodinu později neohlášeně objevil strýc a ona ho pozvala dovnitř. Po krátkém rozhovoru ji strýc sexuálně napadl. Chloe se bránila, proto povolil a odešel.

Řekla o napadení své matce a ta to nahlásila policii. Policie Chloe obvinila ze lži a nebyly podniknuty žádné další kroky. Až do této události považovala svého strýce za jednoho z nejlepších lidí v jejím životě, poté už nezbyli žádní dospělí, kterým by se Chloe mohla svěřit nebo u kterých by hledala podporu.

Stále více se izolovala a hlouběji se zaplétala do skupin muslimských mužů, které potkávala v centru města.

Jednoho večera Chloeina kamarádka navrhla, aby jely do nedalekého města, kde měl jeden z mužů hotelový pokoj. Vyzvedl je muž, který byl opilý a pod vlivem drog  a odvezl je do hotelu. Hotelový personál je viděl, ale nezasáhl.

V pokoji dívkám podali silný druh konopí, který Chloe – tehdy jedenáctiletou – absolutně zdrtil. Chloeinu kamarádku odvedla skupina mužů do jiného pokoje a muž, který zůstal, Chloe osahával. Chloe se bránila a on ji udeřil.

Muž se ji už nepokusil sexuálně napadnout a místo toho dívky – obě stále opilé – vyhodil z hotelu a odmítl je odvézt zpět do jejich rodného města. Byly nuceny jít pěšky. Bylo kolem půlnoci. Chloe se nechtěla vracet domů, protože se bála, že ji matka zbije za to, že je venku pozdě, a tak zůstala se svou kamarádkou.

V časných ranních hodinách si Chloe vyzvedla policie z domu její kamarádky poté, co její matka nahlásila její pohřešování. Chloe lhala policii i matce o tom, kde byla. Matka ji na měsíc „uzemnila,“ což znamenalo, že zůstala doma se svým dravým nevlastním otcem. Toto období sama popisuje jako „mučení.“

Po měsíci se Chloe domluvila na schůzce se svou kamarádkou, která se chlubila, že má nového přítele. Chloe odešla z domu, aby se s ní setkala, a dívky si vyzvedl „přítel:“ ve skutečnosti pětadvacetiletý Ind.

Chloe si zpočátku myslela, že je muž milý. Byl jemnější než ostatní muži, které potkala v centru města. Vzal Chloe a její kamarádku do obchodu, kde si koupil láhev vodky, než vyzvedl dalšího kamaráda a odvezl dívky na odlehlé místo.

Během cesty muži začali na dívky tlačit, aby se pustily do sexu. Chloe odmítla s tím, že má menstruaci, ale muži odpověděli, že na tom nezáleží. Když dorazili, už se stmívalo a „přítel“ vyvedl Chloeinu kamarádku z auta a nechal Chloe s druhým mužem o samotě. Poté ji na zadních sedadlech znásilnil.

K tomuto incidentu došlo v roce 2003. V roce 2022 Chloe oba muže zažalovala, ale ani jeden z nich nebyl shledán vinným.

Od tohoto okamžiku se Chloein život obrátil. Ve dvanácti letech začala hodně pít, kouřit velké množství konopí a brát tvrdší drogy – včetně extáze – a dělala cokoli, aby to vytlačila z hlavy. Pila před školou, jen aby přežila den a její docházka výrazně klesla.

S kamarádkou trávily dobu vyučování v centru města, chodily, dokud je někdo nevyzvedl autem a nekoupil jim alkohol nebo jim někdo nedal drogy. Byly chvíle, kdy Chloe zmizela až na tři dny, během kterých byla přenášena mezi taxíky, omámená, zneužívána a znásilňována.

Ve všech případech byli pachateli muslimové, převážně Pákistánci.

Při jedné příležitosti byla Chloe unesena násilníkem – který řídil opilý – a odvezena na hřbitov. Dal Chloe – tehdy dvanáctileté – whisky, než se na ni vrhl a znásilnil ji. Před ejakulací se stáhl a vrazil Chloe prázdnou láhev od whisky do vagíny, kde se roztříštila.

Chloe se sama odebrala na pohotovost, ale nikdo se jí – dvanáctileté dívky – neptal, jak k takovému zranění došlo. Byla vyšetřena, sklo bylo vyjmuto a pak byla propuštěna.

Chloe byla policií kvůli své nepřítomnosti několikrát vyslýchána. Pokaždé se jí ptali, kde byla, s kým byla a co dělala. Odpověděla, že měla sex s dospělými muži v autech. Místo zahájení vyšetřování a stíhání pachatelů jejího zneužívání policie Chloe označila za prostitutku.

Zeptali se jí, zda se sexuální aktivitou souhlasí, a přestože jim Chloe řekla, že nezná definici slova „souhlas,“ uvedli, že souhlas asi dala. 

Policie Chloe i další pohřešované děti několikrát našla v autech s členy gangu, ale členy gangu nechala odejít, aniž by je vyslechla. Jednou byla Chloe v centru města a policista ji identifikoval jako pohřešované dítě a zeptal se jí, kde byla.

Chloe policistovi řekla o rozsahu zneužívání, ale policista odpověděl, že se s tím nedá nic dělat a Chloe byla propuštěna.

V reakci na její záškoláctví a zhoršující se chování škola Chloe pravidelně izolovala a nutila ji každý den navštěvovat další mimoškolní hodiny. To její emocionální stav nijak nezlepšilo a ona nadále trávila čas se svou kamarádkou a jejím „přítelem.“

Toto trvalo několik let. „Přítel“ dívkám dodával alkohol a drogy a také je seznamoval se svými přáteli, kteří byli výhradně muži z Pákistánu. Jednou si dívky vzal do práce – do textilní továrny – kde Chloe znásilnil. Po tomto incidentu Chloe přestala trávit čas s kamarádkou, která ji do té doby po celou dobu vykořisťování doprovázela.

V této době si Chloe tak zvykla na svůj „životní styl“ trávení času s muslimskými gangy, že v tom pokračovala i bez své kamarádky. Jednou, po dalším pozdním návratu domů, ji matka na dva měsíce zakázala chodit ven.

V obavě z dalšího zneužívání ze strany svého nevlastního otce se Chloe, zatímco byla její matka v práci, vydala na nedaleké sociální služby a nahlásila ho. Chloe byla sociálními pracovníky vyslýchána, načež byli její matka a nevlastní otec zatčeni a vyslýcháni.

Oba popřeli, že by ke zneužívání docházelo a byli propuštěni bez obvinění.

Chloe se dále obracela na sociální služby a nakonec byla z domu odebrána a umístěna do pěstounské péče. Žila s párem, který se staral o několik dalších dětí v pěstounské péči a – ačkoli je považovala za „snobské“ a odsuzující – našla u nich určité zdání stability. Ale netrvalo to dlouho.

Stále žila ve stejném městě, takže když šla do centra – jak to často dělala sama i s pěstouny – muslimské gangy ji poznaly a začaly ji napadat. Zůstala ve stejné škole a protože teď bydlela dál, pěstouni platili taxi, aby ji tam odvezli.

Požádala taxikáře, aby ji vysadili poblíž školy, ale místo aby tam šla, šla pěšky do jedné ze čtvrtí, kde trávily čas muslimské gangy. Gangy ji nabraly do taxíků, zásobovaly ji drogami a alkoholem a sexuálně ji zneužívaly.

Kolem 13 let Chloe sdělila sociálním službám, že ji sexuálně zneužívají gangy muslimských mužů. Sociální služby v reakci na to nezasáhly, ale místo toho s Chloe hovořily o antikoncepci a sexuálním zdraví.

Jeden sociální pracovník začal Chloe pravidelně vozit na kliniku sexuálního zdraví, kde jí byly diagnostikovány chlamydie v krku a pochvě, kapavka, genitální bradavice a zánětlivé onemocnění pánve. Ani sociální pracovníci, ani personál kliniky se na to neptali ani nic nehlásili.

Policie o Chloeiných aktivitách věděla, ale místo aby se zaměřila na osoby odpovědné za její zneužívání, běžně je nevyslýchala – natož aby podnikla další kroky – když byla Chloe s nimi nalezena v autech a domech.

Chloe byla brzy přemístěna do jiné pěstounské péče s mnohem lepší pečovatelkou. Jednou k pěstounce přišla muslimská banda, která Chloe hledala a pečovatelka se s nimi na ulici prala, aby ji ochránila.

Přibližně v době, kdy Chloe dosáhla 14 let, se na ni obrátila sociální pracovnice s žádostí, aby vyprávěla o jejím pokračujícím sexuálním vykořisťování. Bylo to poprvé, co se to stalo a Chloe si oddechla, že se její zneužívání konečně řeší.

Sociální pracovnice však Chloe místo toho, aby jí nabídla řešení, řekla, že producenti seriálu Emmerdale hledají mladou herečku, která by hrála oběť sexuálního vykořisťování dětí a zeptala se jí, zda by vzhledem ke své zkušenosti měla zájem se na tuto roli přihlásit.

Po této výměně názorů Chloe – rozrušená, rozzlobená a v nedůvěře – utekla z pěstounské péče a poté, co ji unesl muslimský gang, byla šest měsíců nezvěstná.

Během tohoto období byla obchodována  napříč celou Británií. Byla odváděna z domu do domu a znásilňována a zneužívána jedním Pákistáncem za druhým. Muži, kteří ji zneužívali, platili peníze gangu, který s ní zacházel pouze jako s komoditou.

Byla nahlášena za pohřešovanou a její fotografie byla odvysílána v televizi. Její násilníci k tomu poznamenali: „Ty jsi ta dívka z televize, která se pohřešuje,“ ale její místo pobytu nebylo nikdy nahlášeno policii.

Chloe popisuje cyklus zneužívání, znásilňování a zneužívání drog a alkoholu. To pokračovalo, dokud ji nakonec policie nenašla.

Když ji policie našla, jela v autě s muslimem jihoasijského původu.

Muž byl propuštěn bez obvinění a ona se vrátila do domu své matky. Chloein vztah s matkou se v tomto okamžiku zcela rozpadl, takže pokračovala v útěku a její psychický stav se dále zhoršoval.

Po dalším období zneužívání a sexuálního vykořisťování muslimským gangem byla Chloe vzata do policejní vazby a převezena do zabezpečeného oddělení v dětském domově.

Domov popisuje jako vězení. Každý aspekt jejího života byl kontrolován a sledován a byla pravidelně podrobována tělesným prohlídkám, včetně kompletních prohlídek dutin. Chloe tuto zkušenost považovala za velmi traumatizující.

Zůstala tam 9 měsíců, kdy jí bylo téměř 15 let. Sociální služby rozhodly, že je dostatečně v pořádku na propuštění, proto byla umístěna do pěstounské péče nedaleko od místa, kde dříve žila.

Chloe popisuje nové pečovatele jako pozitivní a povzbudivou přítomnost ve svém životě a – navzdory blízkosti míst zneužívání a vykořisťování – právě u nich našla stabilitu a bezpečí. Zapsala se na prezenční kurz kadeřnictví a kosmetiky na nedaleké škole a po další dva roky Chloe popisuje svůj život jako „fantastický.“

Když se Chloe blížily její 18. narozeniny, sociální služby ji informovaly, že pěstounská péče brzy skončí. Našli pro ni dům a po rozchodu s pečovatelkou se tam nastěhovala a získala si práci v obchodě, aby se uživila. Přestože měla s péčí o sebe jen málo zkušeností, Chloein život zůstal v tomto období celkově stabilní.

Chloe nakonec znovu navázala kontakt s kamarádkou, se kterou byla jako malé dítě zneužívána. Pozvala ji k sobě domů a když dorazila, doprovázela ji skupina muslimských mužů: všichni si pamatovali Chloe z minulého zneužívání.

Chloein život se okamžitě znovu ocitl v chaosu. Muži odmítli odejít a – Chloeinými slovy – „už to nebyl můj tichý malý dům. Byl to jejich dům.“ Rozbíjeli okna, vykopávali dveře, zanechali dům v naprostém rozkladu a sexuálně zneužívali Chloe.

Jeden z mužů ji přitiskl k zemi, stáhl si kalhoty a „sedl jí na obličej“ a orálně ji znásilňoval, zatímco zbytek bandy ho sledoval.

Chloe se vrátila k drogám a alkoholu, aby se s tím vyrovnala. Přestože stále pracovala v maloobchodě, její pracovní schopnost rapidně klesala. Během jedné směny ji jeden z kolegů – někdo, s kým se kamarádila – žertem štípl do zadku. Chloe, traumatizovaná léty zneužívání, ho uprostřed obchodu udeřila do obličeje.

Byla předvedena před vedení a snažila se obhájit svůj případ, ale byla vyhozena. Zůstala bez příjmu a tím se ještě více propadla do beznaděje. Muslimský gang stále okupoval její dům a protože neměla kam jinam jít a nemohla je odstranit, zůstala tam s nimi.

Pravidelně ji omamovali, zneužívali a znásilňovali, mimo jiné i plechovkami od nealkoholických nápojů, klíči a baseballovou pálkou.

Brzy začali platit její účty, aby si upevnili svou přítomnost v jejím domě. Při několika příležitostech přivedli do Chloeina domu malé děti, aby je znásilňovali.

Chloe také vzpomíná na několik případů, kdy byli chlapci mladší 18 let z muslimské komunity pod tlakem a šikanováni svými staršími přáteli a příbuznými, aby ji znásilnili. Chloe byla nucena páchat trestné činy, včetně pojistných podvodů a držení drog.

Při jedné příležitosti kontaktovala policii, aby nahlásila napadení, ke kterému došlo v jejím domě, ale když dorazili, Chloe bylo vyhrožováno zatčením, nikoli členům gangu, protože nemovitost byla registrována na její jméno.

Jednoho večera dorazil k domu kumpán gangu ze sousedního města. Byl to nechvalně známý obchodník se sexem, který brzy začal brát Chloe do barů a nočních klubů v okolí. Tam jí píchal heroin a pak ji předával mužům, kteří ji sexuálně napadali a znásilňovali.

Chloe se stala závislou na opiátech a její zdraví se rapidně zhoršovalo. Stala se anorektičkou. Užívání heroinu bylo ze strany gangu metodou kontroly, protože ji znemožňovalo fyzicky se bránit. Její každodenní existence se stala neúprosným koloběhem znásilňování, vykořisťování a násilí.

Nakonec Chloe navštívila sociální pracovnice, která byla šokována jak jejím vzhledem, tak podmínkami, ve kterých žila. Z obavy o její blaho ji vzala na kliniku pro léčbu závislostí, kde testy odhalily extrémně vysokou koncentraci opiátů v jejím těle.

Chloe byly předepsány léky na zvládání závislosti na opioidech a postupně si od drog odvykala.

Přibližně v této době se Chloe znovu setkala s kamarádem z dětství a jejich přátelství se brzy vyvinulo v romantický vztah. Její přítel si uvědomil pokračující zneužívání a s pomocí svého otce splatil Chloe zbývající nájem a odstěhoval ji z jejího špinavého domu.

Chloe se k němu nastěhovala a poté si našla další práci v maloobchodě. Chloein život byl na krátkou dobu relativně stabilní, ale kvůli nevyřešenému traumatu se brzy vrátila k silnému pití, kouření konopí a hazardním hrám.

Její pracoviště se nacházelo blízko jejího prvního pěstounského domova a zanedlouho se znovu dostala do kontaktu s členy gangu, který ji v té době zneužíval. Cyklus podvádění, vykořisťování a zneužívání se brzy obnovil.

Její vztah s přítelem se rozpadl a ze zoufalství obnovila kontakt s matkou – která mezitím opustila svého manžela – a brzy se k ní znovu nastěhovala.

Jednou v noci byla Chloe venku s členy gangu a hodně pila. Po návratu do domu své matky ji matka nahlásila policii. Policie Chloe zatkla, když se převlékala do pyžama a byla opilá a polonahá odvezena na policejní stanici. Byla držena v cele do dvou hodin ráno následujícího dne, kdy byla propuštěna.

Neposkytli jí žádné oblečení ani dopravu zpět do domu její matky. Snažila se kontaktovat svého bývalého přítele, ale ten nereagoval. Chloe, tehdy devatenáctiletá, zůstala na místě.

Několik hodin se potulovala po okolí, než narazila na člena gangu, který ji předtím zneužíval. Prochladlá a zoufalá nasedla do jeho auta a následující týdny byla prodávána mužům po celé zemi.

Nakonec si Chloe našla nový dům, do kterého se nastěhovala. Navzdory jejich dysfunkčnímu vztahu její matka souhlasila s podpisem nájemní smlouvy jako Chloeina ručitelka, protože Chloe – tehdy bez příjmu – věděla, že si nájem nebude moci dovolit.

Poté, co se nastěhovala, si uvědomila, že je jedinou bílou Britkou ve své čtvrti. Všichni ostatní obyvatelé byli pákistánského původu. V důsledku toho gangy zjistily, kde bydlí, a opět se k jejímu domu chovaly, jako by byl jejich vlastní.

Cyklus zneužívání pokračoval a Chloein emocionální stav se výrazně zhoršil. Chloe byla po pokusu o sebevraždu převezena do nemocnice a tam zjistila, že je těhotná.

Otec dítěte – pákistánský muslimský ilegál– se přestěhoval do Chloeina domova. Chloe byla následně donucena konvertovat k islámu a vdát se, a to jak proto, aby legitimizovala své těhotenství v očích svého násilníka, tak aby mu pomohla získat vízum.

Chloeino chování bylo přísně kontrolováno. Byla nucena nosit hidžáb, měla zakázáno dívat se z oken svého domu a pokud se v očích svého „manžela“ chovala špatně, „zmlátil ji do prachu“ – což se dělo „každý den“.

Chloeino dítě se narodilo s řadou zdravotních problémů, včetně vadné ledviny, kvůli zhoršenému stavu Chloeiny dělohy v důsledku sexuálního zneužívání. Nicméně, stát se matkou dalo Chloe nové odhodlání vrátit svůj život zpět do starých kolejí.

Nahlásila otce svého dítěte policii poté, co ji napadl, a ten byl z domu vykázán. Přestala brát drogy a gangy ji poprvé nechaly na pokoji.

Jednoho večera šla ven s kamarádkou, která bydlela naproti přes ulici. Chloe, nyní matka, moc nepila, ale její kamarádka se silně opila. Začala s nimi mluvit skupina Pákistánců. Nabídli, že ji a její kamarádku odvezou domů.

Chloe je sice podezřívala z nekalých úmyslů, ale kvůli kamarádce souhlasila. Místo aby je ale odvezli domů, byly odvezeny do hotelu.

Chloe, která nebyla opilá, protestovala a povzbuzovala svou kamarádku – která byla silně opilá – aby s ní odešla. Chloe kamarádku varovala před tím, co tušila, že se stane, ale kamarádka odmítla odejít.

Chloe, myslela na svou dceru a snažila se chránit, neochotně odešla bez ní. Následující den Chloeina kamarádka řekla Chloe, že ji muži znásilnili.

Tato událost představovala zlom v Chloeině životě. Rozhodla se, že musí nadobro opustit své rodné město a „dostat se co nejdál od těchto asijských mužů.“ Náhodou se na Facebooku znovu spojila s mužem, kterého znala z raného dětství: starým kolegou své matky, kterého popisuje jako „jednoho z mála dospělých mužů v mém životě, který mi nikdy neublížil ani se ke mně nechoval špatně.“

Vyprávěla mu o všem, čím si prošla, a o své touze odejít. Žil ve Skotsku a ona byla pozvána, aby ho na víkend navštívila, což také udělala.

Po návratu domů vyhledala podporu u organizace Women’s Aid, které se podařilo pro ni zajistit nemovitost ve Skotsku. S ničím jiným než dcerou a malou kabelkou opustila své rodné město, zanechala za sebou celoživotní zneužívání a vykořisťování a přestěhovala se do Skotska, kde žije dodnes.

Chloe osobně zná nejméně dvacet dalších dívek ze svého okolí, které byly obětí muslimských gangů, jež ji zneužívaly. Vzorec byl vždy stejný: zneužívání, omamování, obchodování s lidmi, zneužívání a znásilňování.

Chloe dále popisuje, jak ji brali do mešit, kde imámové označovali nemuslimy za „nevěřící“ a kázali, že bílé ženy, které se nevhodně oblékají, jsou „volná kořist.“

Chloe se domnívá, že místní policie, sociální služby, NHS a vláda si byly plně vědomy toho, co se děje, včetně rasově motivované povahy zločinů, ale že nezasáhly ze dvou důvodů: protože se „nechtěly obtěžovat s papírováním“ a protože „nechtěly být vnímány jako rasisté.“

Chloe viní tyto orgány a jejich „velký tlak na diverzitu“ z jejího zneužívání.

Chloe říká: „Pokud dokážu zachránit byť jen jedno dítě, holčičku nebo chlapce, před čímkoli z toho, pak jsem splnila svou práci.“