Arcibiskup Švédské církve křičí „Alláhu akbar“, říká, že Mohamed je prorok a zve muslimy do církve

Velkou podporou islamizace Evropy je také samotná církev, která si říká „křesťanská“. A je jedno jaká odnož, protože v tom jede jak údajný „katolík“ Bergoglio, tak různé protestantské církve, včetně německé či švédské.

V případě německé jde zejména o financování pašeráckých neziskovek a zajišťování ubytování pro džihádisty z muslimských zemí. Švédská církev zachází mnohem dál a stala se nejen „přátelskou k LGBTQI“, ale také k islámu, který tak začíná v této severské zemi výrazně dominovat.

Mnoho švédských kostelů se již přeměnilo na mešity – a to často s přímou podporou Švédské církve.

Kultura, která nemá žádnou vlastní identitu a vítá ty, kteří ji chtějí dobýt a podrobit si, je kulturou, která se brzy stane historickou záležitostí. Tito dva arcibiskupové (odcházející a nový) jsou ukazateli švédské církve na cestě k zániku, ale také postupného zániku samotného Švédska jako nemuslimské země.

Situace ve švédské církvi je nyní jakýmsi lakmusovým papírkem toho, jak to bude zřejmě postupně vypadat všude v Evropě. Přechod od křesťanství k islámu je patrný i podle toho, že současné vedení církve zve do svých řad muslimy bez toho, aby se stali křesťany.

V této skandinávské zemi totiž valem ubývají ovečky Švédské církvi, která podporuje LGBTQI, klimatickou agendu i islamizaci. Úbytek křesťanských oveček nyní církev hodlá nahradit muslimy, kteří však pro členství ve Švédské církvi nemusí odejít od islámu a stát se křesťany.

Podle nového arcibiskupa by měli být členy bez podmínek a církev považovat jen za jakýsi debatní klub. Ovšem ve Švédsku jsou také církevní volby, ve kterých mohou volit jen členové Švédské církve.

Brzy by se tak mohlo stát, že v těchto církevních volbách zcela jasně vyhraje islámská strana, která církev zakáže, zruší nebo jednoduše převede na islám. A to se také zřejmě jednoho dne stane…

Odcházející arcibiskupka Antje Jackelén sklidila tvrdou kritiku za svůj náboženský relativistický postoj, v neposlední řadě ve vztahu ke kontroverzní náboženské ideologii islámu.

Arcibiskupka, která i při mši volala „Alláhu akbar,“ totiž řekla, že nemůže upřednostnit Ježíše před v Mohamedem jako prorokem. Nyní jde její nástupce ještě o krok dál a vítá všechny muslimy ve Švédské církvi, aniž by se stali křesťany.

Martin Modéus byl jmenován novým arcibiskupem Švédské církve. Pro konzervativnější a tradiční křesťany je to po osmi letech s kontroverzní Antje Jackelén z deště pod okap. V diskusním článku v levicově liberálním Dagens Nyheter se Modeus prezentuje jako dědic a další tvůrce náboženského relativismu, pro který se jeho předchůdci proslavili a byli kritizováni.

Skutečnost, že Modéus takto vystupuje, je způsobena mimo jiné tím, že údajný nový vůdce vládní strany Středu, muslim Muharrem Demirok, který již před nástupem do úřadu zažil několik bouří, také prohlásil, že je muslimem, ale také členem švédské církve.

Mnozí proti tomu reagovali, ale Modéus zastává opačný postoj – být muslimem a ne křesťanem podle něj nepředstavuje překážku pro to, aby byl součástí Švédské církve.

Modéus tvrdí, že všechny způsoby, dokonce i muslimské, jsou v církvích v zemi stejně legitimní a potřebné.

Požadavek být křesťanem, aby mohl být součástí křesťanského sboru, považuje nový arcibiskup za nedávnou „ideologizaci konceptu náboženství“.

Toto tvrzení je však v rozporu s mnohými, kteří věří, že to, co je nové a ideologické, je myšlenka, že je stejně dobré věřit v Alláha a Mohameda v křesťanském sboru jako v Jehovu a Ježíše.

Ve Švédské církvi pod vedením arcibiskupa Martina Modéuse definujete, v co věříte, na základě svých vlastních podmínek. Podle Modéuse je skutečnost, že švédská církev přijímá rozmanitost nekřesťanských přesvědčení, „výhodou.“

Modéus chce, aby kostely v zemi fungovaly spíše jako kluby pro obecné sociální společenství než jako místa, kde je sdílena společná křesťanská víra.

Švédská církev ztratila mnoho členů. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že stále více Švédů přijímá sekulární pohled na život, ale v mnoha případech také skutečnost, že se nepoznávají v „levicové církvi“, v níž se proměnila a dnes spíš funguje jako odnož sociálních demokratů ve švédské společnosti.

Mnozí Švédové však zůstávají členy, původem a nespoutaným zvykem, že se nesmířili s odchodem nebo si prostě neuvědomují, že jsou členy něčeho, do čeho se nikdy aktivně nerozhodli vstoupit.

Dokonce i hlasití kritici si často zachovávají své členství, aby neztratili právo volit v církevních volbách a tím i možnost ovlivnit budoucí směřování švédské církve.

Švédská církev však potřebuje nové členy, kteří nahradí ty, kteří odpadnou, a velká skupina muslimských přistěhovalců je proto atraktivní.

Podle Modéuse je to tím, že pokud jim otevřete dveře církve, tak můžete stále tvrdit, že jste „lidovou církví“. To, že by církev měla být něčím pouze pro věřící nebo kulturní křesťany, je „příliš úzké“, tvrdí arcibiskup.

Tolik zprávy ze Švédska, které je ve všech ohledech testovací zemí globalistické agendy. Na stávajícím postoji tamní církve k islámu tak můžete vidět, jak  budou vypadat křesťanské církve v celé Evropě v následujícím zhruba desetiletí.

Mnohé se již ostatně tímto směrem dávno vydaly…