V dlouhém rozhovoru pro Berliner Zeitung nabízí Seymour Hersh další zajímavé podrobnosti o popisu útoku

Německému listu Berliner Zeitung sdělil novinář Seymour Hersh další detailní informace, které potvrzují nejen fakt, že vše zosnovaly USA, ale poukazuje i na další pachatele, jejichž podíl na sabotáži není nijak neočekávaný.

Před týdnem vydal Seymour Hersh  exkluzivní článek na Substacku o tom, jak Amerika uzavřela plynovod Nord Stream. Německý mainstreamový tisk reagoval jednotně skepticky. Většina zpráv následovala příklad zpravodajské komunity, počínaje plošným odmítnutím ze strany amerických představitelů a naznačovala, že příběh byl v Moskvě dobře přijat. 

Nejdůležitější událostí je rozhovor, který Hersh poskytl Berliner Zeitung. Byl zveřejněn v úterý a obsahuje mnoho nových podrobností. Hersh například říká svému partnerovi, že plánem bylo odpálit osm bomb… poblíž ostrova Bornholm v Baltském moři, z nichž pouze „šest vybuchlo“. 

Toto je první potvrzení zřejmého bodu, totiž že operace nebyla plně úspěšná, a že to je jediný důvod, proč potrubí B Nord Streamu 2 zůstalo nedotčeno. O zapojení Dánů a Švédů se vyjadřuje také jasněji: „Bylo mi řečeno, že dělali to, co měli dělat pro usnadnění umístění výbušnin a že věděli, co dělají, a že chápali, co se děje, ale možná nikdo nikdy neřekl ‚ano‘.“

Hersh také poskytuje další podrobnosti:

Byla tam dekompresní komora a použili  norského lovce ponorek. Pro čtyři potrubí byli použiti pouze dva potápěči. Jedním z problémů bylo, jak postupovat při monitorování Baltského moře. Baltské moře je velmi bedlivě monitorováno, je tam spousta dat volně dostupných, tak si to dali na starost, byli tam tři nebo čtyři různí lidé.

A to, co se pak udělalo, je velmi jednoduché. Již 21 let tam je naše šestá flotila… [BALTOPS]… Poprvé v historii mělo cvičení NATO v Baltském moři nový program. Mělo to být 12denní cvičení na shazování a odminování. Řada národů vyslala minové týmy, jedna skupina shodila minu a další minový tým vyrazil, aby ji našel a odpálil.

Bylo to tedy období, kdy tam stále něco explodovalo a během té doby byli hlubinní potápěči schopni umístit miny na potrubí. Dvě potrubí jsou od sebe asi míli, jsou trochu zakopaná pod nánosem mořského dna, ale není těžké se k nim dostat a potápěči to měli nacvičené. Nastražení bomb trvalo jen pár hodin…

Udělali to ke konci cvičení. Bílý dům ale na poslední chvíli znervózněl. Prezident řekl, že se bojí pokračovat. Změnil názor a vydal nové rozkazy, které jim daly možnost kdykoli na dálku odpálit bomby. Uděláte to s běžným sonarem, což je mimochodem produkt Raytheon, přeletíte místo a upustíte válec. Vysílá nízkofrekvenční signál, dalo by se říci, že zní jako flétna, lze nastavit různé frekvence.

Obávali se však, že bomby nebudou fungovat, pokud zůstanou ve vodě příliš dlouho. To se skutečně stalo se dvěma bombami. Takže ve skupině byly obavy o nalezení správné cesty a vlastně museli oslovit jiné zpravodajské agentury, o kterých jsem záměrně nepsal.

Když plyn unikal z potrubí, na mořském dně byla stále aktivní výbušná zařízení, což vysvětluje, proč dvě zainteresované země, Dánsko a Švédsko (částečně spolupachatelé), uzavřely celou oblast a odepřely tam veškerý přístup, dokud vše neodstranily samy.

Hersh také dále objasňuje chronologii Bidenova příkazu a zdá se, že naznačuje, že alespoň někteří ze zúčastněných věřili, že nastražili výbušná zařízení pouze jako součást vyjednávací taktiky, a že nebudou nikdy použita:

Joe Biden se v červnu, pět měsíců po válce, rozhodl, že je nevyhodí do povětří. Ale v září si to přece jen objednal. Operační štáb, lidé, kteří pro USA dělají „kinetické“ věci, dělají to, co prezident říká, a zpočátku si mysleli, že je to užitečná zbraň, kterou může použít při vyjednávání.

Ale poté, co byla operace dokončena, lidé, kteří ji řídili, začali být čím dál tím více naštvaní. Byli to lidé, kteří pracovali ve vrcholných funkcích ve zpravodajských službách a byli dobře vzdělaní. Obrátili se proti projektu, považovali ho za šílený.

Krátce po útoku, poté, co dokončili svou misi, zavládlo mezi zúčastněnými mnoho hněvu a rozhořčení ohledně operace. To je jeden z důvodů, proč jsem se toho tolik naučil.

A ještě jednu věc vám řeknu. Lidé v Americe a Evropě, kteří staví potrubí, vědí, co se stalo. Řeknu vám něco důležitého. Všichni lidé, kteří vlastní společnosti, které staví potrubí, znají tento příběh. Ten příběh jsem od nich neslyšel, ale rychle jsem zjistil, že to vědí.

Dále Hersh říká, že nespokojenost s Bidenovým útokem je primárně uvnitř CIA, kde jsou ti, kteří se na operaci podíleli, „zděšeni tím, že se Biden rozhodl vystavit Evropu chladu, aby vedl válku, kterou nevyhraje.“

Zdá se zřejmé, že to, co se stalo s Nord Streamem, je v německých bezpečnostních a vládních kruzích veřejným tajemstvím, a že pravdu prostě nelze přiznat, protože nikdo v německé vládě nechce žít s politickými důsledky. Jeden opravdu zajímavý detail, který mají všechna odhalení společný, je jejich odmítnutí zabývat se tím, co lze považovat za ústřední problém Hershova příběhu.

Tvrdí, že potápěči nastražili výbušniny v místě, kde jsou plynovody Nord Stream 1 a 2 od sebe vzdáleny jen míli. To však popisuje pouze místo druhé skupiny výbuchů 26. září. První výbuch zasáhl potrubí A Nord Streamu 2 daleko na jihu v místě, kde jsou obě potrubí od sebe vzdálena asi 15 km.

Tento detail se zdá být zvláště důležitý vzhledem k letovým údajům, které, jak se zdá, potvrzují Hershovo vysvětlení, že norský P8 shodil sonarovou bóji do Baltského moře severovýchodně od Bornholmu kolem 4:00 ráno 26. září. 

Rozhodující je, že podle těchto údajů P8 dorazila příliš pozdě na to, aby vyvolala první explozi Nord Streamu 2, ke které došlo ve 2:03 místního času.

Pro celý svět to vypadá, jako by někdo zorganizoval dvě zcela oddělené operace, zahrnující dva samostatně spuštěné útoky na potrubí, a že Hershův zdroj ví jen o jedné z nich.