„Máme nástroje“: Von der Leyenová vyhrožuje Meloniové před volbami v Itálii

Již v neděli proběhnou jedny z nejdůležitějších voleb v Evropě. Itálie je poměrně velká země, takže má v EU podobně silné slovo jako Německo nebo Francie. Jisté je, že invazí i drahotou sužovaná země dává zelenou jediné straně, která se v posledních letech držela v opozici a nyní na tom vydělává.

Průzkumy veřejného mínění hovoří pro jasné vítězství „Fratelli d’Italia“  Giorgie Meloni. Spolu s Ligou Mattea Salviniho a Forza Italia Silvia Berlusconiho by pravice měla velmi pohodlně dosáhnout vládní většiny. Některé průzkumy dokonce ukazují, že by ani Berlusconiho 6-7% stranu zřejmě k vládní většině nemuseli potřebovat, nicméně EU nedávno deklarovala, že Berlusconi ve vládě je pro Brusel podmínkou.

Blížící se posun doprava je přesto trnem v oku zcela nedemokratické EU.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová pozorně sleduje nadcházející parlamentní volby v Itálii. A směrem k pravděpodobné vítězce voleb a budoucí premiérce má připravenou hrozbu: „Výsledek hlasování v Itálii brzy uvidíme. Pokud se věci vyvinou obtížným směrem, máme nástroje jako v případě Polska a Maďarska,“ odpověděla na otázku ohledně italských voleb. „Demokracie potřebuje každého, je to neustálá práce, nikdy není bezpečná,“ řekla podle italských médií ve čtvrtek večer v Princetonu.

Tolik výrok zkorumpované šéfky EK, která má k jakékoli demokracii na hony daleko, stejně jako celý bruselský moloch. Jakmile se nějaká vláda odchyluje v jakémkoli ohledu z předem nalajnované bruselské politiky, je ihned nazvána nedemokratickou. A to přesto, že hodlá praktikovat takový styl politiky, jaký si přejí voliči.

Jisté je, že budoucí italská vláda bude mírně euroskeptická (nemá v programu odchod z EU), což ovšem úplně stačí na to, aby Brusel vyhrožoval a oháněl se „demokracií“ a „právním státem.“ Přitom zejména poslední dva roky jsme mohli vidět, že právní stát neexistuje nikde v EU. Problémy bude mít nová italská vláda zejména v záležitostech jako je LGBTQ, manželství pro všechny apod., neboť přesně tuto politiku strany budoucí koalice absolutně vůbec nepodporují. Jak to bude s předem proklamovanými uzavřenými přístavy ještě uvidíme.

Pokud by se však nakonec podařilo instalovat strany tohoto typu i do vlád některých dalších zemí EU, byla by zde šance i na rozložení celého molocha, který by v mnoha směrech prosazoval odlišnou politiku než zvolené vlády. Jenže podobný scénář zřejmě ve většině zemí EU zatím nehrozí.