Švýcarsko: V Basileji byla vystavena socha nahé transgender ženy

Připomínám, že v rámci Evropy nejde o první podobnou veřejně vystavenou sochu údajné „ženy“. Již před časem jste si zde mohli přečíst o podobné soše v britském Oxfordu. Neméně pokrokové Švýcarsko nyní vystavilo podobnou sochu, na jejímž soklu je ještě pro jistotu připomenuto, že se jedná o sochu ženy, aby si náhodou někdo nemyslel, že žena nemůže mít penis. Nyní už jen očekávám, kdy se nějaké podobné dílko objeví v Bruselu. Tam by však zřejmě dlouho nevydrželo, neboť nejčastějším jménem bruselských občanů je Mohamed….

Dílo, které bylo odhaleno v rámci letošní sekce Cesta v Art Basel, je popsáno jako vůbec první veřejná socha zobrazující nahou, otevřeně transgender ženu. Dílo navrhl americký trans umělec Puppies Puppies  (Jade Guanaro Kuriki-Olivo) a jedná se o bronzovou sochu v životní velikosti, v tradici klasického sochařství, založenou na 3D skenu umělcova těla. Slovo „žena“ je napsáno na podstavci onoho výtvoru.

„Trans ženy jsou každý den mazány, vražděny, zatýkány a vyháněny do exilu,“ řekl Kuriki-Olivo. „Když se podíváte na historii trans, vidíte tolik bílého místa, které lze obnovit pouze prostřednictvím vyprávění příběhů. V tomto kontextu je moje pokračující existence revoluční. Je pro mě důležité mít tuto sochu ve veřejné sféře.“

Kuriki-Olivo, která se narodila v Dallasu a sídlí v New Yorku, říká, že pro tuto práci zvažovala dlouhou historii Evropy v reprezentaci nahého těla prostřednictvím klasického sochařství. Během druhé světové války, říká, nacisté spálili řadu lékařských dokumentů nezbytných pro rozvoj zdravotnických služeb pro transgender lidi.

Kuriki-Olivo uznává, že další veřejné sochy zobrazující transgender lidi existují po celá desetiletí.

Její dílo Liberty z roku 2017, které odkazuje na kulturu drag queen a Sochu svobody, je stále jediným performančním dílem ve sbírce Whitney Museum of American Art. V roce 2021 odhalila mozek telete zasažený hormony a léky, které užívá. Dílo, umístěné pod širým nebem, se během výstavy rozpadlo.

Kuriki Olivo říká, že její práce přichází v době, kdy jsou práva transsexuálů ve Spojených státech i jinde stále více ohrožena, přičemž řada nedávných zákonů vylučuje transgender lidi z různých aspektů veřejného života, včetně koupelen a sportovních týmů, a brání jim v plné tělesné autonomii. Doufá, že přítomnost její sochy pomůže vytvořit „druh empatie a pochopení toho, jaký je život pro některé transgender lidi“.

K uvedenému jen dodávám, že pokud je mi známo, tak právě instalace údajných trans žen – tedy biologických mužů – do ženských sportů tyto sporty zcela degradovala, takže jejich zákaz diskriminaci naopak odstraňuje. A to diskriminaci biologických žen, které nemají v silových sportech proti biologickým mužům šanci. A umisťování mužů, kteří se prohlásí za ženy, do ženských věznic či na ženská oddělení v nemocnicích, případně do ženských šaten a toalet, přineslo již nejedno znásilnění skutečných žen.

Pokud je zde tedy někdo diskriminován, určitě to nejsou transky, jimž ostatně nikdo nebrání v tom, aby bojovaly za samostatnou kategorii ve všech sportech. Jenže tam už by výhra nebyla tak jistá. Ostatně, ještě se nestalo, že by nějaký transmuž (tedy žena, která se prohlašuje za muže) závodil v mužském týmu. Jistě všichni tušíte, proč tomu tak je…