Ve Francii pokračoval největší proces v dějinách země, vypovídal poslední přeživší terorista z Paříže

Jak jste si mohli povšimnout, tak průběžně zde zveřejňuji informace z největšího soudního procesu v novodobých dějinách Francie. Jde o proces s těmi, kdo stáli za útoky z 13.11.2015 v Paříži, kdy došlo k útokům na několika místech, včetně krvavého řádění v klubu Bataclan. Tento týden opět vypovídal jediný přeživší terorista, Salah Abdeslam.

„Nuže, pane Abdeslame, prosím, předstupte před mikrofon!“ nařizuje předseda soudu Périès, který se ho záhy zeptal na zpáteční cesty s pronajatými auty mezi Bruselem a Německem nebo Maďarskem, na cesty, během nichž bylo repatriováno několik teroristů. První otázka se týkala cesty číslo jedna na konci srpna 2015 v BMW, které mělo být použito k přivezení Hadfiho a Akrouha, dvou sebevražedných atentátníků z 13. listopadu.

„Slyšíte mě tam?“ začíná Abdeslam. „Ano, pronajal jsem si toto vozidlo a použil jsem ho. Na druhou stranu popírám, že bych šel hledat tyto dva lidi.“ Okamžitě dodává, že „popírá, že by přivedl zpět všechny tyto lidi,  skutečně přivedl zpět některé z nich“, představuje je jako své „bratry pro islám“. Říká, že tito lidé žili ve válečné zóně.

„Byl tam režim Bašára Asada, Vladimira Putina, všichni tito lidé bojovali proti islámu. A prorok nám zakázal opustit své bratry.“ Abdeslam pokračuje: „Věděl jsem, že mě potřebují, že tam jsou a že potřebují pomoc, byl jsem tam, nelituji toho.“

Předseda soudu mu připomíná, že je v podstatě obviněn z absolvování čtyř cest; Abdeslam uznává pouze dvě. „Nemám co skrývat, nikoho se nebojím, říkám pravdu,“ řekl Abdeslam. Ale neřekl všechno. „Neříkám, kdo byl v autě například proto, že existují lidé, kteří by to měli sami rozpoznat“. Abdeslam také chránil nepřítomné, mrtvé, včetně svého bratra Brahima Abdeslama – sebevražedného atentátníka z Comptoir Voltaire a autora střelby na pařížských terasách. „Neobviňuji je proto, že tito lidé již nejsou součástí tohoto světa. Já nelžu!“ varuje soud.

Soudce však trvá na svém. Chce vědět, koho Abdeslam přivedl zpět, kdo vydal rozkaz, kdy. „Vypadá to, že jste mě neslyšel správně, pane!“ odpoví obviněný, který před soudem začne nabírat drzý tón. Soudce v červeném rouchu a hermelínovém límci odpovídá, že je jeho povinností klást všechny tyto otázky. Abdeslamovo mlčení je proti němu.

Abdeslam také stále opakuje „bez komentáře“. Už nechce mluvit o svém bratrovi. „Nechceš odpovídat? Tvůj bratr to každopádně nemohl být, protože byl v té době v Maroku!“ poznamenává soudce Périès. Takže Abdeslam odvětil: „Aha? Navíc to byla past!“ V místnosti se ozval smích. Rovnováha sil mezi obžalovaným a soudci se v průběhu hodin zvyšuje. Abdeslam neváhá říci soudci: „Přestaňte!“ Nebo dokonce, když ho předseda soudu okamžitě požádá, aby změnil tón, Abdeslam odvětí: „Neměl by jsi se cítit napaden, mám pocit, že jsi příliš vztahovačný!“

Bylo jasné, že se obžalovaný vysmívá hlavnímu soudci soudu. Když se ho tedy předseda soudu zeptal na rozbušky zakoupené ve francouzském obchodě, Abdeslam jednoduše odpověděl, že je to „pro někoho, jen tak, aby byl ohňostroj“. Soud se ho ptá, proč si nekoupil i ohňostroj? Tvrdí, že už ho měl. Abdeslam se také zdá být upřímný, když prohlašuje: „Kdybych přivedl zpět pět nebo deset lidí, pro mě to vyjde nastejno! Ale nebudu se přiznávat k věcem, které jsem neudělal.“ A začne mluvit o Ukrajině.

„V současné době je válka na Ukrajině, jsou lidé, kteří jdou hledat lidi na hranicích, jiní, kteří tam chodí dělat humanitární práci, jiní jdou a bojují. To je přesně to, co se stalo v Sýrii,“ řekl. Znovu a znovu opakuje, že chtěl pomoci svým „bratrům v islámu“. Trvá na tom, že neudělal nic špatného. „Říkám vám pravdu, neudělal jsem nic špatného.“

Po téměř dvou hodinách výslechu se Abdeslam postavil do pozice oběti. „Když nemluvím, nikoho to neuspokojí, a když mluvím, tak taky!“ Nechá se unést, protože cítí, že mu chtějí dát příliš mnoho věcí „na jeho účet“. „Lidé chtějí věřit, že jsem zabil 130 lidí, že jsem si pronajal vozidla, že jsem věděl všechno od začátku, ale to není pravda!“ řekl. Požádá o krátkou přestávku od předsedy, který mu ji uděluje.

A pak slyšení pokračuje otázkami od přísedících smírčích soudců. Salah Abdeslam každému z nich říká, že neměl podezření, že by ve svých pronajatých autech přivezl teroristy, kteří se chystali spáchat útoky. Jeden z nich se ho zeptá, jestli by si pro ně šel, kdyby mu bylo řečeno, že jsou to budoucí sebevražední atentátníci?

„Ach, to je dobrá otázka!“ přiznává. Trochu se zamyslí a odpoví: „Pokud tito lidé měli v hlavě útoky, je to proto, že k tomu měli dobré důvody!“ Pak spustil: „pokazili jste mi život“! Soudce s vykulenýma očima to opakuje. „Francie, jak ses ke mně chovala šest let!“ stěžuje si Abdeslam. Soudce to zkrátil a řekl, že „to není to, co civilní strany očekávají“. V místnosti pozůstalá matka zakřičela: „130 mrtvých!“ Další oběti, ohromené Abdeslamovými poznámkami, jí zatleskaly a vypadaly znechuceně.

Přicházejí otázky právníků účastníků řízení uplatňujících občanskoprávní nároky. Právnička Topaloffová předkládá hypotézu, kterou přednese obviněnému Abdeslamovi. Nesnažil se minimalizovat svou roli tím, že podle důkazů vyšetřovatelů uznal pouze dvě okružní cesty; cesty, během nichž byli muži ze Sýrie skutečně transportováni, ale nejsou sebevražednými atentátníky z 13. listopadu?

Tiše na ni zíral a drze směrem k ní pronesl: „Porodila jsi?“ Zkušená právnička na provokaci nereagovala. Tentokrát byl předseda Périès velmi rozzlobený a požadoval více zdvořilosti. Abdeslamův právník se postavil na obranu svého klienta. Sylvie Topaloffová zopakovala svou otázku a Abdeslam křičel: „Možná, že to není zdvořilé, ale ty jsi horší, jsi zaneprázdněna tím, že mě namočíš do věcí, které jsem neudělal, pokud tomu soud uvěří, pak jsem v hovnech!“ Atmosféra začala být velmi napjatá. „Říkám ti pravdu, pokud se ti to nelíbí, nemůžu s tím nic dělat!“ říká obviněný.

Právník Chemla, jménem desítek občanských stran, pokračuje. „Pochopil jste, proč vám oběti tleskaly? Můžete pochopit, že když se prezentujete jako oběť, lidé, kteří jsou skutečnými oběťmi, to považují za nesnesitelnou neslušnost?“ A Abdeslam odpověděl: „Jsi to ty, kdo je nesnesitelný!“ Na lavicích obhajoby,  Martin Vettes, jeden z jeho právníků, se dožaduje slova, ale soud vypnul mikrofon, protože není na řadě. Protestuje proti policejnímu slyšení. Předseda soudu mu pohrdavě radí, aby změnil zaměstnání. Znovu tleskali na lavicích obětí, tentokrát velmi jasně, aby poděkovali předsedovi a křičeli proti obviněnému v tomto procesu.

.Předseda soudu Périès v obrovském rozruchu asi v 17.30 přerušil slyšení. Po krátké přestávce pak doufal v uklidnění situace. Vrací se a s autoritářským tónem slavnostně vyzývá ke klidu, prohlašuje, že „není přijatelné vykřikovat ani mít komentáře od veřejnosti, to není způsob, jakým máme zajistit spravedlnost“.

Žádá také právníky, aby se snažili vnímat slova toho druhého. Obhájci jsou však proti jeho postoji. Požadují, aby incidenty, které odsuzují, byly zaznamenány. To soudce zjevně odmítá. Okamžitě, jako jeden muž, všichni obhájci povstanou a opustí soudní síň. Soud z 13. listopadu bez nich nemůže pokračovat. Slyšení bylo ten večer přerušeno, aniž by byl dokončen druhý výslech Salaha Abdeslama.

Soud bude pokračovat…