Žena, která patřila k hlavním iniciátorům přeměny Švédska v islámský chalífát, svého rozhodnutí nelituje

Jak nejspíš víte, tak rozhodnutí o tom, že se země demograficky změní a stane se první multikulturní zemí Evropy, přišlo v 70. letech za vlády Olofa Palmeho. Než se ovšem došlo ke konečnému rozhodnutí a než bylo Švédsko oficiálně vyhlášeno za budoucí multikulturní ráj, byla právě tehdejší ministryně pro imigraci pověřena tím, aby svoje vize o budování multikulturní země představila. Právě i díky této ženě je nyní Švédsko tam, kde je. A ta, která se před lety rozhodla přeměnit Švédsko v multikulturní peklo, svého rozhodnutí nelituje. Naopak, je na něj pyšná…

Anna-Greta Leijon (sociální demokracie – viz titulní obrázek) byla ministryní odpovědnou za rozhodnutí Riksdagu (švédského parlamentu) v roce 1975, že se Švédsko stane multikulturní zemí. Řekla, že je na toto rozhodnutí stále hrdá.

„Bylo to vizionářské rozhodnutí a byla jsem hrdá na to, že jsme ho mohli představit a jsem na něj stále hrdá,“ řekla Leijonová v rozhovoru pro krajně levicové Expo.

V polovině roku 1970 byla ministryní pro imigraci a rovnost žen a mužů ve vládě Olofa Palmeho.

Byla to právě vize Anny-Grety Leijonové o přeměně Švédska na multikulturní zemi, která tvořila základ pro rozhodnutí, které Riksdag schválil 14. května 1975.

„Pane předsedající, ráda bych vám poděkovala za vaši podporu. Dnešek je pro švédskou přistěhovaleckou politiku důležitým dnem. Lze zkonstatovat, že je to poprvé, co jsme si stanovili dlouhodobý cíl pro úsilí společnosti o zlepšení sociální a kulturní situace přistěhovalců,“ řekla Anna-Greta Leijonová z řečnického pultu, když bylo rozhodnutí učiněno.

Výsledkem bylo mimo jiné upuštění od předchozího požadavku na asimilaci – to znamená, že imigranti se už nemuseli přizpůsobovat švédské společnosti a kultuře v zemi. Místo toho se začali aktivně snažit posilovat kolektivní identitu přistěhovalců prostřednictvím vzdělávání v domácím jazyce a příspěvků k etnickým aktivitám. Stejná politika se provádí dodnes. Politika, která velmi výrazně přispěla ke vzniku ghett.

Podle krajně levicového Expa se však o rozhodnutí Riksdagu z roku 1975 šíří krajně pravicové konspirační teorie.
Například Švédští demokraté ve svém návrhu rozpočtu v roce 2014 uvedli, že rozhodnutí znamená, že „Švédsko by již nemělo být švédským národem, ale multikulturním“.

Debata, která byla zahájená Židy,  podle Expa položila základy pro rozhodnutí Riksdagu. Paralely byly načrtnuty také v zemích, jako jsou Spojené státy, kde židovské organizace byly dlouho hnací silou za uvolněním imigračních zákonů.

Například v knize „Jak se Švédsko stalo multikulturním“ pseudonym Meister Eckehart píše, že myšlenka, že se Švédsko stane multikulturní zemí, byla poprvé zmíněna v 60. letech židovským aktivistou Davidem Schwarzem v novinách Dagens Nyheter.

„Proces, který změnil Švédsko na multikulturní zemi, byl extrémně rychlý. Začalo to Schwarzovou debatou v Dagens Nyheter v roce 1964 a pokračovalo to v následných novinových debatách, kde hlavně příslušníci různých menšinových skupin, zejména Židé, volali po zavedení multikulturalismu,“ píše Eckehart.

Podle knihy neexistovala žádná jiná etnická skupina než Židé, kteří aktivně vystupovali pro multikulturalismus, a zejména žádná jiná osoba, která by charakterizovala debatu o imigrační politice ve Švédsku tak významně jako Schwarz.

David Schwarz zemřel v roce 2008. Přednášející z Uppsaly Henrik Roman, který napsal debatní studii a biografii zaměřenou na Davida Schwarze, řekl Expo, že Schwarz byl průkopníkem v debatě o imigraci. Podle Schwarze politika, která byla později zavedena, nešla dostatečně daleko.

„Můj závěr byl, že měl svůj hlas a roli při obhajobě určitého druhu kulturní rozmanitosti, důležitosti více identit, a že to bylo součástí úspěšné imigrační politiky. V roce 1990 cítil, že toho nebylo dosaženo,“ řekl Roman.

Anna-Greta Leijon sama odmítá konspirační teorii, že rozhodnutí Riksdagu mělo být přijato jako forma převratu. „Ve skutečnosti to bylo parlamentní vyšetřování a komplexní konzultace a celá věc byla dobře připravena“, zdůrazňuje sociální demokratka.

Pokud jde o Davida Schwarze, Leijonová poznamenává, že byl velmi dychtivý a aktivní člověk, který se objevil v novinách, a že se s ním několikrát setkala.

Jak jistě víte, tak Švédsko je jakými „pokusným králíkem.“ Všechny šílenosti, které se později prosazují i v dalších zemích Evropy, se nejprve vyzkouší ve Švédsku. Je to jak multikulturalismus, jehož hlavním cílem je rozvrátit a islamizovat evropské země, tak klimaalarmismus (Greta) nebo genderová výchova, která je ve Švédsku praktikována už od konce 90. let – samozřejmě jen v rámci švédské komunity, neboť cizinci se nemusí integrovat a mohou si žít svým vlastním způsobem života.

Švédsko je tak ukázkou toho, jak bude jednou vypadat celá Evropa, kde se postupně přes EU začíná podobná politika prosazovat.