Že by úspěch našeho slepence inspiroval silně probruselské politiky a zelené fanatiky i v dalších zemích? Možná ano, ale je možné, že i ti naši se inspirovali jinde. Každopádně se zdá, že v EU se tato strategie uchytila a bude využívána ve stále více zemích.
Zatímco v Maďarsku, kde je podobně jako u nás parlamentní systém, se spojila dohromady kompletní opozice, která půjde společně – i se společným kandidátem v čele – do voleb proti Orbánovi, ve Francii, kde je systém prezidentský, nabídne levice jednoho jediného kandidáta, namísto většího počtu kandidátů jako obvykle.
Ve skutečnosti by to tedy vypadalo tak, že by šel do voleb jako kandidát Macron, dalšími kandidáty by byli Marine le Pen a Eric Zemmour a zbytek by měl vytvořit jakousi sjednocenou levici s jedním jediným kandidátem v čele. Netřeba snad připomínat, že právě levici volí muslimové, pro něž je Macron spíš kandidátem z nouze až ve druhém kole, kdy měl podle předpokladů stanout proti Marine le Pen či Zemmourovi.
Pokud by se však jindy velmi roztříštěné levici povedlo sjednotit, pak by možná mohlo hrozit, že právě zástupce levicového slepence stane proti Macronovi. Marine le Pen a Eric Zemmour v prvním kole roztříští hlasy odpůrců muslimské invaze a islamizace, což by podobný černý scénář podpořilo. Finále Macrona proti levicovému kandidátovi tak není zcela mimo hru. A Bruselu je nakonec v podstatě jedno, zda vyhraje Macron nebo kandidát slepence.
Snad nemusím zdůrazňovat, že politika, kterou francouzská levice nabízí, je velmi podobná politice, kterou razí EU, ale také nová německá vláda. Pokud by tak jejich jednotný kandidát vyhrál, razila by i Francie politiku otevřených hranic, zeleného šílenství a zrychlené islamizace. A jisté je, že tato „levice“ by sociální problémy lidí ještě výrazně prohloubila, neboť plánuje co nejrychlejší odstavení jaderných elektráren. To by samozřejmě ve Francii chudobu velmi výrazně prohloubilo.
1543 volených představitelů, včetně Martine Aubryové, Carole Delgové a Stéphana Troussela, volá po sjednocení levice pro prezidentské volby, aby vyhráli sociální a ekologickou republiku v roce 2022. „Tváří v tvář technoliberalismu Emmanuela Macrona, který vylučuje ty nejslabší, máme jinou cestu k výhře,“ píší.
My, volení zástupci z terénu, připoutaní k republikánským hodnotám ekologů a sociální levice, jsme diváky prezidentské debaty, která se stále více vzdaluje od problémů, které naši obyvatelé každodenně zažívají. Výzvy jsou obrovské. Pětileté funkční období, které se chýlí ke konci, bylo pro většinu Francouzů obrovským zklamáním. Nyní čekají na alternativní odpovědi.
Byli jsme svědky organizovaného rozpadu veřejné služby a neschopnosti našeho ekonomického modelu uspokojit primární potřeby našich obyvatel. Nemáme luxus čekat dalších pět let, abychom měli silný stát ve službách nejslabších, ekologické transformace a sociální spravedlnosti. Vzdělání, přístup ke zdravotní péči, nejistá práce, důchody, kupní síla, bydlení, spravedlnost, veřejný pořádek…
Děláme, co je v našich silách, abychom kompenzovali postupné stahování státu tváří v tvář stále větším potřebám. Levicové strany historicky nesou sázky na spravedlnost a rovnost. Ale jsou rozdělené, oslabují se navzájem a nevyvolávají žádnou dynamiku. Ještě horší je, že nedostatek pozitivních odbytišť vede k postupnému útěku významné části těch, kteří plánovali hlasovat pro levici.
Tváří v tvář rostoucímu násilí, neomezenému, úniku kolektivní malátnosti, smrtící katarze, která vždy skončí rozdělením, aby lépe sloužila nejmocnějším nebo živila extrémní pravici Erica Zemmoura a Marine Le Penové, potvrzujeme, že je ještě čas! Stále je čas jednat, uvažovat o vítězství, spíše než očekávat porážku. Nechceme žádosti o posudky, chceme v dubnu vyhrát, abychom přinesli konkrétní řešení obyvatelům našich čtvrtí, našich měst a našich vesnic.
Je načase, aby se ekologové a sociální levice spojili a vládli společně, jako to děláme my na našich územích. Je nejvyšší čas zahájit dynamiku, která přinese ekologii a sociální spravedlnost do druhého kola prezidentských voleb se společným kandidátem. Proto podporujeme iniciativu uspořádat otevřené, občanské a lidové primárky, znovu vytvořit naději a nominovat kandidáta, který v roce 2022 vyhraje sociální a ekologickou republiku.
Myslíte, že jsou tyto náhle se vyrojivší slepence náhoda? Samozřejmě nebudou v celé EU, v Německu nebo Švédsku, kde budou volby také v dubnu, podobné spojenectví nepotřebují, voliči tam vždy spolehlivě zvolí ty „správné“ kandidáty. Ale lze očekávat, že pokud bude slepenec úspěšný příští rok na jaře v Maďarsku i ve Francii, přijdou na řadu další slepence i jinde, kde by mohlo hrozit, že voliči nebudou dostatečně „svědomití“….
Je to paradox, ale každý východoeurópsky vlastenec z ohrozených krajín v susedstve si musí priať pád fašistických diktátorov a vodcov iredentistického hnutia zameraného na revíziu hraníc Orbána, Janšu aj Morawieckeho ./Ktorí sa nikdy nevzdali sna o obnove Veľkého Maďarska, Veľkého Poľska, Veľkého Slovinska./ Musí si priať, aby títo ťažkí zločinci a Erdoganovi kamaráti napriek oddanosti migrácii, Izraelu, arabským šejkom, EÚ a NATO padli a nahradili ich liberálne koalície. V tomto prípade menšie zlo. Nezabúdajme,že Orbán, Morawiecki aj Janša „upravili“ volebné, tlačové aj iné zákony tak, aby čo najviac sťažili opozícii utvorenie vlády. Čo je hlavný dôvod vzniku maďarskej veľkokoalície. A musíme veriť ,že EÚ ,Soros, prípadne aj tajné služby urobia pre pád spomínaných beštií maximum. Tak,ako sa podarilo zvrhnúť Kurza, ktorý sa ani príliš netajil túžbou okupovať severné Taliansko. Poviem to na rovinu: privítal by som aj sfalšovanie výsledkov, hoci liberálny prevrat u nás som ako volič ĽSNS nikdy nepodporoval a nepodporujem ani zločiny Matovičovej mafie.