Tento případ je přesně důkazem pořekadla: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“… Čtrnáctiletá dívka byla samozřejmě patřičně vychována, neboť její matka byla natolik nadšenou „dobroserkou“, že dokonce pracovala v azylovém centru, kam často brala i svoji dceru, aby z ní udělala podobně nadšenou multikulturalistku.
Ovšem zdá se, že se její snaha poněkud minula účinkem, neboť její tehdy teprve čtrnáctiletá dcera byla obohacena poněkud jinak, než si její matka zřejmě zprvu představovala. Ovšem úplně nejšílenější ze všeho snad je, že si matka sama nejspíš vůbec neuvědomuje, že vše, co se stalo, je pouze její vina….
Je to hrůza, která je nepředstavitelná: několik mužů napadne ženu nebo dívku, brutálně ji týrají, ponižují a znásilní. Noční můra hromadného znásilnění!
Podle Spolkového kriminálního úřadu (BKA) jde o jev, který je v posledních letech stále častější. Jen v roce 2020 bylo hlášeno 704 případů; v průměru se dvě ženy nebo dívky stávají oběťmi takového činu každý den. Každý druhý podezřelý není německý občan, většina z nich pochází z islámských zemí.
Annika R. trpěla touto noční můrou a setkala se s reportérem BILD Mirkem Voltmerem kvůli rozhovoru. V BILD-Live mluví se svou matkou Monikou R. o zločinu, ale chtějí zůstat v anonymitě. Annice bylo 14 let, když ji v létě 2016 znásilnili dva Syřané. Mladiství pachatelé vyvázli s podmíněným trestem. Dokonce i dnes, pět let po zločinu, obě trpí – a matka říká: „Chci, aby moje dcera znovu žila.“
Matka a dcera se v té době staraly o žadatele o azyl, pomáhaly jim najít cestu, podporovaly je.
Během popíjení čaje, kdy byla v místnosti dívka sama se dvěma Syřany, se atmosféra náhle obrátila: jeden z mužů Anniku chytil a druhý ji znásilnil.
Nyní 19letá dívka říká: „Jak se mám…? Bylo by hezké, kdybych se zase cítila líp. Ale mívám problémy v každodenním životě, je mnoho situací, začíná to při cestování metrem nebo když se k vám někdo u pokladny dostane příliš blízko.“ Ve škole okamžitě vytáhne pepřový sprej jako reflex, když se nějaký chlapec dostane příliš blízko.
„Jsou to maličkosti. Může to být dech příliš blízko krku nebo hloupé řeči a já dostanu panický záchvat.“
Její matka Monika R. vypráví o tom, jak se o zločinu dozvěděla: „Jakmile jsme o tom slyšela, velmi mne to šokovalo…“
„Mám noční můry,“ říká Annika R. Tři hodiny spánku je už hodně: „Pak mám všechny vzpomínky zpět v hlavě. Všechny pocity se znovu objeví, panika před spaním. Když se probudím, panika je tam, protože se mi o tom znovu zdálo. Ano, je to docela těžké.“
Terapeuti jí poradili, aby nešla na traumatoterapii, dokud soudní případ neskončí.
Matka Monika R. si vyčítá, že možná oklamala své děti, aby věřily, že svět je příliš ideální. Pomoc uprchlíkům byla rodinným projektem, z vděčnosti za život: „Ti lidé mi byli stejně blízcí jako adoptivní synové. Nikdy jsem na něco takového nepomyslela…“
O rok později šla Annika na policii – na radu dobré kamarádky, které se svěřila.
Pachatelé byli v únoru 2021 odsouzeni k podmíněnému trestu. V procesu před soudem pro mladistvé – obžalovaní byli v době činu údajně mladiství – dosud nepotrestané duo zločin popřelo.
Trest: dva roky podmíněný trest pro mladistvé pro Shadiho A. (nyní 25). Pro jeho komplice Mohamada T. (dnes 24) 18 měsíců plus pokuta 500 eur pro každého. Je plánováno odvolací slyšení v případu, ale datum ještě není stanoveno.
„Je třeba o tom mluvit,“ říká matka Monika R. „Tresty jsou prostě příliš nízké, škody na lidech jsou příliš vysoké…. Mám štěstí, že je mé dítě naživu. Ale to, že je naživu, ještě neznamená, že normálně žije. Byla bych ráda, kdyby konečně začala znovu žít.“
Normální život – doposud si to lze jen stěží představit. „Matka mi řekla, že teď – pět let po zločinu – se spolu poprvé v autě společně zasmály,“ hlásí reportér Mirko Voltmer. „Z toho můžete vidět, jak velký je stín, který na obě padl.“ Ženy však cítily potřebu o tom mluvit: „Důležité je, že věci vyjdou ven, že jsou řešeny – a že je někdo poslouchá.“
Annika: „Přála bych si, aby je zamkli v místnosti a každý den jim přehráli video. Jak jsem se cítila. Aby pochopili, co si o něčem takového myslím.“
Uvědomí si někdy matka, že za znásilnění dcery může jen a pouze ona sama? Ale může nejspíš i za mnoho dalších znásilnění či jiných trestných činů, které spáchali její chovanci za roky, které jim chodila pomáhat. Právě ona a jí podobní dobroseři jsou hlavní oporou těch, kdo realizují plány na výměnu obyvatel a kdo stojí za vysokou kriminalitou i rostoucím počtem znásilnění v islamizovaných zemích.
Souhlas. Matka má pravděpodobně dvojí vinu, nejspíše i volila vítače a tak přispěla k dovážení agresorů do země, a pak samozřejmě vodit dceru do dračího doupěte je další její vina. Asi trpěla mladickou nerozvážností, třeba jako u nás pan Pirát Bartoš.